Jedno město za mnohé: proukrajinský Mělník 3. 3. 2022

Reálné nebezpečí hrozící Ukrajině ze strany jejího východního souseda bylo vnímáno už ve dnech před začátkem Putinova vpádu. Některá česká města nebo instituce projevily Ukrajině sympatii aspoň vyvěšením modrožlutých vlajek. Po 24. únoru podobných případů přibývalo ve stále rostoucí míře a začalo horečné hledání nejlepších možných podob, jak pomoci Ukrajině.

Stranou nezůstalo ani jedno z měst, která kdysi patřila českým královnám a nověji se jednalo o město okresní – mám na mysli Mělník. Snad je zde v tomto případě přítomen kus historické tradice, jak o tom bude ještě řeč, pro Mělník však není zájem o Ukrajinu teprve záležitostí posledních dnů a měsíců. O tomto městě jsme tu ostatně v souvislosti s jednou česko-ukrajinskou akcí psali před čtyřmi roky.

Letos, v první březnový čtvrtek, se v odpoledních hodinách konalo na mělnickém hlavním náměstí shromáždění označené jako happening. Během dvou hodin, propojujících odpoledne a podvečer, se na pódiu střídali řečníci různých profesí se sólovými hudebníky, resp. zpěváky. Atmosféru dotvářelo několik prodejních stánků – v jednom z nich bylo možno zakoupit i místní pivo, nově pojmenované po kozáckém hetmanovi Bohdanu Chmelnyckém. 

Nechme však pivo pivem (ještě jsem je neochutnal!) a povězme něco o samotné akci. Zúčastnily se jí v první fázi snad dvě stovky lidí a dá se říci, že měla zčásti rodinný charakter: viděli jsme tu mnoho dětí doprovázených rodiči. Stála tu však i skupina studentů nejspíše z místního gymnázia s ukrajinskou vlajkou a různými transparenty. A byla tu celá řada jen o málo starších lidí, kteří dávali nejrůznějším způsobem najevo své proukrajinské sympatie. Po vyznavačích Putina nebylo ani stopy, i když i v Mělníku by se takovíto lidé asi našli.  

Shromáždění zahájil promyšleným a vůbec ne formálním projevem městský starosta, hlavní slovo však měl někdejší zdejší disident, dnes stále aktivní publicista Heřman Chromý. Ke slovu se dostal i místní podnikatel Tomáš Trejbal a čtveřice kněží různých konfesí: římsko- a řecko-katolické, pravoslavné a evangelické. Jejich slova vyznívala ve velmi blízkém duchu či spíše v úplném souladu.

Nebylo jistě náhodou, že slovo bylo dáno také třem Ukrajincům působícím ve městě. Dva z nich známe i z našich stránek – paní Dzykovska se na nich představila jako autorka a o malíři Alexandru Oniščenkovi jsme uveřejnili kratší článek. Prostor ke krátkému oslovení účastníků dostal ke konci také autor této drobničky. To už přitahovalo a počet lidí na náměstí viditelně poklesl. Nejen proto si dovolím obsah této krátké řeči zde reprodukovat.  

Milý Mělníku!

Můj příspěvek je malou exkurzí do historie. Jsme tu kvůli Ukrajině a zároveň jsme tu v roli svědků i spoluúčastníků nové fáze česko-ukrajinských vztahů. Ta se zrodila v důsledku Putinovy agrese proti Ukrajině a bude, doufejme, příznivější a bohatší než všechny fáze předchozí. Jisté je, že tyto vztahy mají skoro dvousetletou tradici a Mělník v jejich rámci nesehrál nijak bezvýznamnou úlohu.

Konkrétně mám na mysli období první republiky, kdy zde vznikla a působila ukrajinská emigrantská komunita. Jejími čelnými představiteli se stali manželé Vasyl a Natalena Korolivovi, kteří v Čechách působili nejprve, v r. 1919 a těsně potom, jako představitelé ukrajinské diplomatické mise. Později se po řadě peripetií přemístili z Prahy do města nad soutokem Vltavy a Labe.

Prožili zde spolu skromně patnáct let v domku na Pšovce, spojeném s malým hospodářstvíčkem. Jen z něj a ze svých literárních pokusů a honorářů by nevyžili a paní Natalena občas chodila fyzicky pracovat. Oba manželé se s Mělníkem sžili – jak se dovídáme z jednoho dopisu psaného ve třicátých letech, Mělník jim připadal tak trochu jako malý Kyjev – město, které museli v lednu 1919 opustit před náporem ruské bolševické invaze a které je dnes ohroženo jinou invazí, ale zase z téže strany. 

Oba manželé na Mělníce literárně tvořili a paní Natalena Koroleva, která zde žila po manželově smrti ještě celé čtvrtstoletí, se stala uznávanou ukrajinskou prozaičkou. Její vklad do ukrajinské literatury byl však doceněn až v posledních třiceti letech, v nezávislém ukrajinském státě. Velká část jejích prací byla vydána v posledních letech v Charkově – ano, v tomtéž Charkově, který je v posledních letech brutálně ostřelován Putinovou armádou. Právě dnes by měla paní Natalena narozeniny a takovéto proukrajinské shromáždění by jí určitě udělalo radost. Zároveň by ale určitě byla zděšena podlostí současné ruské agrese proti vlastní zemi.

Ukrajinskou komunitu na Mělníce však netvořili jen tito dva zajímaví lidé. Usadili se zde také jiní, mladší Ukrajinci. Mnozí z nich se stali absolventy ovocnářsko-vinařské školy a spolu s ostatními obyvateli nepochybně přispěli k meziválečnému rozvoji města, ve kterém jejich život také skončil. Možná zde dnes stojí někdo z jejich vnuků či vnuček. Možná tu stojí také někdo z dnešních jistě výrazně početnějších mělnických Ukrajinců. Dá se o nich říci totéž: pomáhají výrazným způsobem rozvíjet současnou tvář města.

Mělnicko-ukrajinských vazeb tedy není málo a snad i proto se vás tu sešlo tolik. V této souvislosti vysoce oceňuji pochopení pana starosty, mělnické samosprávy i jiných obyvatel města pro současné potřeby barbarsky ničené Ukrajiny. Prosím jen, aby tyto projevy sympatií a konkrétní pomoci vydržely tak dlouho, jak toho bude zapotřebí. Nejde jen o dobu boje proti ruským uchvatitelům, ale také o čas poválečné obnovy Ukrajiny, která bude jistě dlouhá a nesnadná.

Nepřestaňme za této situace být solidární! Děkuji vám za vše a končím dnes ta aktuálními slovy Slava Ukrajini!

(boz)