Na srdce jsou Poděbrady – i na ta ukrajinská (5). Studenti Akademie v roce 1922

Hlavním bohatstvím každé vysoké školy jsou nejspíše její studenti, tedy mladí lidé dychtící po vzdělání. Tato floskule může působit poněkud archaicky, v případě určité části studentů však vždy a všude platila. S jistotou je možno použít ji v případě mladých mužů, kteří vstoupili v r. 1922 do pomyslných bran Ukrajinské hospodářské akademie v Poděbradech.

Část těchto adeptů polytechnického vzdělání poskytovaného nedaleko od Prahy v ukrajinském jazyce jsme tu už představili v jedné z předchozích částí. Tentokrát se budeme skupině vysokoškoláků přítomných v Poděbradech věnovat důkladněji. Důraz položíme na první rok existence školy. Nelze se přitom vyhnout uvedení určitého množství číselných údajů.

Ukrajinská hospodářská akademie se představila dalším možným zájemcům o studium v informačně-propagačním spisku už na podzim r. 1922, tedy půl roku po svém vzniku. Cennou součástí oné knížečky čítající 64 strany je desetistránkový soupis studentů akademie, kteří v tu dobu už zahájili studium. Tabulka obsahuje jedenáct rubrik, které nabízejí možnost mnohostranného zpracování zveřejněných údajů.

Začněme konstatováním, že v polovině října 1922 bylo na školu přijato 254 zájemců o studium. Většina přišla do Československa v předchozích měsících uvedeného roku, jen sedm žilo na české půdě už od r. 1919 a do Poděbrad se přemístili z vojenského tábora v Josefově. Nepochybně se jednalo o vojáky Ukrajinské haličské armády, kteří ustoupili v r. 1919 na československé území.

Studentů ze západní Ukrajiny, tedy z někdejších severovýchodních území Rakouska-Uherska, se však zapsalo na Akademii málo – jednalo se jen o dvacet osob. Naprostá většina adeptů polytechnického vzdělání pocházela z území východní, tedy Ruskem obsazené Ukrajiny. V soupisu není uvedeno jejich přesné místo narození, ale pouze region, tedy gubernie. To poněkud ztěžuje statistické zpracování údajů o místu původu studentů.

Je tak možno omezit se jen na konstatování, že relativně nejvíce studentů a studentek (52) pocházelo z Podolské gubernie na jihozápadě Ukrajiny, kde se ukrajinská státnost udržela až do podzimu r. 1920. Následovaly dvě východněji ležící gubernie – poltavská (41) a kyjevská (35). Tyto tři regiony tak zajistily v počátcích existence Akademie více než polovinu studentského kolektivu. Jiné ukrajinské gubernie byly zastoupeny podstatně méně: černihovská (20), volyňská (16), katerynoslavská (dnes bychom mohli říci dniprovská, 15) a charkovská (14). Nejméně studentů pocházelo z přímořských gubernií chersonské (6) a tauridské (Krym a přilehlá část jižní Ukrajiny, 3).

Vyskytli se ovšem také ukrajinští studenti narození jinde. V tomto směru vyniká region dnes ruské a už téměř zcela poruštěné Kubáně (přišlo odtud 18 studentů, zatímco jiné části Ruska jsou uvedeny jako místo původu jen šesti studentů. Z dnešní Bělarusi přišlo sedm zájemců o vzdělání (dva byli Bělorusové) a z Besarábie, což je s malými korekcemi dnešní Moldova, další dva.

Zajímavý obrázek nabízí i statistika států, z jejichž území se studenti Akademie dostali, často se značnými obtížemi, do Československa a Poděbrad. Jednoznačně nejčastěji vedla cesta z Polska včetně jím okupované východní Haliče (téměř 200 studentů), druhou v pořadí zmíněnou zemí bylo Rumunsko (18), následovaly Bulharsko (12) a Jugoslávie (10), a kromě nich tři další země s počty od pěti do dvou studentů – Rakousko, Německo a Turecko. Čtyři studenti se dostali do Poděbrad přes tehdejší Podkarpatskou Rus.

Neméně zajímavá je i statistika věková. Nejstaršímu studentovi, Konstantynu Jehunivovi z Poltavska, který přišel do Poděbrad přes Bulharsko, bylo už přes čtyřicet, největší podíl však měli adepti studia narození v letech 1894–1900 (149 osob, tedy nadpoloviční většina). I tak šlo o nastupující studenty vyššího stáří než maturitního věku (mezi 22 a 28 roky). Jediným začínajícím osmnáctiletým studentem byl Borys Lotockyj z Poltavské gubernie, který přišel do ČSR za studiem z Rakouska.

