Dalších šest let našich webových stránek? Pokusíme se o to!

Průběžné bilancování je neodlučitelnou součástí práce, kterou odvádíme na našich webových i facebookových stránkách. Využít lze k němu každoročně přelomu odcházejícího i nastupujícího roku. My ale můžeme brát jako příležitost také dobu nepatrně pozdější těsně navazující na svátek Tři králů.

Čtu si tedy loňský článek napsaný u vědomí toho, že jsme právě před rokem vzpomínali pátého výročí od spuštění stránek webových. Zároveň se musím znovu ptát, v čem jsme nebo nejsme dál a co z toho pro naši příští práci plyne. Loňský text z počátku ledna vznikal za situace, kdy se napětí v rusko-ukrajinských vztazích, už tehdy charakterizovaných „malou válkou“, dalo téměř krájet. Do začátku nesrovnatelně většího a těžšího konfliktu zbývalo už jen půldruhého měsíce.

vlajka česká a ukrajinskáJe nás jen několik málo, kdo provoz stránek zajišťujeme a v této sestavě jsme se sešli v době, kdy už visela „velká válka“ opravdu na vlásku. Pokusili jsme se vymyslet mechanismus, kterým by bylo možné na její vznik adekvátně reagovat právě na našich stránkách a uvažovali jsme o tom, zda a jak to pozmění jejich úkoly a podobu. To, na čem jsme se dohodli, byl ovšem jen jakýsi teoretický model. Skutečný rozsah a ničivost Putinem rozpoutaného a dosud trvajícího konfliktu si nikdo z nás ještě neuměl představit, i když nastupující zlo jsme vnímali.

V každém případě jsme i po loňském 24. únoru pokračovali v práci podle míry svých sil a možností. Na obsahu webových stránek se nový vývoj samozřejmě odrazil: prvních pět příspěvků datovaných bezprostředně po osudovém mezníku, bylo válkou zásadně ovlivněno a ta samozřejmě ovládla i obsah pravidelně otiskované Ukrajinské kroniky. V jejím případě jsme dokonce přistoupili k doplnění průběžného číslování.

Časově následující „gótské intermezzo“ ovšem naznačilo, že se ani za výrazně změněné situace nepřestaneme věnovat tématům spjatým se starší ukrajinskou historií a vývojem česko-ukrajinských vztahů. Že jsme tomuto závazku dostáli, dokazuje pokračování našeho už několik let vydávaného cyklu nazvaného „Z hlubin dávnověku“, ale také vloni na jaře zahájená série textů o Ukrajinské hospodářské akademii v Poděbradech a jejích osudech ve 20. letech minulého století.

Ač neradi, přinesli jsme však nově vzniklé válce přece jen i několik menších „obsahových obětí.“ Nestačili jsme zajistit pokračování dvou jiných cyklů. Ten první se pokoušel sledovat to, jak Češi doma i na Volyni reflektovali od poloviny 19. století tento ukrajinský region, na jehož dosídlení se Češi ve značné míře podíleli. Druhý cyklus se pokoušel zachytit naše dojmy z Odesy a okolí, kde jsme strávili uprostřed léta r. 2021 krásných deset dnů. Za nové situace naše vzpomínky dostaly natolik hořkou příchuť, že nikdo z účastníků výpravy nedokázal pokračovat v připomínání těch blažených chvil. Rádi bychom se časem vrátili aspoň k prvnímu zmíněnému „seriálu“. Dá se říci, že obětí války se stala i naše vloni už počtvrté vyhlášená reportážní soutěž. Ohlas na její vyhlášení byl minimální a zatím nevíme, zda se máme pokusit o její vyhlášení i v letošním roce, kdy vyhlídky na ukončení války zůstávají velmi nejisté.

Mnoho další práce nám přineslo nečekaně rychlé a výrazné rozšíření počtu uživatelů našich facebookových stránek, zejména v rámci skupiny My a Ukrajina. Ta vzrostla za jediný rok z 2293 na 5970 členů, tedy zhruba na dvouapůlnásobek. Právě loni v únoru nám přibylo neuvěřitelných 1450 členů, na každý den tedy v onom měsíci připadlo padesát nových členů. Tento výrazný nárůst se udržoval ještě po dva další měsíce, zatímco ke konci roku už přibývalo jen zhruba deset osob měsíčně.

Uvedený vzrůst, který se v podstatně menším rozsahu týkal i stránek „Cestujeme po Ukrajině“, výrazně zvedl počet vkládaných textových i obrazových příspěvků na FB stránkách, ale také množství diskusních příspěvků, které na ně reagovaly. To vše kladlo velké požadavky na hlavního správce stránek, kterému je třeba při této příležitosti vyslovit velké uznání.

Patří ovšem také naprosté většině vkladatelů na FB stránky. Jejich diskuse až na neparné výjimky zůstaly v rovině korektní výměny názorů a obešli jsme se bez hrubých a nekultivovaných polemik. Jednoduché mimochodem nebylo ani udržení přehledu o tom, jak velký ohlas mají jednotlivé nově vkládané příspěvky – o takovou evidenci jsme se rovněž snažili.

Pokud mám shrnout, mohu konstatovat, že minulý rok byl z hlediska správy našich stránek a jejich „krmení“ novými texty náročnější než kterýkoli předchozí, o psychickém vypětí oněch týdnů a měsíců ani nemluvě. Právě proto jsme museli od počátku října snížit intenzitu vkládání nových příspěvků na webové stránky. Celkem jich za minulý rok bylo publikováno pětadevadesát. Pravidelné psaní nových příspěvků zajišťuje zcela minimální počet lidí a nové autory, kteří by byli ochotni pracovat bez nároku na finanční odměnu, se bohužel nedaří najít.

Pokusili jsme se také připojit se po svém k řadě dalších iniciativních subjektů, které zajišťovaly peněžní sbírky pro potřeby bránící se Ukrajiny. Přestože výsledek zůstal v tomto případě za očekáváním, jsme rádi, že se nám podařilo velvyslanectví Ukrajiny určitou částkou přispět, jak jsme o tom na našich stránkách informovali.

Máme za sebou šest let práce při tvorbě našich stránek nazvaných „My a Ukrajina“. Dopředu se díváme s opatrnou střízlivostí. Loňský rok nám na silách nepřidal a jsme rádi že jsme si se svým úkolem vůbec dokázali poradit. Musíme si ale položit otázku, zda zvládneme podobný nápor dalších šest let. Pokusíme se, ale neodříkáme se větší míry pomoci ze strany našich čtenářů, zejména těch mladších. Tušíme, že jich není málo, ale rádi bychom poznali jejich názor na naše stránky a vedli o této problematice diskusi. Že je to nereálné? O tom se přesvědčíme ve chvíli, kdy zjistíme, zda tento bilancující článek vyvolá i konkrétní ohlasy.

(boz)

Rubriky