Ukrajinská kronika 2022/17 (listopad, čtrnáctá válečná)

Také dny před polovinou listopadu přinesly některé povzbuzující zprávy z ukrajinsko-ruského bojiště. Tentokrát se týkaly západní části Chersonské oblasti. Pomalý, ale úspěšný postup ukrajinských vojsk, zahájený na sklonku léta, přivedl nakonec ruské okupační jednotky v oblasti západně od Dněpru k pokusu o organizovaný ústup na levý, tj. východní břeh největší ukrajinské řeky.

Ruské vojenské velení dospělo k tomuto rozhodnutí nejspíše už koncem října a krátce poté byly orgány okupační správy staženy do vzdáleného, východně ležícího města Skadovsk. Zároveň začala cílená likvidace co největšího množství objektů ve městě – když už je Rusové museli vrátit do ukrajinských rukou, mělo jim být město vydáno v co nejpoškozenějším stavu. Rusové také vykradli ve velkém chersonskou oblastní galerii a knihovnu. Vyklizení Chersonu i okolí ohlásil 9. 11. ruský ministr obrany Šojgu, který byl krátce předtím na inspekci okupačních jednotek v jihovýchodní Ukrajině. Symbolicky působilo, že v týž den zahynul při autonehodě významný předák okupační administrativy, proruský kolaborant z Donbasu Stremousov.

Už 10. listopadu se v Chersonu objevily první ukrajinské vojenské jednotky, které dorazily i v jiných částech regionu až k pravému břehu Dněpru. Dne 14. listopadu přijel do osvobozeného Chersonu, které bylo největším ukrajinským centrem dobytým na počátku války Rusy, i prezident Zelenskyj. Postupně bylo obnoveno poštovní i železniční spojení města s ukrajinskou metropolí i jinými regiony. Obyvatelé Chersonu, kteří z města před ruskou okupací neuprchli a dočkali se jeho osvobození, byli však v následujících týdnech trvale vystaveni ruskému ostřelování, které zvýšilo dříve způsobené škody a jehož důsledkem byly další oběti. Ohroženým obyvatelům města byla nabídnuta možnost evakuovat se do bezpečnějších regionů Ukrajiny.

Obdobně byly ruské jednotky donuceny k opuštění zlomku sousední Mykolajivské oblasti, konkrétně menšího města Snihurivka a jeho okolí. V rukou okupantů zůstala zatím strategicky důležitá Kinburnská kosa, odkud mohou pokračovat v ostřelování ukrajinské pobřežní oblasti. Pokračovaly také snahy okupantů o vytvoření obranné linie ve východnější části Chersonské oblasti a v oblasti Zaporožské. Výrazné zneklidnění je cítit i v okupovaném Krymu, který se stal z ukrajinské strany nejzranitelnějším od počátku jeho okupace Ruskem v r. 2014.

Oproti tomu v Donbasu nepřinesl listopad žádnou výraznější změnu. Boje v Luhanské i Donecké oblasti se změnily v poziční a žádná ze stran se nemohla vykázat výraznějším úspěchem. Symbolem ruské bezradnosti je už pět měsíců trvající úsilí o dobytí města Bachmut. Nasazení vojáků, mobilizovaných v Rusku od přelomu září a října, ani zapojení „dobrovolníků“ z řad dřívějších kriminálních vězňů neumožnilo Rusku dosáhnout průlomu, který by mohl být naservírován veřejnosti jako doklad kýženého vítězství.

Nedostatek válečných úspěchů nutí Rusko k pokračování jeho raketové války proti Ukrajině, vedené z bezpečné vzdálenosti. Také v listopadu se uskutečnily několikrát v masivním rozsahu a jejich cílem bylo co největší poškození ukrajinské energetické soustavy i jiných důležitých částí infrastruktury ve velkých městech. Zvlášť bezohledný útok byl zaznamenán 15. 11., kdy se zřejmě jednalo o svéráznou pomstu za ruskou porážku v Chersonské oblasti, a poté dne 23. 11. Ukrajincům se však dařilo, byť s problémy, vzniklé škody likvidovat.

