Ukrajinská kronika 2022/8 (1.–16. května: pátá válečná)

Za hlavní mezník třetího měsíce ruské války proti Ukrajině byl už předem považován 9. květen – den, který většina Rusů považuje za svátek své válečné slávy či dokonce triumfu. Letos měl být podle mnoha předběžných představ velkým dnem Vladimíra Putina. Čekalo se, že využije příležitosti k ohlášení nějakého významného rozhodnutí nebo rozšíří oblast ruských vojenských aktivit na Moldovu či snad ještě dál.

Nic podobného se ale nestalo. Ruský prezident nesdělil před tradičně okázalou a provokativní vojenskou přehlídkou v Moskvě celkem nic nového. Nemohl se pochlubit výraznými vojenskými ani jinými úspěchy a setrval jen u své omšelé rétoriky, absurdním způsobem odůvodňující vpád na Ukrajinu a ujišťující, že vše jde podle plánu. Zbytek světa si tedy mohl oddechnout, Ukrajina k tomu však mnoho příležitostí neměla.

Pro Ukrajince mohla být určitým mezníkem spíše jiná, bezprostředně následující událost. Dne 10. května zemřel v mnichovské klinice jejich první prezident Leonid Kravčuk, který shodou okolností vykonával úřad nejkratší dobu – jen dva a půl roku. Jeho odchod ze scény by byl za normální situace příležitostí k rekapitulaci cesty, kterou prošla Ukrajina od přelomu 80. a 90. let minulého století.

Válečné události nicméně nedaly k hlubší reflexi mnoho příležitostí. Jisté je, že ruská vojska nedokázala nabídnout u příležitosti zprofanovaného Dne vítězství výraznější úspěch na žádném z úseků rusko-ukrajinské fronty. Do zatím neokupovaných částí Donecké a Luhanské oblasti postoupili Rusové jen nevýrazně a nedokázali obsadit žádné velké město – mimo jejich dosah zůstaly Slovjansk, Kramatorsk, Lysyčansk i Siverodoneck. Tím výraznější škody jsou však všem zmíněným i jiným lokalitám působeny soustavným ostřelováním a nelze se divit tomu, že z této části Ukrajiny odjela do většího bezpečí velká část obyvatel. Zjevným neúspěchem skončily ruské snahy o překročení řeky Siverskyj Donec a ruské jednotky zde, zejména u Bilohorivky, utrpěly těsně po 9. květnu velké lidské i materiální ztráty.

Neúspěšné zůstaly až do poloviny května také ruské snahy o obsazení areálu oceláren Azovstal v Mariupolu, kde se obránci spolu s civilisty, kteří zde žili pod jejich ochranou, úporně bránili. Velkou pozornost vzbudilo složité mezinárodní vyjednávání o záchranu už uvedených civilistů nebo zraněných ukrajinských vojáků. Postupně se podařilo dosáhnout jejich evakuace a 16. 5. bylo pak z ukrajinské strany ohlášeno, že vojáci bránící Azovstal splnili rozkaz. V tu dobu spělo k závěru úspěšně tajené jednání o jejich dalším osudu.

V severněji ležící Charkovské oblasti přešly 5. 5. do protiofenzivy naopak ukrajinské jednotky a před polovinou měsíce vytlačily Rusy z tohoto regionu, čímž se ulevilo dlouho ostřelovanému Charkovu. V této souvislosti zaznělo vícekrát konstatování, že ukrajinské jednotky dosáhly výrazného úspěchu nejen v březnovém zápase o Kyjev, ale také v bitvě o Charkov. Ruské velení ztratilo i v této oblasti původní iniciativu a zájem o další aktivity, a to právě s ohledem na boje o Donbas.

Pokračovaly rovněž snahy ukrajinské strany o znemožnění ruské vojenské přítomnosti na černomořském Hadím ostrově. V jeho blízkosti bylo potopeno nebo poškozeno několik ruských lodí a Ukrajinci se snaží zamezit vytvoření ruského vojenského stanoviště. Zvláštní kapitolou je situace v dočasně okupované Chersonské oblasti, kterou by Rusko za pomoci nepočetných místních kolaborantů chtělo nějakým způsobem anektovat. Takový krok by ovšem nebyl mezinárodním společenstvím v žádném případě uznán.

