Ukrajinská kronika 2022/6 (16.–31. března, třetí válečná)

Druhá polovina března definitivně potvrdila, že se válečná situace na ukrajinském území nevyvíjí podle původních ruských představ. Postup agrese se prakticky ve všech částech Ukrajiny téměř zastavil a v posledních dnech března byl dokonce vystřídán nečekaným ústupem Rusů z dosažených pozic, a to především v okolí Kyjeva. O to více se ale ruská armáda snažila z bezpečné dálky devastovat raketovými útoky ukrajinská města i menší obce.

Upřesníme-li, můžeme říci, že ruská armáda nedosáhla žádného významnějšího úspěchu na severovýchodě Ukrajiny (u běloruské hranice), ani v blízkosti podstatně delšího úseku ukrajinské východní hranice. Příznačný zůstal minimální rozsah ruského úspěchu v blízkosti frontové linie z posledních let, oddělující území pod kontrolou Ukrajiny od obou ruských protektorátů v Donbasu. V této části fronty ruská vojska postoupila dokonce daleko méně výrazně než v kyjevském a charkovském směru.

V druhé polovině března se nepodařilo ruským vojskům dosáhnout výraznějšího úspěchu při obléhání přístavu Mariupol, který se stal jedním z hlavních symbolů současné války v důsledku dlouhodobé intenzity bojů stejně jako bezohledného přístupu k civilnímu obyvatelstvu, které zde postupně utrpělo těžké ztráty. Ruské obléhající jednotky navrhovaly ukrajinským vojákům už 18. 3., aby kapitulovali do 21. března, ti to však odmítli a pokračovali v obranných bojích.

Erdogan-jednání v Istanbulu
Turecký prezident Erdogan zahajuje rusko-ukrajinská jednání v Istanbulu

Ani zdánlivý, relativně výraznější úspěch ruských vojsk na jižní frontě, který vyvrcholil v první polovině března obsazením většiny Chersonské oblasti, nenašel adekvátní pokračování. Ruská vojska nedokázala svůj původní úspěch rozvinout a výrazněji se přiblížit k dalším oblastním centrům jako Mykolajiv a Zaporižžja, ale ani ke Kryvému Rohu – rodišti prezidenta Zelenského. Potichu byl odepsán pravděpodobný záměr ruského vylodění v Odeské oblasti.

Zároveň je zřejmé, že jihoukrajinský týl ruských okupačních vojsk je oblastí značně nejistou. Svědčí o tom úspěšné útoky ukrajinských sil na už pověstné letiště v Černobajivce u Chersonu, kde byly ruským jednotkám způsobeny citlivé lidské i materiální ztráty. Přetrvávají zde mírným způsobem prováděné proukrajinské demonstrace a okupanti zde nemohou najít dostatek místních představitelů, ochotných a připravených ke kolaboraci. Problém nedostatečného počtu využitelných kolaborantů je zřetelný i v jiných částech nyní okupovaného ukrajinského území.

Zhruba od 22. března postupně rostl počet zpráv o lokalitách, nad kterými se podařilo znovu obnovit kontrolu ukrajinským ozbrojeným silám. Týkalo se to jak lokalit oblasti severozápadně od Kyjeva (Makariv, 22. 3.), tak menšího města Trosťanec v Sumské oblasti (26. 3.), ale také vesnic v různých východo- a jihoukrajinských regionech. Důležitým zlomem v bojích vedených kolem Kyjeva bylo obsazení městečka Irpiň ukrajinskou armádou (28. 3.). Všechny tyto dílčí změny předcházely další etapě ukrajinsko-ruských rozhovorů, vedených od konce února.

