COVID-19 a proměny ukrajinské migrace

Epidemie COVIDu-19 zasáhla snad všechny významné aspekty našeho života a negativní dopad měla také na ukrajinskou migraci. Někteří zahraniční autoři obecně uvažují o „narušení“ nebo „zastavení“ migračních toků v důsledku epidemie. V případě ukrajinské migrace do České republiky došlo však spíše k její proměně.

Předně je možno uvést, že nelze mluvit o snížení počtu ukrajinských migrantů, ačkoliv to můžeme s určitostí uvést zatím jen pro rok 2020. Z údajů Českého statistického úřadu vyplývá, že zatímco v roce 2019 bylo na českém území 145 153 oficiálně registrovaných osob s ukrajinským státním občanstvím, na konci roku 2020 se jednalo o 165 654 osob. Také počet trvalých pobytů udělených ukrajinským státním občanům se nesnížil – v roce 2019 mělo toto pobytové oprávnění 86 831 osob a v roce 2020 jich bylo už 88 478.

Další nespornou zajímavostí je skutečnost, že v roce 2020 nedošlo k celkovému snížení počtu remitencí (financí posílaných na Ukrajinu). Podle údajů Národní banky Ukrajiny přišlo totiž na Ukrajinu v roce 2020 až 12 121 biliónů amerických dolarů a to je o 200 miliónů více než v roce 2019. Údaje o počtu zasílaných remitencí přímo z České republiky bohužel nemáme, ale jejich výše uvedený objem může doplnit určitý obraz ohledně dopadů epidemie na ukrajinskou migraci.

K těmto číslům lze ještě uvést, že v případě ekonomické krize v roce 2008 také nedošlo k okamžitému propadu počtu ukrajinských migrantů v uvedeném roce, ale čísla se snižovala až v následujících letech. Z tohoto důvodu lze možná očekávat propad počtu ukrajinských migrantů v roce 2021 i v letech následujících, ale to jsou zatím příliš předčasné závěry.

Pro rok 2020 bylo zásadní, že Česká republika zavedla opatření, která dokázala utlumit návratovou migraci zpět na Ukrajinu. Jedná se o prolongaci pobytu (pobytová oprávnění měla skončit uplynutím doby 60 dnů od skončení nouzového stavu) a dále o podporu pracovních práv. V případě držitelů zaměstnanecké karty a třeba i ztráty zaměstnání neztratili totiž ukrajinští migranti pobytové oprávnění a doba pobytu se prodloužila na dobu 60 dní po skončení nouzového stavu.

Tím se zabránilo případnému návratu ukrajinských migrantů domů a jejich početnímu propadu na území České republiky, ale také jejich možnému pádu do neregulérního postavení (ačkoliv to se pochopitelně těžko ověřuje). Pohříchu je to jedna z mála situací, kterou česká vláda dokázala v období epidemie vyřešit pozitivně.

Ukrajinští migranti tak mohli pracovat déle a v jiných zaměstnáních, ale na druhou stranu bylo (a stále je) jejich pracovní postavení velmi neperspektivní. Právě migranti jsou totiž v období krize nejčastěji propouštěni ze svých zaměstnání, protože v případě každé krize je vládními nařízeními chráněno především domácí práceschopné obyvatelstvo a zaměstnavatelé mohou tím spíše odmítat zaměstnat migranty.

Uvedená vládní nařízení tak nemusela nutně přinášet ukrajinským migrantům určitou podporu a v tomto ohledu se nabízela i možnost využití dobrovolného návratu na Ukrajinu, který Česká republika migrantům nabídla. Dnes však již můžeme říct, že tato nabídka nebyla využita a že naprostá většina ukrajinských migrantů v České republice zůstala.

Ukrajinští migranti nacházeli nová zaměstnání především v potravinářství, průmyslu a výrobě a to umožňuje pochopit, že ukrajinský migrační tok se v době epidemie „nenarušil“, pouze se „proměnil“, a to především s ohledem na změnu cílových zaměstnání. To je patrné i na sociálních sítích Facebook nebo VKontakte, na kterých nabídka práce v hotelnictví nebo ve službách naprosto vymizela, zatímco se zvýšily nabídky práce ve skladech nebo v potravinových řetězcích – údaje sice nejsou vypovídající, ale mohou nám ukázat určité vodítko.

Ukrajinská migrace tak našla – po vzoru marockých sezónních migrantů ve Španělsku, rumunských pracovníků v Německu nebo polských pracovníků ve Velké Británii – určitou oporu ve strukturální závislosti evropských trhů na potravinářském sektoru a v průmyslu, který je dlouhodobě základním odvětvím evropské ekonomiky.

S ohledem na proměny ukrajinské migrace je nutné uvést ještě další, neméně důležité body. V roce 2017 byl ustanoven bezvízový režim mezi Ukrajinou a zeměmi Evropské unie, který však v době epidemie prakticky zanikl. Omezení vstupu v rámci epidemie totiž spočívalo v dvoutýdenní karanténě nebo v zaplacení testů a v tomto ohledu byl limitován turistický nebo krátkodobý pobyt, na který se bezvízový režim zaměřoval.

Objevil se sice „semafor“, který uváděl odlišné podmínky vstupu do České republiky, a to v závislosti na vývoji epidemiologické situace v konkrétních zemích, ale Ukrajina byla jako tzv. třetí země automaticky zařazena do červené barvy. Ta znamenala nejrestriktivnější podmínky v případě vstupu do České republiky, a tedy i nutnost zařídit si testování, anebo dvoutýdenní karanténu.

Jestliže byly takto limitovány krátkodobé pobyty, pak dlouhodobé pracovní a studijní pobyty nebyly ze strany české vlády (alespoň pro rok 2021) významně omezeny, protože Česká republika v lednu 2021 umožnila cesty cizinců za účelem zaměstnání a studií. Zůstává samozřejmě otázkou, jak se bude situace vyvíjet v budoucnu.

(LuJi)