Ukrajinská kronika 2022/7 (duben – čtvrtá válečná)

Z technických důvodů přinášíme pokus o zpětné zachycení události v souhrnu za celý měsíc duben. Nijak se ovšem nezměnilo to, že hlavním tématem zůstává válka a její kruté důsledky. Vše ostatní ustoupilo od konce února naprosto do pozadí a tento stav věcí se nejspíše v nejbližších týdnech nezmění. Není třeba zdůrazňovat, že bychom se rádi vrátili k tomu formátu kroniky, ve kterém jsme ji kdysi uváděli do života…

Hlavní dubnovou změnou se stalo zlikvidování severní části ruské fronty proti Ukrajině, ke kterému přikročilo samo ruské vojenské velení. Dlouho očekávaný útok na Kyjev, kterého jsme se všichni obávali, se nakonec neuskutečnil a ruská vojska se stáhla do Bělarusi nebo do Ruska. Znovu je třeba zdůraznit, že diktátor Lukašenko propůjčil území „svého“ státu k pozemnímu útoku na Ukrajinu i k útokům leteckým, ačkoli se běloruské oddíly ruských operací bezprostředně nezúčastnily. V ukrajinsko-běloruských vztazích zanechá tato skutečnost přesto nesnadno zhojitelný šrám.

První dny dubna tedy ukončily úvodní etapu války. Ruské jednotky plně ustoupily nebo byly vytlačeny z Kyjevské, Žytomyrské, Černihovské a Sumské oblasti a manifestovaly tím neúspěch Ruska ve více než měsíční bitvě o Kyjev a severní Ukrajinu. Přestože v osvobozených regionech začaly obratem základní práce, které mají vést k obnovení mírového života (odminování, likvidace narušených staveb, obnova komunikací), zkalily radost Ukrajinců prakticky okamžitě doklady o brutálním chování okupačních jednotek vůči civilnímu obyvatelstvu.

Šokující nálezy hromadných hrobů místních obyvatel, učiněné v Buči, Boroďance i jinde, otřásly celým světem. Neméně rychle se podařilo doložit otřesné chování ruských okupantů vůči civilnímu obyvatelstvu – od mučení a znásilňování až po vraždění. Ačkoli Rusko všechny nálezy i doklady začalo obratem zpochybňovat, většina zahraničních pozorovatelů a návštěvníků postižených obcí považuje ruské válečné zločiny za jednoznačně prokázané. V řadě případů bylo vysloveno otevřené obvinění Ruska z genocidy proti Ukrajincům. Do vyšetřování válečných zločinů, které nadále pokračuje, se zapojili právníci z mnoha zemí včetně České republiky.

Ruské jednotky stažené ze severovýchodní Ukrajiny byly poměrně dlouho přemisťovány kolem ukrajinské hranice na jihovýchod, aby doplnily síly soustředěné na hranicích tzv. Doněcké a Luganské lidové republiky. Rusko se totiž nově přeorientovalo na pokus dobýt především ty části Donecké a Luhanské oblasti, které po r. 2014 zůstaly pod kontrolou ukrajinské vlády. Z těchto oblastí, spravovaných z měst Kramatorsk a Severodoneck byla ukrajinskými úřady zavčas evakuována většina civilního obyvatelstva i řada institucí, které zde působily často od r. 2014, kdy sem byly evakuovány z okupované části Donbasu.

Dlouho očekávaná ruská ofenziva začala kolem 19. dubna, přes všechno úsilí a početní převahu však ruská vojska dosáhla v poslední dekádě měsíce jen nevelkých úspěchů, ukrajinskou obranu nedokázala prolomit a neobsadila ani žádné významnější město. Nepodařilo se také obklíčit ukrajinská vojska souběžným postupem od Donecka a Izjumu v Charkovské oblasti. Nejtíživějším průvodním jevem této ofenzivy se stalo dlouhodobé ostřelování ukrajinských měst a vesnic, které proměnilo tyto lokality v ruiny.

Poněkud větších úspěchů, dá-li se tohoto termínu použít, dosáhla ruská vojska při dobývání Mariupolu, přestože i zde byl postup okupantů pomalý. Dne 21. dubna ohlásil ministr obrany Šojgu Putinovi „osvobození Mariupolu“, ale obránci přítomní na území závodu Azovstal svůj odpor nevzdali až do závěru měsíce a ruské síly je ke kapitulaci nedonutily.

Specifikem bojů vedených souběžně v Charkovské a Chersonské oblasti byly nejen ruské neúspěchy při pokusech o další postup, ale i dílčí protiútoky ukrajinských vojsk, která dokázal získat část ztraceného území a vesnických lokalit zpět.

Důležitou, pro Ukrajinu velmi nepříjemnou součástí války jsou neustávající ruské raketové útoky na frontové zázemí a systematické ničení letišť, nádraží a železničních tratí, některých průmyslových provozů, naftových rafinérií apod. Velké škody byly způsobeny také školám a zdravotnickým zařízením. Při těchto útocích dochází samozřejmě nezřídka také k usmrcení civilistů, jako v Odese 23. dubna. Všeobecně známým se stal případ, kdy v obytném domě zahynula matka s tříměsíčním dítětem.

