Čeští ukrajinisté online o Lesje Ukrajince a Vasylu Stefanykovi

Před českou ukrajinistikou stojí dnes asi více úkolů a výzev než kdykoli dříve. Velmi aktuální je upřesňování okruhu otázek, kterým by se odborníci tohoto zaměření měli věnovat, a lepší zprostředkování jejich znalostí i nových zjištění českým zájemcům, jejichž počet by bylo žádoucí rozšířit. Důležité jsou ale také akce zaměřené pro domo sua, mezi které patřil online seminář konaný 3. června.

Jeho ideu vymyslela a v nejlepším slova smyslu vypiplala předsedkyně České asociace ukrajinistů Tereza Chlaňová – v tomto ani ostatních případech neuvádím akademické tituly přednášejících. Podstatnější jsou okolnosti, které vedly k uspořádání právě takovéto akce. Vznikla v době vyvrcholení nedávné covidové vlny, kdy prezenční pořádání odborného setkání bylo nemyslitelné.

Proto byla stejně jako v mnoha podobných případech zvolena forma online semináře, který propojil téměř tři desítky zájemců z České republiky i Ukrajiny. Volba padla na literárněvědnou tematiku, zaměstnávající většinu členů asociace. Organizátorka semináře se rozhodla využít dvou stopadesátiletých výročí, kterých bylo v prvních měsících letošního roku v ukrajinském prostředí ve velkém rozsahu vzpomínáno.

Jednalo se o jubilea dvou významných ukrajinských spisovatelů – představitelky „východní větve“ národní literatury Lesji Ukrajinky (1871–1912) a reprezentanta ukrajinského západu – Vasyla Stefanyka (1871–1936). Žádný z nich není dnes v českém prostředí výrazněji znám mimo poměrně úzký okruh odborníků. O Lesje Ukrajince a jejím vztahu, resp. vztahu jejích nejbližších příbuzných, k Praze jsme letos psali, o Stefanykovi zatím nikoli. Výběr uvedeného tématu se ukázal velmi nosným. Pokusím se na základě poslechu čtyř přednesených textů o jejich velmi stručnou charakterizaci.

Zájemci o ukrajinskou klasickou literaturu vyslechli referáty představitelů tří univerzitních center – brněnského, olomouckého a pražského. Moderátorka akce T. Chlaňová nejprve uvedla olomouckou ukrajinistku Allu Archanhelskou, jejíž příspěvek vznikl ve spolupráci s Radanou Merzovou. Slyšeli jsme užitečný přehled dosavadního překládání básní i divadelních her Lesji Ukrajinky do češtiny, které začalo už v r. 1900. Pozornost byla věnována i pokusům o inscenaci autorčiny dramatické tvorby na zdejších jevištích. Alla Archanhelska se zamýšlela i nad možným vztahem básnířky k češtině a nad tím, nakolik byla informována o překladech svých básní do češtiny a jak je asi hodnotila.

Jako druhá přednášela brněnská ukrajinistka Krystyna Kuzněcova, která ke svému výkladu připojila i prezentaci. Centrem jejího zájmu se stala interpretace životních osudů a složitého vnitřního světa Vasyla Stefanyka, jak je prezentuje román současného prozaika Stepana Procjuka „Trojanda rytualnoho bolju“. Autorka zmínila také vlastní zkušenosti z učitelské činnosti a naznačila problémy, které mohou mít současní čeští studenti ukrajinistiky s vnímáním Stefanykových psychických stavů a s chápáním jejich odrazu v autorově tvorbě.

Za brněnskou ukrajinistiku promluvila ještě Linda Heinigová. Její přednáška začala výkladem o počátcích aktivit představitelek ukrajinského ženského hnutí, N. Kobrynské a O. Pčilky, které začaly věnovat pozornost sociálnímu postavení tehdejších žen a souvisejícím otázkám. Hlavní pozornost ale tento referát věnoval zjištěním současných badatelek o literatuře (S. Pavlyčko, V. Ahejeva, T. Hundorova, O. Zabužko). Všechny zajímá pojetí ženské, resp. genderové či feministické problematiky v názorech i tvorbě Lesji Ukrajinky a její bukovinské vrstevnice Olhy Kobyljanské. Zdá se, že v této souvislosti by si pozornost zasloužil i český ohlas tohoto úsilí tehdejších ukrajinských autorek na stránkách poměrně široce strukturovaného českého ženského tisku.

Jako poslední ze čtyř referátů jsem přednesl úvahu týkající se první fáze zájmu o dílo Vasyla Stefanyka v českém prostředí, v období let 1900–1940. Upozornil jsem na nálezy dosud neznámých překladů z díla Stefanyka i jiných autorů, rozesetých po českých novinách a časopisech. Naznačil jsem, kde všude lze překlady Stefanykových próz najít a zamyslel se nad příčinami tak velkého překladatelského a čtenářského zájmu. Příspěvek poukazoval také na jiné podoby Stefanykových kontaktů s českým prostředím, dané např. jeho poslaneckou činností v rakouské říšské radě. Hlavní teze tohoto referátu budou zanedlouho prezentovány podrobněji na našich webových stránkách.

Na závěr semináře se rozvinula diskuse. Pozornost vyvolala např. otázka, zda se dá v případě Lesji Ukrajinky mluvit o zastávání feministických názorů nebo zda byly překlady z jejího díla postiženy cenzurou. Probírány byly také otázky související s překládáním Stefanykových prací do češtiny, ať už jde o konkrétní postup překladatelů i jeho výsledky, nebo o nesnadnou otázku překládání autorem použitých dialektismů.

Skoro dvouhodinovou akci lze označit za úspěšnou, užitečnou a podnětnou. Dodatečně si lze položit také otázku, zda může tvorba ukrajinských literárních klasiků vzbudit pozornost současných čtenářů a jak by toho mohlo či mělo být dosaženo. Zaznělo i postesknutí nad tím, že v rámci už zavedené soutěže překladatelů z ukrajinštiny nemohli zatím její účastníci vyzkoušet schopnosti na ukázkách z klasického období ukrajinské literatury. Dověděli jsme se však, že tento problém bude v dohlednu aspoň zčásti řešen.

Domnívám se, že podobné semináře by měly aspoň jednou ročně svést dohromady pracovníky české ukrajinistiky, ale i šikovné studenty tohoto oboru, pokud není jiná forma takového setkání dost dobře možná z finančních či organizačních důvodů. Podobné pravidelně konané akce by nebyly o nic méně důležité a užitečné než s rozmachem pořádané mezinárodní konference, ač jejich užitečnost samozřejmě nezpochybňuji.

Na závěr si nemohu odpustit upozornění na to, že v pozadí se krčí ještě jedna otázka. Jde o to, zda by neměla česká ukrajinistika reflektovat ve větším rozsahu problematiku vysloveně současnou. Mám na mysli využití různých forem, tedy nejen překládání prací dnes tvořících ukrajinských autorů. Je to samozřejmě otázka k další diskusi, které bychom se neměli vyhýbat a která by byla také velice užitečná a potřebná.

(boz)