Německo je opět jednou v pohybu

Dokonce i ten dosud nehybný kancléř Scholz se odhodlal na prvomájové tribuně mluvit o Ukrajině tváří v tvář „pacifistické“ mase odborářů, žádajících nevyzbrojování Ukrajiny a konec znovuvyzbrojování skoro rozpadlého Bundeswehru… aby bylo možno zvýšit platy a vybudovat více dětských školek.

Jak Scholz uvedl, Německo bude nadále podporovat Ukrajinu „penězi, humanitární pomocí, ale i dodávkami zbraní, tak jako to dělají mnohé další země v Evropě“. Scholz také zvolal, že respektuje pacifismus, ale že občanům Ukrajiny by muselo připadat cynické, kdyby jim bylo řečeno, aby se Putinově agresi bránili holýma rukama: „To je zastaralé.“

Zastaralé možná, ale právě takový „pacifismus na cizí účet“ je v Německu momentálně velmi populární nejen mezi odboráři, ale i mezi penzionovanou levicovou prominencí. Jak už jsem psal dříve, byl publikován otevřený protiukrajinský dopis Olafu Scholzovi od vysloužilých berlínských levých umělců (https://www.berliner-zeitung.de/politik-gesellschaft/offener-brief-fordert-von-scholz-stopp-der-waffenlieferungen-an-die-ukraine-li.223704). Brzy poté, 29. dubna, následoval ve feministickém časopise Emma další otevřený dopis obdobné skupiny 28 převážně penzionovaných exveličin (https://www.emma.de/artikel/offener-brief-bundeskanzler-scholz-339463).

Mimochodem, jako řádný český prduch se cítím být touto ofenzívou prominentních německých penzistů osobně ohrožen: K čertu, takové iniciativy nakonec ještě vzbudí u veřejnosti pocit, že by všichni lidé důchodového věku měli být preventivně zbaveni svéprávnosti…

Strach z Ruska vede i tuto garnituru k žádosti o rázný appeasement a o tlak na Ukrajinu, aby se – v podstatě ve jménu německých obav ze ztráty pohodlí či dokonce z ruského bombardování Berlína – vzdala Rusům na milost i nemilost. Klíčovou postavou této druhé petice je osmdesátiletá zakladatelka Emmy, kdysi bojovná feministka, Alice Schwarzer. Obávám se však, že ženy v úzkých jsou jí teď už upřímně buřt.

Například běloruským ženám, které nesly a vedly potlačenou revoluci proti diktátoru Lukašenkovi, publikační prostor v Emmě nenabídla. Kdo z Vás si minulý týden vzpomněl, že Marija Kolesnikova, koncertní flétnistka a jedna z vůdkyň běloruského odporu, právě v lágru „oslavila“ čtyřicátiny? Gratulace prosím posílat na adresu: Мария Колесникова Адрес: 246035, г. Гомель, ИК №4, ул. Антошкина 3, отряд 18. Zato v Emmě dostala prostor pro své proputinské výlevy šéfka Russia Today, Margarita Simonyan. Údajně v Německu umlčovaná…

Není divu, že petice z Emmy doznala ohromnou podporu: Momentálně dosahuje počet podpisů k 250 000. Možná je to ale i tím, že ji záhy a silně podpořila moskevská agentura TASS… Věřím, že autoři se na to konto dmou pýchou, na druhou stranu však není zcela jisté, zda ony podpisy mají něco společného s občany Spolkové republiky. I když více než dva miliony Russlanddeutsche, tedy „německých“ vystěhovalců z Ruska, většinově zůstávají loajální spíše k velké zemi na východě než k Německu.

Obě petice pak našly „orchestrální doprovod“ ve vystoupení třiadevadesátiletého (německou levicí již před desetiletími svatořečeného) filosofa Jürgena Habermase, který v Süddeutsche Zeitung deklaroval, že pro něj jsou ruské hrozby atomovým úderem (rozumějme: na Německo) podstatnější než celé mezinárodní právo i s lidskými právy dohromady. A hned také vyčetl mladé (zelené) generaci politiků, že se požadavkem nebo dokonce praxí podpory Ukrajině morálně diskvalifikují coby lidé vzdálení realitě. Pro českého čtenáře to zní jako volání po etablování „reálného socialismu“ ruského typu…

Protiukrajinské pohnutí však nevyjadřovali jen socialisté nebo vysloužilí Zelení. Saský ministerský předseda Michael Kretschmer (CDU) se v pondělí (den před odjezdem šéfa CDU Merze do Kyjeva) nechal na zasedání spolkového předsednictva CDU slyšet, že dopis, který se staví proti dodávkám těžkých zbraní na Ukrajinu, sice „nereprezentuje většinu publikovaných názorů, ale rozhodně zastupuje většinu názorů společnosti, včetně mého“. Okamžitě následoval protest saských poslanců Spolkového sněmu za CDU proti tomuto výlevu a ihned se ozvala dokonce i saská SPD: její předseda deklaroval, že Kretschmerovo stavění se proti dodávkám těžkých zbraní na Ukrajinu je zcela nepochopitelné a ministerský předseda „nemluví za saskou vládnoucí koalici“! Naopak veřejně řvali nadšením jiní – v Sasku velmi silná neonacistická Alternativa pro Německo i postkomunisté z Linke.