V dubnu se však zároveň ukázalo, že se ničivé dopady války nebudou vyhýbat ani Rusku. Série více či méně ničivých požárů, zahájená už 1. dubna v městě Bělgorod, postihla postupně řadu lokalit, často i poměrně vzdálených od ukrajinsko-ruské hranice. Příčiny těchto nečekaných událostí, které zasáhly vojenské prostory, výzkumné provozy i jiné objekty, zůstaly zatím nejasné stejně jako existence či míra ukrajinské spoluúčasti při jejich vzniku.

Největší vzpruhou pro Ukrajince se stalo 13. dubna potopení ruského křižníku Moskva zasaženého z území Ukrajiny. Rusko zatajilo příčinu i dosah této katastrofy a materiálních i lidských ztrát, evidentně však představuje ztráta této lodi citelný políček jeho sebevědomí. Událost se dočkala zpodobení i na ukrajinské poštovní známce. Většinu Ukrajinců však jistě neméně potěšila 6. 4. zpráva o smrti předního ruského šovinisty, věčného politického žvanila a rádoby „liberálního demokrata“ Vladimíra Žirinovského, který proslul brutální neomaleností svého vystupování i nenávistí k Ukrajině a západnímu společenství.

Obraz válečných událostí na ukrajinském území dotvořilo dne 21. dubna ruské odmítnutí velikonočního příměří, navrženého generálním tajemníkem OSN. Sledovali jsme také zprávy o několika výměnách zajatců mezi oběma bojujícími stranami. Narůstající počet informací se týkal drancování jihoukrajinského území dočasně dobytého ruskými okupanty. Ti kradou a odvážejí z Ukrajiny zásoby obilí a prostředky zemědělské techniky, ale také muzejní exponáty i předměty domácí potřeby. Rusové také unášejí a vězní představitele místních samospráv a snaží se dosadit do jejich funkcí kolaboranty. V už dříve okupované části Donbasu musela ukončit 29. dubna činnost pozorovatelská mise Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě, protože Rusko nesouhlasilo s jejím dalším působením.

Další skupina zpráv se týká mezinárodního dění spojeného s válkou v Ukrajině. Jinak bezvýsledné jednání Rady bezpečnosti OSN z 5. 4. potvrdilo mezinárodní izolaci Ruska. Pro Rusko ponižující bylo také jeho vyloučení z Rady OSN pro lidská práva – jeho místo nejspíše zaujme Česká republika. Ukrajina se naopak stala vyhledávaným cílem západních politiků. Kyjev i lokality postižené ruským terorem postupně navštívili šéfka Evropského parlamentu, prezidentka Evropské komise a předseda Evropské rady. Zaujal pobyt britského premiéra Johnsona a prezidentů Polska a tří pobaltských zemí. Český politický svět zastupoval v metropoli Ukrajiny 14. 4.předseda Senátu Miloš Vystrčil. Vyvrcholením tohoto typu podpory se stal pobyt amerických ministrů zahraničí a obrany Blinkena a Austina dne 25. 4. Zmínit je třeba i návštěvu generálního tajemníka OSN Guterrese 28. 4., která následovala po jeho pobytu v Moskvě. Během Guterresovy návštěvy Rusko cynicky ostřelovalo Kyjev.

Důsledkem těchto návštěv, jednání i trvající diplomatické ofenzivy prezidenta Zelenského se stalo např. schválení pátého protiruského sankčního balíku Evropské unie nebo předání dotazníku, jehož vyplnění se má stát základem jednání o statutu Ukrajiny jako kandidáta členství v Evropské unii. Pokračovalo dodávání zbrojní pomoci západních států Ukrajině, o jehož podrobnostech se vedlo mezinárodní jednání na vojenské základně v německém Rammsteinu 26. 4. Z hlediska další americké pomoci bylo zvláště důležité schválení zákona o tzv. land leasu (o půjčce a pronájmu vojenské techniky) pro Ukrajinu v americkém Kongresu.

V ukrajinském vnitropolitickém životě představovalo hlavní dubnovou událostí zadržení opozičního představitele Viktora Medvedčuka, který se více než měsíc skrýval v Kyjevě a zřejmě hodlal uprchnout do Ruska. Zadržený byl poslán do vazby bez možnosti složení kauce. Opoziční poslanci Medvedčukova ražení založili 21. 4. v parlamentu tzv. Platformu za život a mír, k níž se připojili 23 zákonodárci. Důležitou událostí byla také tisková konference prezidenta Zelenského, uspořádaná 23. 4. v prostorách kyjevského metra.

Z okruhu česko-ukrajinských vztahů je třeba zaznamenat pokračující, byť už zmenšený příliv uprchlíků z Ukrajiny. Počet zaregistrovaných osob překročil 300 000. Poslanecká sněmovna označila při jednání 6. 4. tragický Holodomor z r. 1933 za genocidu ukrajinského národa. Symbolickým aktem podpory Ukrajině bylo i rozhodnutí pražských městských zastupitelů přejmenovat část Korunovační ulice v sedmém pražském obvodě na ulici Ukrajinských hrdinů (4. 4.). A konečně, Česká národní banka vydala pamětní bankovku s ukrajinským námětem.

(boz)