„Zahraniční politika Ruska znamená válku, domácí politikou je teror“ (Oksana Timofejeva)

V neděli se v sedmatřiceti ruských městech konaly demonstrace proti válce. Jistě nikoliv velké, ale stejně to vydalo na 800 zatčených. Režim se opírá o teror proti nesouhlasícím: v Nižním Novgorodu byla včera zatčena dívka, která před sebou mlčky držela PRÁZDNÝ kus papíru.

Na druhé straně tu ovšem stojí policejními jednotkami kontrolovaná masa loajálních mužiků, zírajících na státní televizi. Ti nejen skálopevně věří tomu, co tvrdí Kremlem úkolované vysílání – ostatně, jak připomněl The Guardian, hlasatelé a moderátoři státních stanic jsou solidní, movití lidé, někteří vybaveni nejen vilami v Itálii, nýbrž i britským občanstvím… Jsou dokonce přímo nadšeni úspěchy ruských vojsk v „operativním tažení“ proti ukrajinským „fašistům, feťákům a homosexuálům“.

S nemalou dávkou hořkosti o tomto národním vítězném nadšení mas hovořila pro německou televizi ZDF bývalá šéfmoderátorka státem před týdnem zakázané nezávislé televize Dožď. Ona i několik desítek jejích kolegů po zákazu stanice raději rovnou uprchli do Gruzie, tedy do jednoho z nemnoha států, kam lze dnes z Ruska odletět. Podle zpráv z Velké země patří k podobným „bezpečným destinacím“ ještě Arménie, Kazachstán, Uzbekistán a Turecko. Jen v Gruzii je podle německého tisku asi 25 000 aktuálních ruských emigrantů, většinou vzdělaných a dobře etablovaných lidí (hodně IT odborníků), kteří si mohli dovolit neskutečně drahé letenky a kteří nevidí nejmenší budoucnost v Putinově Rusku.

Velká postava českého protikomunistického disentu a poté respektovaná ombudsmanka Anna Šabatová v interview, které zaujme i v mnoha dalších ohledech, k tomu řekla pro Seznam: „Smekám před všemi Rusy, kteří se odhodlali k protestu. Za první čtyři dny okupace milion lidí podepsalo na internetu petici proti válce. Vím, že je Rusů 140 milionů, ale podepsalo by ji mnohem víc, vláda však petici vypnula. Šest tisíc vědců podepsalo jinou petici, několik set nevládních organizací se ozvalo a desetitisíce lidí v Rusku vyšly opakovaně do ulic a nechaly se zavírat. Věděli, že budou zatčeni. Za účast na demonstraci se vyhazuje z vysoké školy. Netroufla bych si říct, že jsou protesty slabé. Ano, v relaci k počtu obyvatel zatím nejsou tak významné, ale je to úplně jiná situace než v roce 2014 s Krymem. Tehdy protestovali pouze jednotlivci. Myslím, že už dnes je i v hlavách běžných Rusů daleko víc otazníků.“

A v témže interview Šabatová říká: „Rusové budou strádat ekonomicky a významně se zvýší represivnost režimu vůči vlastnímu obyvatelstvu. Sankce jsou však nezbytné a doufám, že v ruské společnosti vyvolají tlak. Ti lidé zatím většinově nevědí, co se děje. Je tam aktivní menšina, velmi odhodlaná vystupovat proti válce. Ale mezitím začala ruská vláda bojovat i s touto menšinou a začala je všechny odřezávat od informací. Zakázala i několik posledních známých nezávislých médií. Vypnuli facebook, youtube, ale ti lidé se samozřejmě postupně budou ptát, kam se podělo vše, co doposud měli. Pak to začne i po stránce hmotné. Budou mít mnohem těžší život a budou se ptát, proč se to děje.“

Vzdělaní Rusové jsou v této šílené situaci místy až sebevražední: Oksana Timofejeva (https://eng.iphras.ru/timofeeva.htm), vědecká pracovnice pitěrského Filosofického ústavu akademie věd a přednášející filosofie na pitěrské universitě, napsala pro sobotní Frankfurter Allgmeine Zeitung „Dopis z Ruska“, kde názorně líčí aktuální situaci. Povězme aspoň něco o jeho obsahu. Tato zhruba čtyřicetiletá žena, původně se obírající filosofickými problémy vztahu lidí a zvířat či filosofií erotiky, dospěla postupně k tématům jako „Communism with a Nonhuman Face“ (2013) či „The End of The World: Form Apocalypse to The End of History and Back“ (2014). K dnešní situaci říká: „Po dvou týdnech se mi zdá, že lidé překonali svůj strach. Situace v naší společnosti je tak katastrofální, že si lidé uvědomují, že nemáme co ztratit.“ A také: „Otevřeně protestují lidé všech věkových kategorií a profesí. Ráda bych vyzdvihla studentské a feministické iniciativy. Feministky to dosud měly obzvlášť těžké. Byly utlačovány a šikanovány už před válkou, protože ruská ideologie militarismu je především patriarchální. 6. března se konal největší protest v Rusku. Bylo zadrženo 5000 lidí, právníci nesměli zatčené navštívit. Lidé jsou napadáni tasery, jsou jim zabavovány telefony a již se potvrdily informace, že na moskevské policejní stanici byly brutálně mučeny tři mladé ženy.“

Jak mohou ruští intelektuálové reagovat na to, co se děje? „Mnozí se chystají odejít nebo již odešli. Vzdali se všeho a odcházejí do nikam. Ti, kteří si to mohli dovolit a stihli to, se přestěhovali do Evropy, ostatní odešli do zemí bývalého Sovětského svazu. Utíkají z Ruska, zachraňují se, snaží se vzít s sebou své rodiny, své děti, protože si nedělají iluze, že je zde čeká budoucnost. Většina mých přátel už je v zahraničí. Ti, kteří zůstanou a nemají naději ani sílu bojovat, se stáhnou do sebe, upadnou do depresí, někteří pijí, někteří přemýšlejí o sebevraždě. Mám strach o své přátele v Rusku, které prohledává policie, mám strach o své příbuzné a známé na Ukrajině. Fyzicky cítím strach a hrůzu, třesou se mi ruce. Jediné, co pomáhá, je najít podobně smýšlející lidi a něco dělat.“

Ruští intelektuálové, samozřejmě včetně technické inteligence, studentů a mladých podnikatelů, kterým euroatlantické protiputinské sankce a vzteklá putinská protiopatření zničila existenci, jistě ruskou diktaturu neporazí. Nechce-li Evropa rozpoutat obecnou, ve finále možná jadernou válku, musí rázně přitvrdit ekonomické sankce. To však dnes naráží na odpor především německé vlády…

(jip)