Postupné opouštění Ukrajiny klíčovými evropskými velmocemi

V projevu z 22. května zmínil prezident Zelenskyj, že ruská vojska od 24. února zničila již 1873 ukrajinských škol, školek, případně celých vzdělávacích center. Karel Kryl by se nejspíše optal: „A co na to neznámý vojín“? Odpověď si pamatujeme.  A tak se raději optejme: co na to (a samozřejmě na celé to plošné ničení ukrajinských měst, na hromadné masakrování civilistů a soustavnou likvidaci celé ukrajinské infrastruktury) říkají klíčové evropské mocnosti? 

Odpověď shrnul v televizní diskusi u Anne Will (ARD) poslanec spolkového sněmu za CDU, Roderich Kiesewetter, předseda parlamentního výboru pro kontrolu tajných služeb: Kancléř Scholz blokuje již po dva měsíce dodávky těžkých zbraní na Ukrajinu. Připraveno k odeslání je přitom celkem 130 obrněných transportérů Marder a stovka těžkých tanků Leopard I. Jde o zbraně, které v aktuální chvíli Ukrajina zoufale potřebuje jak k zastavení ruské ofensivy na Donbasu, tak k příštímu vytlačení Rusů z ukrajinského teritoria.

Výzkumy veřejného mínění v Německu přitom referují trvalou, zhruba 85 % podporu občanstva pro poslání těžké vojenské techniky Ukrajině. Místo toho kancléř slibuje až na červenec dodávku 15 protiletadlových tanků Gepard, a to se zásobou munice jen na dva týdny bojů.

Vysvětlit postoj kancléře, ostatně obdobný jako opakovaně prezentované stanovisko prezidenta Macrona, je podle Kiesewettera možno jen tím, že oba státníci usilují o to, aby Ukrajina v boji s Ruskem nezvítězila (ale ani vojensky definitivně neprohrála). Oba také zásadně odmítají nejen přijetí Ukrajiny do NATO, ale i do EU. Kýženým cílem obou státníků, resp. jejich vlád, je podle Kiesewettera (a evidentně lze dodat: i podle celé CDU) zafixování stavu, kdy by zbytková Ukrajina zůstala polosamostatným nárazníkovým prostorem proti příští ruské expanzi. Přítomný poslanec za SPD Michael Roth proti Kiesewetterovým závěrům neprotestoval, neargumentoval, jen se držel za hlavu.

Podobné protiukrajinské tendence se v těchto dnech (proti vůli premiéra Dragiho) prosadily i v široce koaliční italské vládě, kde nejen, ale zejména fašisující strany Berlusconiho Forza Italia a Salviniho Lega Nord, ale také quasilevicové Hnutí pěti hvězd a za něj ministr zahraničí Luigi di Maio žádají zastavit dodávky zbraní Ukrajině a otevřít jednání o příměří či míru s tím, že by Rusko podrželo území, která dobylo.

Zatímco u italských putinistů (zejména Lega Nord je po léta finančně dotována z Moskvy, ale inkasuje zřejmě i virilní stařec Berlusconi, který za to dnes pravidelně nechává vystupovat ruské reprezentanty ve svých televizních pořadech) je důvod aktuálního protiukrajinského obratu zřejmý (ještě v březnu všichni svorně odhlasovali – dnes už nepopulární - dodávky zbraní na Ukrajinu).

Scholz a Macron se podle mínění německých politologů snaží již dva měsíce prosadit ve společnosti i v evropských politických kruzích představu, že nelze dále „vystupňovávat boje“ zbrojní podporou přepadeného státu, protože by mohlo následovat  zatažení NATO do války nebo by dokonce Putin mohl použít atomové zbraně. Podle aktuálních vyjádření vojenských a bezpečnostních odborníků je oboje krajně nepravděpodobné, ale kancléř Scholz již několikrát prokázal, že na experty nakonec skoro nikdy nedá…

Je zajímavé, že právě tato situace, tedy postupné opouštění Ukrajiny klíčovými evropskými velmocemi, se stala tématem projevu polského prezidenta Dudy v Kyjivském parlamentu. (Scholz raději odjel na návštěvu do Senegalu…) Duda, o jehož demokratičnosti si není třeba dělat iluze, je ale jako snad všichni Poláci racionálně přesvědčen (ostatně jeho názor mu takřka denně potvrzují výroky ruských politiků a televizních moderátorů, kteří na kamery říkají, že po zániku Ukrajiny přijde na řadu Polsko), že nezvítězí-li Ukrajina, přijde nejpozději po Moldově a Pobaltí jako cíl ruské expanze na řadu likvidace Polska. 

Jediné, co může zajistit bezpečnost „východního křídla EU“, je podle Dudy vojenská porážka Ruska, resp. vytlačení Rusů z celého ukrajinského území a rychlé přijetí Ukrajiny do EU. Vojenská porážka ruských armád by spolu s působením finančních, hospodářských a technologických sankcí mohla způsobit zhroucení moskevského impéria a tím i pro budoucnost snížit jeho nebezpečnost pro široký okruh sousedů. Polsko proto hodlá podporovat Ukrajinu ze všech svých sil: vojensky i ve vstupu do EU.

Jak to bude s ukrajinským vítězstvím, v tom směru bych nechtěl něco zakřiknout: Momentálně je situace nesmírně těžká, Rusové v Donbasu permanentně útočí i ve frekvenci 12 nájezdů za den, a to při soustavném ostřelování fronty i hlubokého zázemí dělostřelectvem i raketami z ruského zázemí i z moře – Mimochodem zapojila se také ruská kaspická flotila, posílající rakety na Odessu… Ruští komentátoři už ani nesimulují, že by šlo hlavně o vojenské cíle. Ovšem také ruské ztráty techniky i lidí jsou ohromné a nahrazování obého vázne… Rusko se nenamáhá ani s pohřbíváním svých padlých, včetně vysokých důstojníků. Ale ruská společnost - včetně inteligence – tomu tleská.

Jen na okraj: Scholz i Macron argumentují, že přednostní přijetí Ukrajiny do EU by nebylo fér vůči čekatelským zemím západního Balkánu, tedy mj. Albánii a Srbsku. Jestli sledujete přípravy ČR na předsednictví EU, jistě víte, že k významným cílům našeho předsednictví patří posunout ten horký brambor vzájemně rozhádaných, na přijetí se nepřipravujících a zejména v případě Srbska vojensky s Ruskem a Čínou intensivně spolupracujících kandidátů někam dále za obzor…

A co dodat veselého na závěr? SPD je opět jednou v hluboké krizi, její podpora ve společnosti jedinečně slábne. Vedení strany bylo po loňském volebním vítězství, když před volbami kandidáti Zelených (Annalena Baerbock) i CDU (Armin Laschet) podělali co mohli a zcela prošustrovali svůj volební potenciál, vážně přesvědčeno, že SPD volby vyhrála (27 % hlasů) proto, že je tak „skvostná“. Teď především žurnalistické rešerše prakticky denně podrobně ukazují, jak dlouhodobé a hluboké, zájmy Německa vědomě ohrožující, bylo propojení širokých špiček kdysi Brandtovy strany s putinským Ruskem. 

No a za druhé sociální demokraté sice v aktuální multikauzální krizi a drahotě bohatě rozdávají lidu dotace… ale stranou zcela nechali ty, kdo je potřebují nejvíce: pensisty, studenty, nezaměstnané a neúplné rodiny. Ale to jsou všechno velké skupiny lidí s volebním právem, které pak uplatňují způsobem, socialisty překvapujícím.  
Držme za této situace i nadále palce Ukrajině!

(JP)