Jak se dá hrát vertep v Praze: dva pokusy

Ukrajinská (a nejen ukrajinská) vánoční tradice dochovala z dávných časů stále velmi rozšířenou hru zvanou vertep. Předváděna může být buď přímo herci, nebo za pomoci loutek v prostoru menšího přenosného jeviště. Na něm se odehrávají novozákonní, z nemalé části samozřejmě apokryfní děje, spojené s narozením malého Ježíška.

Kdysi snad byla podobná loutková představení předváděna i v Čechách, dnes zde však podobné relikty už nenajdeme. Teprve výrazně zvětšená přítomnost Ukrajinců i ukrajinských dětí v České republice přispěla k pokusu navázat na tuto zajímavou tradici. Takový nápad byl realizován na přelomu let 2021 a 2022 na sídlišti v pražském Jihozápadním Městě. Stalo se to ještě před začátkem ruské agrese proti Ukrajině.

V uvedeném školním roce působil při Základní škole v Mohylové ulici Klub dětí s odlišným mateřským jazykem. Děti, které do něj docházely, se v době předvánoční věnovaly pod vedením své učitelky Kateřiny Hrbkové právě vertepu. Při jeho předvádění se na Ukrajině používá divadélko se dvěma jevišti nad sebou, a tak si i žáci z Mohylky takové „dvoupodlažní“ loutkové jeviště vytvořili z krabic polepených barevným papírem.

Aby bylo vše dokonalé a opravdu autentické, vrhly se děti i do vyrábění loutek ze špejlí, korálků, kuliček, drátků, stužek, krajek a různobarevných látek. Součástí ukrajinského vertepu je samozřejmě také velká barevná hvězda s obrázkem Marie a Ježíška, která má připomínat betlémskou kometu. A dalším dobrodružstvím se pro žáčky z klubu stala tvorba vlastního scénáře divadelní hry.

Práce se po dobu asi jednoho měsíce zúčastnilo zhruba deset dětí různého věku: byly ukrajinské, ruské, italské a rumunské národnosti. Nakonec děti samostatně či ve skupinkách předvedly s loutkami pět krátkých epizod souvisejících s betlémskou událostí. Vše začínalo Zvěstováním Panně Marii a pokračovalo rozhovorem Marie s Josefem a jejich hledáním noclehu v Betlémě. Poslední epizody se týkaly setkání tří králů, jejich příchodu ke králi Herodovi a nakonec i k malému Ježíškovi.

Epizody si děti vyzkoušely jak ve svém vlastním jazyce, tak v češtině, kterou zvládají už velice dobře. Provedení pro větší publikum nebylo možné kvůli jedné z covidových vln, a výsledek byl tedy zaznamenán aspoň na několika krátkých videonahrávkách. Těmi malí tvůrci potěšili na závěr své práce všechny kamarády ze školy i své rodiče.

Výsledek určitě ukázal, že pokus o napodobení vertepové hry děti plně zaujal a vzaly tuto tvůrčí práci plně za svou. Je tedy dost dobře možné, že dobrý nápad bude o příštích vánocích napodoben a rozvinut na některé jiné škole. Asi by to stálo za trochu námahy.

Jiné zpracování a provedení hry na motivy vertepu bylo možno na přelomu loňského a letošního roku několikrát shlédnout na malé scéně pražského divadla ABC. To poskytlo během své současné sezóny útočiště několika studentům i studentkám herectví z různých ukrajinských škol. Mohli jsme tedy sledovat jednoduchý děj sepsaný Orestem Pastuchem a Hanou Turlo a předvedený třemi herečkami a dvěma herci, tentokrát profesionály. Děj doprovázelo na různých nástrojích trio hudebnic.

Scéna této varianty vertepu byla pojata jednoduše: na vyvýšeném pódiu dominovalo křeslo zpodobující trůn, za nímž se tyčil už jen věšák na šaty. Na jednu ze stěn bylo postupně promítáno několik obrázků zasněžené krajiny a motivů spojených s betlémským příběhem. Do hlediště se vešlo na třicet diváků. Přišly převážně ukrajinské děti se svými rodiči či prarodiči, ale hru sledovalo také menší množství českých zájemců.

Skutečně jednoduchý děj akcentoval roli betlémské hvězdy, kterou na začátku hry ukradl čert, a pak po ní museli pátrat tři andělé. Jejich snaha byla nakonec korunována úspěchem. Agilní čert i vztekající se Herodes, král opravdu nevelkého vzrůstu, byli nakonec nuceni uznat svou porážku – jak jinak… Nutno dodat, že dynamičtější mužské role poskytovaly interpretům větší prostor pro herecké sebevyjádření. Role andělů či spíše „andělek“ byly pochopitelně až příliš andělské.

Docela vtipně působilo zapojení hvězdy ze severokorejské státní vlajky do děje za použití adekvátních videových záběrů tamního „herůdka“. Nejednalo se o jedinou aktualizaci zapojenou do textu hry – byl jich samozřejmě větší, ale nikoli přehnaný počet. Však „Herodesové“ se objevují stále. Dá se předpokládat, že diváci tyto prvky nevnímali jako nevhodné.

Představení se snažilo o využití prvků interaktivnosti, aby tak byly do hry zataženy především děti. Vyráběly tedy malou hvězdičku, odpovídaly na otázky týkající se Vánoc, nebo se připojily ke zpěvu jedné z ukrajinských koled. České děti byly v tomto směru bohužel znevýhodněny, pokud jim vše podstatné nebyli schopni přeložit nebo vysvětlit (pra)rodiče.

Představení bylo samozřejmě určeno převážně ukrajinským dětem a ty reagovaly na vše živě a spontánně – dospělí ostatně také. Bylo zajímavé sledovat, jak už je na této rovině plně překonána ateistická indoktrinace vnucovaná po desetiletí obyvatelům sovětské Ukrajiny. Zjištění takové skutečnosti působí opravdu potěšujícím dojmem.

Provedení vertepu v jiných podobách bylo nejspíš možno vidět i jinde v Praze nebo v dalších místech České republiky, ale navštívit všechny tyto pokusy se nedalo stačit. Takže snad za rok, bude-li to možné…

(boz)