Na srdce jsou Poděbrady – i na ta ukrajinská (4). Učitelé Akademie

Ukrajinská vysoká škola, která působila více než deset let v Poděbradech, vychovávala po třináct let (1922–1935) ukrajinské inženýry různého profilu, a to převážně v jejich rodném jazyce. Při posuzování poděbradské akademie, která nečekaně, svérázně a významně doplnila československou vzdělávací soustavu, se nemůžeme vyhnout otázce, jaké obory se na škole daly studovat a kdo zajišťoval jejich výuku.

Doplněný plán výuky v Akademii byl schválen na základě dohody s československým ministerstvem zemědělství v listopadu r. 1924. Je v něm uveden téměř neuvěřitelný soupis 394 předmětů, které se v této vysoké škole vyučovaly na třech tehdejších fakultách (agronomicko-lesnické, inženýrské a ekonomicko-družstevní). Některé předměty se ovšem učily na každé z fakult a nejvíce jich připadlo na tu ekonomicko-družstevní – konkrétně 177.

Akademie tedy musela získat dostatečný počet vyučujících. Její vedení usilovalo o to, aby v rámci tohoto učitelského kontingentu výrazně převažovali Ukrajinci. To se nakonec podařilo. V době existence školy zajišťovalo výuku celkem 126 osob, jen část ovšem po celých třináct let. Stovku stálých pedagogických sil doplňovalo 26 hostujících, a to českých učitelů. Stovku stálých učitelů tvořili až na tři výjimky Ukrajinci (kromě nich učili na Akademii 2 Židé a jeden Rus). Z hlediska titulatury se jednalo o 35 profesorů, 19 docentů, 23 lektory a 23 asistenty. Lektoři a asistenti byli vybíráni z úspěšných studentů Akademie, kteří získali při studiích předpoklady k tomu, aby později pomáhali svým dosavadním učitelům.

Nejpočetnější skupina vyučujících na Akademii, kterou tvořili profesoři, představovala velmi pestrý obraz. Většině z těchto lidí bylo v době zahájení provozu Akademie mezi třiceti a čtyřiceti lety. Vyučovali však i lidé o mnoho starší – věkem nejvíce vynikal statistik Fedir Ščerbyna. Tento Ukrajinec z Kubáně, začleněné už v meziválečné době do ruského státu, dosáhl tři roky před založením Akademie sedmdesátky. Jen o pět let mladší byl známý chemik Ivan Horbačevskyj, který získal profesorský titul už o mnoho let dříve na české univerzitě v Praze a byl dokonce po jeden rok jejím rektorem. V Poděbradech přednášel organickou chemii, současně však působil i v Ukrajinské svobodné univerzitě v Praze.

Podstatně mladší generaci reprezentoval profesor chemické technologie Vasyl Ivanys, také rodák z Kubáně, a znalec finančních věd Mykola Dobrylovskyj – oba se narodili v r. 1888 a v době zřízení Akademie jim tedy bylo čtyřiatřicet let. Nejmladším členem profesorského sboru Akademie byl fyzik, ale také autor několika básnických sbírek Borys Lysjanskyj, narozený v r. 1892. Jeho dcera Alla studovala koncem dvacátých let na ukrajinském gymnáziu v Řevnicích u Prahy.

Docenti Akademie byli samozřejmě o něco nižšího věku. Nejstarší z nich, Oleksandr Kovalenko (1875), se v r. 1905 jako inženýr-mechanik křižníku Potěmkin zúčastnil slavné revolty na této lodi. V Poděbradech přednášel teoretickou a aplikovanou mechaniku. Do tajů zoologie a entomologie studenty zasvěcoval Jurij Rusov (1895), syn Oleksandra a Sofie Rusovových, spjatých s Prahou pobytem v polovině 70. let 19. století. Jurijův otec tu tehdy připravil necenzurované vydání Ševčenkova „Kobzara“ a zorganizoval vydání této publikace v tiskárně Eduarda Grégra. Vdova po něm Sofija, matka Jurije Rusova, už téměř sedmdesátiletá, patřila k nejvýznamnějším a nejuznávanějším představitelkám ukrajinské emigrace a v Akademii působila jako lektorka francouzštiny.

Učební obory, jejichž jména tu v souvislosti s několika vybranými učiteli zazněla, naznačují šíři předmětů, kterým bylo v Akademii vyučováno. Toto spektrum však bylo ještě daleko širší a zahrnovalo např. i kurs dějin Ukrajiny, předměty právnické a sociální, sociologii a předměty týkající se místní a městské samosprávy.