Přesto se však stalo zajištění „energetického minima“ jedním z nejdůležitějších vnitřních problémů Ukrajiny – první sníh byl v Kyjevě i jinde v nížinných oblastech Ukrajiny zaznamenán už 17. listopadu. Opravy často už vícekrát poškozených objektů a elektrických sítí jsou sice soustavně prováděny, nabízí se však také, zvláště pro jednotlivé menší podniky a domácnosti, možnost použití elektrických generátorů, získávaných ve velkém v zahraničí. Městské samosprávy také vytvářejí síť specifických „center nezlomnosti“, které mají civilnímu obyvatelstvu pomoci v kritických situacích. Přitom zima v pravém slova smyslu ještě nezačala.

Z ostatních vnitropolitických záležitostí zasluhuje zmínku spontánní derusifikace v řadě ukrajinských měst, prováděná z iniciativy místních samospráv a zahrnující jak změny pomístního názvosloví, tak odstranění pomníků ruských vojenských, politických i kulturních činitelů – od Suvorova po Puškina. Zjevně je ohrožena i odeská Kateřina II.

Podobně vyznívá snaha o větší kontrolu té ukrajinské pravoslavné struktury, která dosud zůstává pod vlivem ruského pravoslaví a moskevského patriarchátu. Koncem listopadu byla zahájena série prohlídek klášterů a jiných objektů, které tato „ruská pravoslavná církev v Ukrajině“ využívá a v nichž dosud často v tichosti prováděla protiukrajinskou propagandu.

Uveďme ještě, že 23. 11. zemřel jeden ze symbolů někdejšího ukrajinského hnutí odporu Jurij Šuchevyč – dlouholetý vězeň sovětských lágrů. Pokud jde o výhled do nejbližší budoucnosti země, zmiňme k témuž dni podepsání návrhu státního rozpočtu Ukrajiny na r. 2023 prezidentem Zelenským.

V rámci hodnocení listopadových událostí v oblasti bilaterálních zahraničních styků Ukrajiny je možno vyzvednout návštěvu nového britského premiéra i řecké a posléze také maďarské prezidentky v Kyjevě. Soukromější charakter měl krátký pobyt známého amerického herce Shona Penna, který v ukrajinské metropoli zanechal svou oscarovou sošku, a to až do dosažení válečného vítězství Ukrajinou. Napůl tajně pobýval v okolí Kyjeva známý britský autor graffiti Banksy, který na troskách budov v okolí metropole zanechal několik svých děl.

Při pohledu na širší mezinárodní hodnocení ruské agrese proti Ukrajině je možno zdůraznit, že Rusko zůstává nyní ve světové politice osamoceným hráčem, který trpí nedostatkem spojenců a musí se spokojit stoupající vojenskou spoluprací s diktátorským režimem v Íránu. Od Ruska se odvracejí i bývalé sovětské republiky, které dlouho zůstávaly v jeho sféře vlivu, např. Arménie, která se od Putinova režimu nedočkala pomoci v konfliktu se sousedním Ázerbájdžánem. Ve hře je stále Moldova, kde se Kreml pokusil v listopadu zinscenovat vystoupení proruských opozičních sil, ovšem s malým úspěchem. Selhaly také ruské naděje spjaté s volbami do obou komor amerického parlamentu. Republikánská strana, resp, protrumpovské síly, nedosáhly očekávaného úspěchu a americká pomoc Ukrajině pokračuje.

Neúspěšná zůstává snaha Ruska přesvědčit o vlastních názorech OSN a její Radu bezpečnosti. Ta odmítla 3. 11. ruská tvrzení o údajných ukrajinských laboratořích na výrobu biologických zbraní, zatímco valné shromáždění OSN schválilo 14. 11. rezoluci o povinnosti Ruska vyplatit Ukrajině válečné reparace. Zároveň soud v nizozemském Haagu schválil 17. 11. rozsudek ve věci sestřelení civilního letadla nad okupovanou částí Donbasu v létě r. 2014 a dal za pravdu ukrajinské verzi této události obviňující z ní právě Rusko.

Parlamenty několika evropských zemí, zvláště německý Bundestag, schválily koncem měsíce rezoluce, prohlašující stalinský hladomor z r. 1933 za genocidu ukrajinského národa. Evropská unie zahájila v druhé polovině listopadu přípravu devátého protiruského sankčního balíčku a Evropský parlament schválil pro příští rok pomoc Ukrajině ve výši 18 miliard eur.

(boz)