V jiných částech Ukrajiny ruský vpád nehrozil, ať jde o severní směr (hranice s Bělarusí) nebo směr jihozápadní (hranice s tzv. Podněstřím). Počátkem května totiž zavládly obavy z nastávající možné aktivizace vojenských jednotek v těchto ruských satelitech. Neznamená to přitom, že zbytek ukrajinského území žije v klidu. Rusové totiž pokračují v ostřelování ukrajinského území v Sumské a Černihovské oblasti, kterou museli už dříve vyklidit. Svými raketami trvale ohrožují většinu ukrajinského území od lvovského až po odeský region. Dne 3. května byla poprvé napadena i Zakarpatská oblast, konkrétně městečko Volovec. Roste počet zničených kulturních památek na území Ukrajiny (např. muzeum ve Skovorodynivce) a také objektů dopravní a průmyslové infrastruktury. Doprava, energetika i ekonomika však v mezích možností fungují na celém území Ukrajiny.

Ukrajinci, posilovaní mimo jiné přibývajícími symboly svého odporu, mezi které patří i sympatický psík Patron a zachráněná kočka z Boroďanky, hodlají vystavit Rusům účet za vše. Pokračuje vyšetřování ruských válečných zločinů na dočasně okupovaných i již osvobozených územích a začal první proces s vojákem, obviněným z válečného zločinu, zajatým Vadimem Šišimaninem.

Evropa i svět nadále sledují všechny popsané události. Proud návštěvníků Kyjeva i poškozených městeček v jeho okolí neustává. Postupně přijela předsedkyně Sněmovny reprezentantů amerického Kongresu, předsedkyně Bundestagu, kanadský premiér, generální tajemnice Rady Evropy a německá ministryně zahraničí. Část těchto návštěv byla programově načasována na dny 8. a 9. května. Návštěvy přijížděly i do jiných částí Ukrajiny – Užhorod navštívila choť amerického prezidenta, Odesu přední evropský činitel Charles Michel a do Lvova zavítala osoba z mimopolitické sféry – známá americká herečka Angelina Jolie.

Diplomacie se nadále realizovala i na dálku, a to jak prostřednictvím osvědčených projevů prezidenta Zelenského, tak jeho rozhovory s předními politiky včetně německého prezidenta a kancléře, nebo s vedoucími představiteli tzv. Velké sedmičky. Britský premiér Johnson pro změnu promluvil na dálku k poslancům ukrajinského parlamentu (3. 5.). Ukrajina také vyplnila druhou část dotazníku ve věci stále ještě ne zcela jistého uznání své kandidatury na členství v Evropské unii.

Výsledkem všech těchto snah je nejen slovní, ale také konkrétní vojenská a finanční podpora Ukrajiny. Potěšilo, že nově instalovaná maďarská prezidentka odsoudila ruskou agresi proti Ukrajině, a napravila tak reputaci své země pošramocenou premiérem Orbánem. Zaujalo rozhodnutí litevského sněmu z 10. 5., které označilo ruské aktivity v Ukrajině za genocidní a Rusko definovalo jako stát podporující terorismus. O den později se podobným způsobem, vyjádřil český senát. Pokud jde o konkrétní pomoc, stal se důležitým činem podpis prezidenta Bidena pod zákonem o pomoci Ukrajině formou tzv. Land Leasu, uskutečněný jistě ne náhodou právě 9. května.

Rusko se naopak dále propadá do diplomatické izolace – přispěly k tomu nehorázné výroky ministra zahraničí Lavrova o Židech a antisemitismu z počátku května, které vyvolaly vlnu kritiky, zejména ze strany Izraele. Ruští diplomaté nebyli v celé řadě zemí přizváni k vzpomínkovým oslavám k ukončení druhé světové války a velvyslanec ve Varšavě se dokonce dočkal polití červenou barvou. Pokračuje vylučování Ruska z různých mezinárodních (a to nejen sportovních) organizací či pozastavení členství v nich. Za této situace překvapil výrok papeže Františka o tom, že by byl ochoten sejít se s ruským prezidentem v Moskvě, aniž by uvažoval o návštěvě Ukrajiny, kam byl už dříve pozván.

Na závěr několik slov o ukrajinské vnitřní politice. Prezident Zelenskyj vystoupil poprvé za čas války na zasedání parlamentu (3. 5.). Ten v týž den schválil zákaz činnosti proruských politických stran, podepsaný pak prezidentem 15. 5. Současně zanikla opoziční parlamentní frakce zvaná Za život. Zaujalo také zadržení hledaného proruského aktivisty Anatolije Šarije dne 5. 5. Zvláštní kapitolou je pokračující derusifikace pomístního názvosloví v Kyjevě a různých dalších lokalitách – i toto je důsledkem už dvanáct týdnů trvající ruské agrese.

(boz)