Učitelé, kteří přednášeli v Poděbradech, pocházeli z nejrůznějších regionů východnější, podstatně větší části Ukrajiny, která byla do roku 1917 součástí carského Ruska. Profesor Horbačevskyj, který se narodil v rakouské Haliči, představoval mezi učiteli výjimku. Kariéra členů učitelského sboru byla před příchodem do Poděbrad spjata s desítkami pedagogických i jiných institucí v carském Rusku i za jeho hranicemi. Velká část těchto „ukrajinských Poděbraďanů“ se v letech 1917–1920 zapojila do budování ukrajinského státu a po jeho obsazení bolševickým Ruskem emigrovala.

Na Akademii přednášeli např. Isaak Mazepa, někdejší ukrajinský premiér, a to o lučních a bažinatých půdách. Jiní učitelé Akademie působili před odchodem do emigrace v ukrajinských vládních kabinetech jako ministři. Uplatnění na poděbradské škole našli také kvalifikovaní odborníci, kteří pracovali v diplomatických službách Ukrajiny. Pro příklad lze uvést někdejšího velvyslance Ukrajiny v Československu Mykolu Slavinského, jemuž byla v Akademii svěřena výuka novodobých dějin. Další pracovník ukrajinské diplomatické mise v Praze, Vasyl Koroliv, se stal v Poděbradech docentem anatomie a fyziologie zvířat a veterinárního lékařství.

Ne všichni uvedení pedagogové se usadili v Poděbradech nastálo. Někteří z nich se angažovali také na Ukrajinské svobodné univerzitě v Praze a v metropoli měli i jiné zájmy: museli proto do Poděbrad dojíždět. Pro pobyt v Praze hovořil v případě řady odborníků také nedostatečný přístup k odborné literatuře v městě typu Poděbrad. Tento nedostatek měla vyřešit knihovna Akademie, všechny potřebné publikace, zejména starší, zde však nebyly k dispozici. Lišácky vyřešil otázku místa pobytu už zmíněný Vasyl Koroliv. Neusadil se ani v Praze, ani v Poděbradech, ale do obou měst dojížděl z Mělníka, odkud to měl oběma směry zhruba stejně daleko.

Na závěr je třeba říci, že zvláštní pozornost by měla být věnována skupině šestadvaceti českých odborníků, kteří se podíleli na vyučování v Akademii a ve svém rodném jazyce. Byli to nejen profesoři pražské a brněnské polytechniky nebo jiných vysokých škol, ale také odborní pracovníci pražských magistrátních úřadů nebo jedné z družstevních centrál. Jména některých odborníků si v příslušných oborech dodnes udržují solidní zvuk: jmenuji zde agronoma J. Stoklasu, hydrology J. V. Hráského a T. Ježdíka, veterinárního lékaře T. Kašpárka nebo odborníka z oblasti lesnictví a jeho dějin A. Nechlebu.

Do Poděbrad dojížděl přednášet o zpracování kůží také profesor odborné kožešnické školy v Hradci Králové. Dva učitelé Akademie měli dokonce hlavní působiště přímo v Poděbradech na tamních školách, městské a zemědělské. Do jejich referátu patřily výklady o včelařství a výuka češtiny, kterou měli studenti předepsánu jen v prvním ročníku Akademie. Studenti ovšem museli zvládnout češtinu jako komunikační prostředek uplatňovaný ve styku s domácím obyvatelstvem, např. se svými bytnými. Dlouhodobější pozornost na škole věnovali některému ze západních jazyků, který si vybrali – němčině, francouzštině nebo angličtině.

Z přehledu přednášek není úplně jasné, jakou roli hrály ve výuce tehdejší československé reálie. Zvláštní kursy byly věnovány československému hospodářskému zeměpisu a československému družstevnictví. Přítomnost řady českých učitelů však jistě přispěla k tomu, že značná část teoretických znalostí byla podána s ohledem na praktické zkušenosti země a národa, v jejichž středu se studenti ocitli. Česky byla vydána také část skript z předmětů, pro jejichž výuku nebyl k dispozici ukrajinský odborník.

Je nepochybné, že pro značnou část ukrajinských učitelů Akademie byl pobyt v Poděbradech z odborného hlediska vrcholem jejich profesionální kariéry. Dočkali se zde také poměrně slušného finančního zabezpečení a začali se s českým prostředím sžívat. Zánik Akademie přinutil řadu z nich hledat si uplatnění jinde, většina ale zůstala v Čechách. Deset let po zániku Akademie byla část profesorů právě z tohoto důvodu dostižena „trestající rusko-sovětskou rukou.“ Přes svůj tehdy už dosti vysoký věk byli odvlečeni do stalinského SSSR.

(boz)