Vyšší věk studentů byl dán samozřejmě jejich válečnickým intermezzem – řada z nich sloužila za světové války v ruské (nebo i v rakouské armádě) a po r. 1918 se zapojili do těžkých bojů o ukrajinskou státnost, vedených na ukrajinské západní, východní či jižní frontě. Biografie řady z nich byla nesporně značně dramatická a mohli mluvit o štěstí, že přežili všechny peripetie krutého válečného zápasu. Konec bojů je zastihl v různých částech Ukrajiny a do středu Evropy se pak dostávali mnohdy značně složitými cestami – bylo už uvedeno, že v nejednom případě vedla jejich cesta přes Turecko a Balkán.

Nelehké životní zkušenosti předchozích let zvyšovaly zájem studentů o další vzdělávání. Nastupovali na Akademii po dlouholeté přestávce, kdy jim byl znemožněn intelektuální život. Mnoho z nich se mohlo vykázat nedokončeným studiem na univerzitách a jiných vysokých školách, jiní měli za sebou ukončené nebo přerušené studium na gymnáziích nebo reálkách. Pro ty posledně zmíněné byly v Poděbradech zřízeny maturitní kursy, na kterých se mohli v značně zrychleném tempu připravit na „zkoušku zralosti“.

Začátek studia v Akademii byl pro všechny zájemce v každém případě velkou událostí. Spojen byl se zprvu nezviklatelnými nadějemi v to, že se budou moci po ukončení Akademie vrátit na Ukrajinu a pracovat tam v kvalifikovaných pozicích pro její další nezávislý rozvoj. V r. 1922 i později tomu studenti věřili, ale situace se nevyvíjela nijak příznivě a naprostá většina z nich se oné vysněné možnosti nedočkala…

Zhruba třináctinu studentského kolektivu tvořily mladé ženy – bylo jich na podzim r. 1922 jen devatenáct a nastupovaly na Akademii ve věku dvaceti až třiatřiceti let. Jejich věkový průměr byl však ve srovnání se studenty o něco nižší. Také mezi studentkami převažovaly rodačky z Podolské gubernie. Svým jménem a rodinným původem nás zaujme tehdy dvacetiletá Natalija Livycka (1902–2005), dcera exilového ukrajinského premiéra a blízkého Petljurova spolupracovníka Andrije Livyckého. Tato mladá žena zasáhla o něco později do vývoje ukrajinské poezie.

Škála vysokých škol, ze kterých část začínajících studentů poděbradské Akademie přicházela, byla velmi široká. Nechybí kadetská nebo feldšerská (vojenská zdravotnická) škola, ale ani duchovní seminář nebo učitelský institut a další specializované ústavy. Téměř třetina zapsaných vykázala pobyt na některé univerzitě, v soupisu však většinou chybí konkrétní údaj. Zmíněno je celkem pět univerzit na území dnešní Ukrajiny (nejčastěji kyjevská a kamjanecká, jen ojediněle charkovská, odeská a lvovská), ale doloženi jsou i někdejší studenti varšavské, moskevské a vídeňské univerzity. Podobně je tomu v případě polytechnik. Téměř všichni studenti pobírali na podzim r. 1921 stipendium vydávané Ukrajinským hromadským komitétem nebo komitétem česko-ukrajinským.

Na podzim r. 1922 ještě nebyli na Akademii zapsáni někteří studenti, kteří se později proslavili na literárním poli, zejména Jevhen Malaňuk a Leonid Mosendz. Akademie tedy byla koncem r. 1922 stále ještě ve stavu zrodu a čekal ji další nápor zájemců o získání polytechnického vzdělání. V seznamu z r. 1921 nenacházím ani podstatně méně známého Hryhorije Klymenka z východního okolí Kyjeva, svého dědu a budoucího absolventa Akademie. Všichni tři jmenovaní studenti a s nimi mnozí další se v Poděbradech objevili až v následujícím roce nebo ještě později.

Je zajímavé, že už v prvním roce práce poděbradské Akademie se vyskytli také studenti, kteří byli na školu přijati, ale z různých příčin je následně ze seznamu studentů vyškrtli. Na podzim r. 1922 se jednalo o 68 osob, v tom sedm studentek. Někteří z nich zkusili štěstí na pražských vysokých školách, o jiných nic nevíme.

(boz)