Symposium i výstava: Vincenc Chvojka a Ivan Borkovský v podzimní Praze

Český vystěhovalec a ukrajinský emigrant si vydobyli trvalé místo v dějinách archeologie poté, co opustili v nestejném historickém období a z různých důvodů svou vlast. Souhra příznivých náhod, ale jistě především vrozená inteligence i pracovitost je oba přivedly ke zkoumání archeologických památek „nových vlastí“, ve kterých strávili většinu života.

Výstava Borkovský ChvojkaVýzkumy Vincence Chvojky (1850–1914) probíhaly v závěrečných desetiletích carské říše, do které byla vtělena i Ukrajina, oproti tomu haličský Ukrajinec Ivan Borkovský (vlastně Borkovskyj, 1897–1976) se začal podílet na výzkumech v Čechách zhruba deset až patnáct let po Chvojkově smrti. Vrcholného uznání se dočkal v době, kdy se blížilo sté výročí Chvojkova narození.

Jedná se o dva odborníky, kteří se nikdy nemohli setkat. Takovéto, dnes poměrně obvyklé, virtuální setkání umožnily letos v krátkém časovém intervalu dvě hned dvě akce. Nejprve se konalo v říjnu malé symposium v hlavní budově Akademie věd České republiky. Dosavadní poznatky o českém i ukrajinském archeologovi byly rozšířeny díky souboru přednášek odborníků z Česka i Ukrajiny. Ukázalo se, že díky zintenzivněnému bádání na obou stranách lze říci o obou v jistém směru zakladatelských osobnostech hodně nového.

V případě Vincence Chvojky bylo v českém prostředí potřeba rozšířit základní povědomí o jeho činnosti a o specifičnosti ukrajinských archeologických kultur i nálezů. Poněkud odlišná byla situace v případě Ivana Borkovského, který je v českém prostředí znám lépe. Na sympoziu se projevila snaha řešit některé detailnější, dosud málo probádané otázky a upozornit na určité mýty, které obraz této osobnosti po dlouhou dobu obklopovaly.

Patří mezi ně např. jeho dlouho přetrvávající ukrajinské vazby, které můžeme sledovat v různém rozsahu i podobě za jeho více než půlstoletého pobytu v Čechách. Užitečné bylo upozornění na skutečnost, jak se věcně a v interpretaci některých biografických detailů liší Borkovského vlastní životopisy, pořízené pro oficiální účely v různých obdobích. Za přínosný lze označit také příspěvek znalecky vysvětlující, co lze vyčíst z válečných vyznamenání, která vidíme na některých fotoportrétech Borkovského.

Borkovský a Chvojka na PHS menším odstupem následovala výstava, připravená Janou Maříkovou-Kubkovou a Teťanou Okopnou za účasti dalších českých i ukrajinských spoluautorů. Umístěna je šťastně v malebném prostředí – uprostřed parčíku na Hradčanském náměstí. Jejím cílem je pochopitelně upozornit Pražany i zahraniční turisty na oba významné odborníky. České i anglické texty o jejich životě a práci byly oboustranně umístěny na deseti panelech, téměř rovnocenně rozdělených mezi oba archeology.

Slovní výklad o životě a díle Chvojky a Borkovského doplňuje bohatá obrazová dokumentace, upozorňující na důležité konkrétní nálezy, ale občas přinášející obrazy příslušných archeologických nalezišť i situací. Nechybějí samozřejmě ani portrétní snímky obou protagonistů – v případě Ivana Borkovského je jich ovšem zachováno podstatně více. Na druhé straně lze odhadnout, že českého diváka mohou výrazně zaujmout snímky dokládající aktivity Vincence Chvojky a jeho slavné nálezy, např. z prostředí tzv. trypilské kultury.

Atmosféra místa, kde si lze výstavu prohlédnout, je dotvářena svérázným geniem loci. Jedná se totiž o jedno z míst, kde probíhal kdysi jeden z výzkumů Ivana Borkovského. Přímo na dohled je na jedné straně hradní katedrála, na straně druhé pak Toskánský palác. Mimochodem, právě tam kdysi působila pod patronací ministerstva zahraničí jedna z ukrajinských exilových institucí – Ukrajinský historický kabinet. To budiž uvedeno jen proto, abychom si připomněli, kolik pražských míst je s ukrajinskými reáliemi propojeno.

Výstava „Staré kultury nového domova“ představuje nepochybně zdařilý počin. Potvrzuje konkrétně výrok uvedený na jednom z panelů k významu archeologie. Můžeme totiž v tomto vědním oboru vidět jednoho z hlavních hybatelů kulturní identity národních států, které se nově vytvářely po první světové válce. Na malém prostoru se podařilo autorkám soustředit dokumentaci, shrnující nejpodstatnější dnes známé skutečnosti. Lze si pak celkem snadno odpovědět na otázku, jakým problémům by se měl věnovat další výzkum života a díla obou představených osobností. Snad se časem dočkáme potřebných, dostatečně podrobných monografií o Vincenci Chvojkovi a Ivanu Borkovském.

(boz)

Rubriky