Výše naznačený dílčí obrat ve vojenské situaci se zprvu projevil na výsledku čtvrtého kola jednání ukrajinských a ruských představitelů, uskutečněném opět na turecké půdě. Rozhovory v Istanbulu, konané 29. 3., měly překvapivě konstruktivní charakter a údajně vedly ke sblížení stanovisek obou bojujících stran. Snad se o to zasloužil dokonce i hlavní představitel ruské delegace Medynskij i vyjednavač-oligarcha Abramovič – s jeho podílem na rozhovorech i na jejich přípravě souhlasily obě strany.

Není ovšem jasné, jaký vztah mělo signalizování určitého kompromisu z ruské strany s téměř souběžně projevenými soukromými názory prezidenta Putina. Ve všech případech může jít jen o zvláštní taktickou hru. Něco podobného by se ostatně dalo říci o některých výrocích prezidenta Zelenského a osob z jeho nejbližšího okolí. Charakteristické jsou úvahy o potřebě uskutečnění celoukrajinského referenda v případě, kdyby bylo nutno v zájmu uskutečnění ústupků změnit text ústavy.

V souvislosti s istanbulskou schůzkou byl zdůrazňován určitý ústup ruské strany od jejích dosud nesmiřitelných stanovisek a požadavků. Jako projev dobré vůle mělo být vnímáno ohlášené omezení vojenských aktivit ruské strany u Kyjeva a Černihova. Jednání proto dokonce vyvolala, jak se zdá, upřílišněnou naději v to, že by snad mohlo být poměrně rychle dosaženo základní dohody o přerušení bojů. Při střízlivém hodnocení situace je však nezbytná opatrnost.

Jaroslava Mahucich
Vítězná výškařka Jaroslava Mahučich

Ruská vojska omezila v některých částech Ukrajiny svou aktivitu a v posledních dnech března vyklízela, často za stálých bojů, především severozápadní část Kyjevské oblasti včetně prostoru kolem černobylské atomové elektrárny. Ukrajina zde s malým odstupem obnovovala svou svrchovanost. Tento ruský ústup z části bojiště však nelze zjednodušeně vykládat jako signál připravenosti Ruska k ukončení války. Po celou třetí březnovou dekádu totiž pokračovalo ostřelování vybraných cílů v různých částech Ukrajiny z bezpečné dálky, kterému nejsou schopny ukrajinské jednotky efektivně zabránit.

Tyto devastující útoky směřují na řadu ukrajinských regionů ve velké části země, např. v Haliči a Volyni – ušetřeny zatím zůstaly jižněji ležící Zakarpatská a Černivecká oblast. Cílem těchto útoků je nesporně co nejrozsáhlejší likvidace ukrajinské infrastruktury a co nejvýraznější ztížení poválečné obnovy celé země. Postupně byla poškozena nebo zničena řada letištních ploch, železničních stanic, naftových terminálů apod. Pokračování této praxe může snížit efekt značně citelných ruských ztrát na pozemních bojištích.

Pokud sledujeme oblast ukrajinského vnitropolitického života, je třeba znovu konstatovat, že bez přerušení pokračovala činnost prezidenta, parlamentu i vlády. Prezident zůstává v každodenním kontaktu s veřejností, zároveň však pronesl řadu dalších projevů adresovaných parlamentním poslancům různých zemí, např. Izraele. V ukrajinském parlamentu zůstal zatím nedořešen problém, jak naložit s politickými stranami, které měly z předválečného období punc kolaborantských a proruských. Za zmínku stojí ještě demise ministra zemědělské politiky Leščenka, za kterého byl rychle nalezen nástupce.

Na závěr je možno uvést, že na různých sportovních fórech pokračovaly v rámci možností aktivity ukrajinských sportovců, které zviditelňují jiným způsobem současné problémy, ale také trvající ambice jejich země. Pro příklad mohou být uvedeny dvě medaile, získané ukrajinskými reprezentantkami na halovém mistrovství Evropy v lehké atletice. Takovéto úspěchy nabývají za současné situace daleko vyšší symbolické hodnoty než v mírových časech.

(boz)

Rubriky