Ukrajinská kronika 2022/18 (prosinec, patnáctá válečná)

Do číslování naší kroniky se vloudila od loňského března chybička. Začali jsme za nové situace uvádět, o kolikátou už válečnou kroniku jde, ale je třeba připomenout, že obrannou válku, byť nesrovnatelně menšího rozsahu než dnes, vede Ukrajina proti Rusku už skoro devět let, od jara roku 2014. Upozorňujeme na tuto skutečnost, přestože uvedené číslování už měnit nebudeme.

Pro zajímavost odkazujeme ještě na vůbec první kronikářský přehled, o který jsme se na našich stránkách pokusili právě před pěti lety. Nyní už ale přistupujeme k shrnutí toho nejpodstatnějšího, co přineslo závěrečných třicet dní minulého roku. Dvacátý prosinec se stal už třístým dnem ruské agrese proti Ukrajině.

V prosinci jsme nemohli po dlouhé době konstatovat žádné výrazné posuny frontové linie na východě a jihu Ukrajiny. Rusové nadále neúspěšně útočili na město Bachmut v Donecké oblasti, zatímco severněji se Ukrajinci snažili proniknout k městům Kreminna a Svatove v oblasti Luhanské. Běžnou součástí ruského vedení války zůstaly raketové a dronové útoky na velkou část Ukrajiny, zaměřené na co největší poničení ukrajinské energetické soustavy. Ukrajinská armáda se zase pokouší ničit zásobovací trasy a muniční a jiná skladiště ruské armády na okupovaných územích včetně Krymu. Přibývá ovšem útoků i na vojenské objekty přímo na ruském území, a to nejen v bezprostředním zázemí fronty, ale i podstatně dále.

Počet likvidovaných příslušníků ruské armády stoupl během prosince z 89 500 na více než 100 000 – onoho zaokrouhleného čísla bylo dosaženo právě v době návštěvy ukrajinského prezidenta v USA. Ruský prezident Putin pokračoval přes tyto katastrofální ztráty i v prosinci ve své velkohubé rétorice a mluvil o spravedlivosti „zvláštní vojenské operace“. O rostoucí nejistotě diktátora i jeho okolí však svědčí zrušení každoroční tiskové konference, která se v minulých letech běžně konala.

Ztráty na ukrajinské straně nejsou známy přesně, ví se však o více než 6 800 zabitých civilistech (v tomto počtu je zahrnuto i 450 dětí) a o deportaci více než 1300 dalších dětí z okupovaných území do Ruska. Ukrajinský prezident vyjádřil své sepjetí s armádou návštěvou dlouhodobě ohroženého města Bachmut dne 20. prosince, kde promluvil k vojákům těsně před svou cestou do USA.

Ukrajinský parlament počátkem prosince zpochybnil členství Ruska v OSN a označil ruské politické strany za spoluviníky putinovské agrese proti Ukrajině. Zakázal také využití ruských (dez)informačních zdrojů v některých sférách ukrajinského života. Z ostatních vnitropolitických událostí na Ukrajině zaujalo zpřísnění postupu proti nadále existující proruské struktuře ukrajinské pravoslavné církve. Provedeny byly prohlídky v řadě jejích objektů v Kyjevě i jinde po Ukrajině, které naznačily trvající vazby části pravoslavného duchovenstva na Rusko i ovlivnění jeho propagandou. Ukrajinské úřady poté neprodloužily nájem objektů Kyjevsko-pečerské lavry proruské skupině pravoslavných.

V řadě ukrajinských měst pokračovala derusifikace, charakterizovaná rušením obsahově ruského pomístního názvosloví a odstraňováním pomníků některých ruských historických představitelů a spisovatelů a také zbylých sovětských vojenských monumentů. Došlo i na odeský pomník carevny Kateřiny II. Současně pokračovala snaha o obnovu dočasně okupovaných, již osvobozených regionů země, zejména v západní části Chersonské a na východě Charkovské oblasti. Probíhá odminování, obnova zničených silnic a mostů a do zmíněných míst se vracejí i poštovní a jiné služby. To vše za trvajícího ruského ostřelování, které nadále poškozuje zejména Cherson. Ve velkém pokračoval vývoz ukrajinského obilí z Odesy a jiných ukrajinských černomořských přístavů do zemí třetího světa.

