Ukrajinská kronika 2021/12 (21.–30. dubna)

Letošní termín velikonoc připadl křesťanům východního obřadu až na přelom dubna a května. Nedlouho předtím bylo v Ukrajině vzpomínáno 35. výročí černobylské katastrofy, a to i za účasti ukrajinského prezidenta. Pozornost všech se však daleko více soustřeďuje na pokračující ruské vojenské operce v blízkosti ukrajinských hranic.

Psychologická válka vedená Ruskem nejen proti Ukrajině, ale proti většině světa, se nakonec, jak se zdá, přehoupla za svůj vrchol. Čeho vlastně bylo dosaženo několikatýdenním ruským brnkáním na nervy, nám prezident Putin nesdělí a možná to ani on sám neví. Ostatní země včetně České republiky dostaly v každém případě užitečnou lekci. Mohly se názorně přesvědčit o tom, že základním rysem ruské zahraniční politiky se stala v nevídané síle neomalenost kombinovaná s brutální drzostí. Těmito prostředky by Putinovo „carství nového typu“ rádo diktovalo všem ostatním, protože takový je prostě „russskij mir“…

Ukrajina se díky popsaným událostem dočasně vrátila do spektra, místy i centra zájmu západního světa. Platí to opět i pro Českou republiku, kde se najednou přestala omílat tzv. „ukrajinská krize“ a místo toho se začalo mluvit o krizi česko-ruské. V návaznosti na protiukrajinský aspekt tzv. vrbětického případu přibylo o čtyři dny později, 21. dubna, ještě zadržení pětice Čechů, kteří pomáhali získávat tzv. dobrovolníky do ruských vojsk působících v Donbasu – tři osoby byly nakonec vzaty do vazby. Snad se v nepříliš velkém časovém odstupu dovíme o podobách celého verbovacího mechanismu a o pravděpodobné spoluúčasti bývalých nebo současných ruských „diplomatů“ na celé záležitosti.

To vše by teoreticky mohlo napomoci prohloubení českých vztahů s Ukrajinou – nakrátko se totiž objevila příležitost lépe pochopit, že je tato země středoevropskému prostoru bližší než Rusko nejen z geografického, ale i politického a kulturního hlediska. O takovémto dopadu událostí však nelze hovořit s úplnou jistotou. Je možné, že zvýšení zájmu o Ukrajinu zůstane v českém prostředí opět jen dílčí a krátkodobou záležitostí. Ve chvíli, kdy ruské vyhrožování Ukrajině je (nejspíše jen na čas) za zenitem, začala míra zájmu českých médií o Ukrajinu opět klesat.

Pokud jde o situaci na ukrajinsko-ruské hranici, ruský ministr obrany Šojgu ohlásil 22. dubna počátek stahování ruských vojenských jednotek, v dalších dnech však bylo konstatováno zmenšení jejich počtu jen v oblasti Krymu. Přímo na frontové linii v Donbasu zůstalo napětí na běžné úrovni nehledě na blížící se velikonoční svátky. Návrh prezidenta Zelenského na uskutečnění osobní schůzky s Putinem zůstává zatím na čistě teoretické úrovni. Bude totiž nutno teprve najít místo, které by oběma předákům konvenovalo. Zatímco Putin nechce přijet do ukrajinské části Donbasu, Zelenskyj se pochopitelně nehodlá vydat do Moskvy.

Ukrajinský prezident mezitím znovu navrhnul zapojení dalších zemí do minského vyjednávacího procesu ohledně řešení donbaského konfliktu – konkrétně zmínil USA, Velkou Británii a Kanadu. Příslušné země by zřejmě nebyly proti, ale o ruském souhlasu s touto inovací lze pochybovat. Souběžně prezident Zelenskyj podepsal nový zákon o možnosti povolat za mimořádných situací ukrajinské rezervisty i mimo proces mobilizace. V různých částech Ukrajiny také nadále probíhala vojenská cvičení s nácvikem obranných operací.

Dramatické dubnové intermezzo v blízkosti ukrajinsko-ruské hranice tedy žádné výrazné vyjasnění situace nepřineslo. Pozornost se nyní nejspíše obrátí zpátky k problémům ukrajinské vnitřní politiky. Trendy posledních týdnů (snaha o uskutečnění změn v oblasti soudnictví, boj proti politicko-hospodářské kriminalitě apod.) budou nyní opět viditelné zřetelněji – věnujme se proto jim.

Jako nově zvolený parlamentní poslanec byl zaregistrován Andrej Aksjonov, starosta relativně menšího města Dobropillja v Donecké oblasti. Koncem března celkem jasně zvítězil v doplňovacích volbách v příslušném volebním obvodu. Tento muž má i ruské občanství, po roce 2014 se nějaký čas skrýval mimo Ukrajinu a jeho státní spolehlivost je nejistá. Přímo ztělesňuje problémy, které bude muset Ukrajina dlouhodobě řešit v regionech, kde se podařilo likvidovat v r. 2014 ruský vpád. Myšlení mnoha obyvatel této části Ukrajiny se bohužel zatím nezměnilo v takové míře, kterou bychom mohli očekávat.

Jinou událostí hodnou zmínky je obsazení funkce ukrajinského ministra energetiky. Ta byla delší dobu vykonávána osobami pověřenými příslušnými povinnostmi, jejich kandidatura však nebyla parlamentem schválena. Nyní Nejvyšší rada Ukrajiny problém vyřešila – schválila 29. 4. návrh na ustanovení do uvedené funkce lvovského rodáka Hermana Haluščenka. Do svízelné situace se naopak dostává ministr zdravotnictví Maksym Stepanov. Mluví se v rostoucí míře o jeho možném odvolání. V poslední den dubna bylo ještě sděleno, že mluvčí prezidenta Zelenského, Julija Mendel, končí působení v této funkci, ačkoli v prezidentově týmu bude i nadále zastoupena.

Vláda prodloužila karanténu do 30. 6., ale v Kyjevě má být od prvního květnového dne zrušena. Počet regionů zařazených do kategorie nejpostiženějších začal klesat a Ukrajina jako celek se evidentně vymanila z třetí vlny epidemie. Počet očkovaných osob převýšil 750 000 a Ukrajina má už uzavřené smlouvy na dodávku dalších dávek očkovací vakcíny pro zbytek druhého čtvrtletí i celé druhé pololetí.

(boz)