Ukrajinská kronika 2022/14 (1.–15. září, jedenáctá válečná)

První polovina září byla přes trvající válečné hrůzy obdobím v nemalé míře radostným. Jako by se opakovala historie z první poloviny dubna, kdy nemohoucí ruská vojska sama vyklidila okolí Kyjeva a většinu severovýchodní Ukrajiny. Nyní, v první polovině září to byla ukrajinská armáda, která vyhnala Rusy ze severovýchodní části Charkovské oblasti. Skončila tak více než půlroční okupace této části Ukrajiny.

Ukrajinští představitelé nespěchali s publikováním těchto zpráv a rychlý postup armády charkovským regionem byl ohlášen 8. září. Pak následovaly den po dni další nadějné zprávy. Postupně byla osvobozena města Balaklija, Kupjansk, Izjum a Vovčansk a imponující množství menších obcí. Na některých místech se ukrajinské jednotky vrátily do pozic na mezinárodně uznané rusko-ukrajinské hranici. Symbolem uzavření této úspěšné bleskové operace se stala 14. 9. návštěva prezidenta Zelenského v osvobozeném Izjumu.

Ukrajinské jednotky dosáhly dílčích úspěchů také v sousedních regionech, tj. Donecké a Luhanské oblasti. Ukrajinské úspěchy znemožnily realizaci Putinova rozkazu, aby bylo do 15. září dokončeno ruské „osvobozování“ Donbasu. Ve vedoucích kruzích obou ruských protektorátů (doneckém i luhanském) zavládlo evidentní zneklidnění z možného návratu ukrajinských sil na tato území.

Poněkud pomalejší a obtížnější je postup ukrajinských jednotek v jihozápadní části země, tj. v Chersonské oblasti, kde byla původně protiruská ofenziva ohlášena, což přispělo k oklamání ruských vojenských činitelů. Ukrajinské jednotky systematicky ničí (za nemalé pomoci partyzánů) ruské sklady munice a vojenské techniky a také všechny komunikační artérie, které spojují tuto část okupovaného území s prostory na východ od Dněpru. Zdá se, že ukrajinské vojenské velení počítá s tím, že osvobození západní části Chersonské oblasti bude ukončeno na sklonku tohoto roku.

Počátkem září tak vyvrcholily spory vyvolané abnormální situací v tzv. Zaporožské atomové elektrárně, okupované ruskými vojsky. Do elektrárny dorazila 1. 9. delegace Mezinárodní agentury pro atomovou energii vedená jejím předsedou Rossim a provedla v rozsahu, který byl možný, inspekci tohoto důležitého zařízení. Zpráva o návštěvě vydaná o pět dní později upozornila na všechna nebezpečí a rizika spojená s okupací objektu a vedla mezinárodnímu volání po demilitarizaci objektu, Rusko však nebude v dohledné době ochotno vyhovět.

Dobře promyšlená akce v Charkovské oblasti, která překvapila a demoralizovala ruské okupanty, nabyla velkého ohlasu a uznání v západním světě. Zprávy o ní ale pronikly i do informačně sterilizovaného Ruska a přispěly k určitému rozšíření kritických hlasů, které se už v poněkud větším množství obracejí proti tamnímu prezidentu či spíše diktátorovi. Ten samozřejmě zatím zachovává zdánlivý bezstarostný klid, protože mu nic jiného nezbývá. Zjevně mu nevadí, že počet padlých ruských vojáků překročil ve sledovaném období padesátitisícovou hranici.

Ke slovu začíná podle předpokladů přicházet Putinova „plynová zbraň“, která by měla zchladit proukrajinské sympatie v Evropě. Ruská propaganda straší Evropany děsy budoucí zimy a část obyvatel některých zemí je ochotna tomuto líčení naslouchat – potvrdila to i protivládní demonstrace na Václavském náměstí uskutečněná 3. září. Evropské státy však začaly, byť se zpožděním, připravovat náhradní energetické zdroje. Dalším Putinovým trikem bude asi snaha o znemožnění dalšího vývozu obilí z Ukrajiny, zaručeného v červenci čtyřstrannou istanbulskou smlouvou. Zatím však dohodnutý vývoz z Ukrajiny realizovaný námořní cestou pokračuje úspěšně.

Tragickým doprovodem optimistických zpráv o osvobození snad až 9 000 čtverečných kilometrů ukrajinského území však byla opět děsivá zjištění o rozsahu a brutálních podobách teroru, který také v Charkovské oblasti uplatňovala putinovská okupační správa. Je zjevné, že takto se chovají ruští vojáci a představitelé okupační správy všude v Ukrajině, kde se jim podařilo dočasně zakotvit. Teror je a bohužel zůstane neodmyslitelnou součástí současného ruského imperialismu až do jeho pádu a zániku.

Součástí ruského teroru zůstávají trvale útoky na civilní objekty v bližších i vzdálenějších oblastech Ukrajiny. Soustavně jsou ostřelována města Mykolajiv, Zaporižžja, Charkov i další lokality a zjevným smyslem těchto raketových útoků je ničení infrastruktury – škol, průmyslových podniků, rafinerií, elektráren a dalších objektů. Zatím posledním brutálním aktem tohoto typu byl útok na přehradu na řece Inhulec u města Kryvyj Rih, který způsobil zaplavení části tohoto města – rodiště prezidenta Zelenského. Celkem bylo na území Ukrajiny během ruského tažení vystřeleno už více než 3 500 raket různého typu.

V důsledku popsaných ukrajinských bojových úspěchů je obnovení jakýchkoli rusko-ukrajinských rozhovorů nemožnou věcí. Proukrajinská pozice Evropské unie a ochota pomáhat jsou nadále patrné a potvrdila je jak prohlášení vedoucích evropských činitelů Borrela a Leyenové, tak návštěva uvedené šéfky Evropské komise v Kyjevě uskutečněná dne 15. září. Řada ukrajinských činitelů vyjadřuje naději, že by se mohla domoci přijetí do Unie v podstatně zkrácené dvouleté lhůtě. USA i evropské země včetně Británie, kde nastoupila nová premiérka Trussová, hodlají pokračovat ve vojenské pomoci Ukrajině. Její morální oprávněnost potvrdil 15. 9. také papež František.

Zakončíme tuto zprávu připomenutím skutečnosti, že prvního září začal na území Ukrajiny nový školní rok. Poznamenán je skutečností, že v zemích Evropské unie se v rámci uprchlické skupiny zdržuje téměř 507 000 školních dětí. Situace, kterou známe z České republiky, se stala vskutku celoevropským problémem a lze si jen přát, aby se jeho trvání neprotáhlo až do konce tohoto školního roku, tedy do závěru června.

(boz)