Ukrajina nezapomíná ani na své významné kulturní tradice a jejich představitele. Výrazně se to projevilo oslavami 300. výročí narození významného filozofa a básníka Hryhorije Skovorody. Prezidentský pár navštívil výstavu věnovanou této pozoruhodné osobnosti v jednom z kyjevských muzeí. Ukrajina ale počátkem prosince připomněla také den své internetové nezávislosti, charakterizovaný třicátým výročím zřízení domény „.ua“.

Nejvýznamnější událostí v zahraničně-politické oblasti bylo zahájení nové kapitoly v dějinách ukrajinských vztahů s USA. Telefonát obou prezidentů z 11. 12. otevřel cestu k úspěšné návštěvě Volodymyra Zelenského ve Washingtonu. Uskutečnila se ve dnech 21. a 22. prosince a po rozhovorech v Bílém domě vystoupil Volodymyr Zelenskyj s velkým úspěchem v americkém Kongresu. Výsledkem cesty bude nepochybně pokračování a posílení americké pomoci Ukrajině. Na zpáteční cestě do Kyjeva se Zelenskyj zastavil ještě v Polsku a vedl rozhovory s prezidentem Andrzejem Dudou.

Ukrajinská diplomacie v návaznosti na tyto úspěchy dosáhla projednávání otázky stálého členství Ruska v Radě bezpečnosti OSN přímo na půdě tohoto orgánu. Přestože šlo v prvé řadě o manifestační záležitost, už oficiální nastolení této otázky je pro Ukrajinu úspěchem. Stejně lze hodnotit jednání o rezoluci o porušování lidských práv v Krymu ruským okupačním režimem, protože Valné shromáždění OSN její text schválilo. Pozoruhodným krokem je také ohlášení plánovaného mírového summitu představitelů světových zemí. Mluvil o něm opakovaně ukrajinský prezident. Zajímavé je, že účast Ruska je vázána řadou předběžných podmínek, které by znamenaly přiznání ruské viny na konfliktu a akceptování důsledků, které bude jeho ukončení právě pro Rusko mít.

V účinné podpoře Ukrajiny pokračují jak jednotlivé země Evropské unie, tak Unie jako celek. Důležité bylo schválení cenového stropu podmiňujícího nákup ruské ropy členskými zeměmi, schválení obsahu devátého sankčního balíčku proti Rusku a odsouhlasení finanční pomoci Ukrajině ve výši 18 miliard eur. Unie také zahájila provoz laboratoře kybernetické obrany v Kyjevě. Několikrát se ve prospěch Ukrajiny vyjádřil i papež František, který mj. vyzval těsně před Vánocemi ke skromnější oslavě těchto svátků a zároveň apeloval na poskytnutí větší pomoci Ukrajině.

Dne 10. prosince převzala Oleksandra Matvijčuk z charkovské organizace pro ochranu lidských práv v norské metropoli jednu ze tří letošních Nobelových cen míru. Nemenší symbolickou hodnotu mělo také přiřčení výroční ceny Andreje Sacharova, kterou každoročně uděluje Evropský parlament, ukrajinskému národu. A nemenší význam má i upřesněný pohled na moderní ukrajinskou historii. Označení stalinského Holodomoru z r. 1932 a 1933 za genocidu, schválené postupně parlamenty rostoucího počtu zemí (včetně českého) akceptoval i parlament evropský.

Kroniku událostí tohoto osudového (asi nejen pro Ukrajinu) roku můžeme ukončit konstatováním, že tradiční žebříčky některých světových periodik označily právě Volodymyra Zelenského za člověka tohoto roku či za nejvlivnějšího člověka Evropy, a stejně tak byla Ukrajina uváděna jako stát roku 2022. Někdo by namítl, že je to slabá útěcha pro tak těžce postiženou zemi, podobné jevy však svědčí o tom, že Ukrajina je dnes ve světě vnímána tak intenzivně, jako ještě nikdy v historii.

(boz)