Vízum za účelem strpění a situace ukrajinských uprchlíků

Integrační politika České republiky zaznamenala v poslední době značné proměny. Ukrajinští uprchlíci sice mohou navštívit centrum asistenční pomoci a dostat vízum za účelem strpění svého pobytu, dále zdravotní pojištění a třeba i ubytování, ale to vše nemusí zaručovat úspěšné začlenění.

Centrum asisteční pomociNaposledy jsme o této tematice psali za výrazně odlišné situace, ještě v době covidové epidemie. Od přelomu února a března se však Česká republika stala místem přílivu mnohonásobně větší skupiny osob. Z Ukrajiny je vyhnala ruská vojenská agrese. Základem dalšího pobytu nově příchozích se stalo výše zmíněné vízum za účelem strpění. To bylo definováno a v menším rozsahu udělováno už v předválečném období.

Je zřejmé, že už samotné vymezení práv a povinností v souvislosti s udělením tohoto víza představuje určité problémy, protože po ukončení mimořádné situace – tedy v tomto případě po ukončení války – musí ukrajinští uprchlíci do tří dnů odjet z České republiky. Tento předpis je ovšem spojen s politickým rozhodnutím – politici mohou příslušné podmínky ještě změnit. Ve svém původním, nyní platném významu nenabízí ovšem uvedený typ víza perspektivu dlouhodobého usazení se v České republice.

Jeden z příkladů může být spojen se snahou najít si vhodné ubytování. Pronajímatel totiž může být opatrný při uzavírání nájemní smlouvy právě kvůli možné dočasnosti pobytu a tato situace může vést k tomu, že se nezbytností stane ubytování na ubytovnách a jiných podobných zařízeních. V takovém případě se pak neadekvátnost obytných prostor může odrážet na sociální situaci ukrajinských uprchlíků, pokud vezmeme v potaz nutnost klidu na učení, soukromí nebo odpočinek pro všechny členy rodiny. Další příklad představuje zaměstnávání uprchlíků. Dočasnost víza může znamenat jejich zařazení na málo perspektivní pracovní místa a nebude se tedy nabízet možnost kariérního růstu.

Leckdo by mohl namítat, že účelem posuzovaného víza není to, aby byla zajištěna možnost usazení se uprchlíků v České republice nebo to, aby získali sociální nebo ekonomickou stabilitu. Na základě informací z médií nebo od organizací pracujících s ukrajinskými uprchlíky se ovšem lze domnívat, že zatímco starší lidé se pravděpodobně vrátí na Ukrajinu, mladší již plánují, že by v České republice zůstali.

Fronta uprchlíků z UkrajinyLze ovšem uvést, že výše uvedené body se netýkají těch ukrajinských uprchlíků, kteří mají v České republice své příbuzné nebo známé. Ti jim mohou zajistit perspektivnější ubytování i zaměstnání – a v takových případech je situace samozřejmě specifická. Mnoho ukrajinských uprchlíků nemá ale v Česku vybudované sociální kontakty, o které by se mohli opřít.

Situace uprchlíků je samozřejmě individuální, ale obecně lze deklarovat, že možnosti úspěšného začlenění limituje právě vízum za účelem strpění pobytu, které by jim naopak mělo spíše otevírat možné cesty. To souvisí zřejmě i s předpokladem české vlády, která s největší pravděpodobností uvažuje o dočasnosti pobytu uprchlíků a kalkuluje s jejich návratem domů. Zároveň tím principiálně utváří integrační politiku ve smyslu „rozděl a panuj“ spíše než „rozděl a postarej se.“

České orgány se totiž po udělení víza a po poskytnutí nezbytností již nevěnují aktivní participaci na začlenění uprchlíků a jejich situací se pak už v podstatě nezaobírají. To je také jeden ze základních problémů, který je dlouhodobě spojen s integrační politikou České republiky – předpokládá se totiž, že samotné začlenění se ponechá spíše na samotných migrantech. V tomto ohledu by měl být český stát aktivnější. V opačném případě se lze totiž důvodně obávat sociálních i ekonomických potíží ukrajinských migrantů.

(LuJi)

Rubriky