Kretschmerův případ je signifikantní pro velkou část politiků i obyvatelstva bývalé NDR: Nezničitelná láska k ruským exokupantům se tu snoubí s proruským ekonomickým pragmatismem. „Stará“ Spolková republika sice postupně nacpala do NDR přes 200 miliard euro „solidárních dotací!“, ale „čo bolo, to bolo, terazky som majorom“.

Ovšem ozvali se i zastánci pomoci Ukrajině (https://www.change.org/p/die-sache-der-ukraine-ist-auch-unsere-sache). Iniciátorem provolání „Věc Ukrajiny je i věcí naší!“ byli také tentokrát stáří, v žádném případě však vysloužilí válečníci: „zelení“ manželé Marieluise Beck a Ralf Fücks, zakladatelé a činorodé vedoucí osobnosti berlínského „Centra pro liberální modernitu“. (Paní Beck byla letos v únoru – ač Zelená – nabídnuta konservativními stranami CDU/CSU jako protikandidátka F. W. Steinmeiera na prezidenta Spolkové republiky… ale „předváleční“ Zelení dali přednost disciplinované koaliční podpoře rudého Putinovce.) Přinejmenším na mne osobně působí jak „prvopodpisovatelé“, tak následně se připojivší subskribenti jednak živěji (a v průměru o nějaké to desetiletí mladší), jednak příčetněji.

Petice, která má aktuálně 43 000 podpisů, vidí situaci Ukrajiny podobně jako česká, polská, holandská nebo i francouzská společnost a vláda: „Ruský útok na Ukrajinu je také útokem na evropskou bezpečnost. Požadavky Kremlu na změnu uspořádání Evropy, formulované v době před invazí, hovoří jasnou řečí.“ A autoři se také jasně staví proti appeasementu: „Nebezpečí jaderné války nelze zažehnat ústupky Kremlu. Jen ho povzbuzují k dalším vojenským dobrodružstvím. Pokud by se Západ vyhýbal dodávkám konvenčních zbraní na Ukrajinu, a tím by se podřídil ruským hrozbám, povzbudilo by to Kreml k další agresi. Nebezpečí jaderné eskalace je třeba čelit věrohodným odstrašením. To vyžaduje odhodlání a jednotu Evropy a Západu namísto německých zvláštních způsobů.“

A autoři připojili také tezi, kterou velmi mnozí v Německu, které na svou nacistickou minulost prý už dávno zapomenulo, ač je aktuálně podle zpráv ministryně vnitra antisemitské a pravicově radikální, neslyší rádi. Obrana nezávislosti a svobody Ukrajiny „je také zkušebním kamenem, jak vážně to myslíme s naším německým ´již nikdy více´. Německé dějiny nám přikazují vyvinout veškeré úsilí, aby se zabránilo novým vyhnáním a vyhlazovacím válkám. A obzvlášť silně to platí vůči zemi, kde Wehrmacht i SS řádily se vší brutalitou.“

Jak jsem napsal v úvodu, Německo je opět jednou v pohybu nebo snad proměně. Zelení – zde myslím především na „rychle dospěvšího“ vicepremiéra Habecka – odhodili alibi profitábl pacifismu a obdivuhodně soustavně, kompetentně a rychle dělají (a namnoze místo zaseklého kancléře komunikují!!!) – vše s cílem podpořit Ukrajinu a co nejdříve (a zároveň stabilně) připravit Německo na odpojení od ruských dodávek energie. V FDP je situace „rozdělená“ a v SPD se vše vyvíjí občasnými skoky (a poté zpátky), resp. vedle pevného jádra nezlomných – rétoricky mírových – staroputinců se na centrální i zemské úrovni projevují evropsky uvažující osobnosti (např. Michael Roth), které nesázejí na onu etablovaně velmocensky sobeckou, nýbrž na tu s přepadenou Ukrajinou solidární a celoevropsky uvažující část německé společnosti.

Mimořádně velkou roli přitom hraje tlak zejména východní části EU a samozřejmě NATO, ale i velmi flexibilní ukrajinská politika: dnes zavolal prezident Zelenskyj Steinmeiera a bezmála hodinový telefonát byl zakončen pozváním jeho i „zpocené paštiky“, jak nejistého kancléře pěkně charakterizoval velvyslanec Melnyk, Scholze k návštěvě Kyjeva... Takže držme palce, protože Německo je motorem EU a, jak ukazují zkušenosti z bojiště, bez motoru nejede ani ruský tank, tedy není-li právě odtahován ukrajinským traktorem.

(jip)