Ukrajinská kronika 2021/11 (11.–20. dubna)

Psychologický nátlak Ruska na Ukrajinu hrozící možností nového vojenského vpádu pokračoval i v průběhu uplynulých deseti dní, ruský postup se však zdá stále méně smysluplný. Jediným jeho výsledkem bylo totiž logicky posílení prozápadní linie ukrajinské zahraniční politiky. Potvrdila to nejen činnost ministra zahraničí Kuleby, ale také aktivita ukrajinského prezidenta.

Rusko pokračovalo v přesunech vojenských oddílů a výzbroje všeho druhu k východní ukrajinské hranici. Týkalo se to nejen úseku, kde se nacházejí dva donbasko-putinovské protektoráty, ale i severnějších pohraničních oblastí. Ve zvláště velkém rozsahu se vojenské přesuny dotkly území okupovaného Krymu, které může Rusko využít k ohrožování Ukrajiny z jihu. Odhady množství ruských vojáků soustředěných kolem ukrajinské hranice se liší, ale někteří pozorovatelé mluví o počtu přesahujícím sto tisíc ozbrojenců.

Rusko také ohlásilo na dobu od konce dubna do října uzavření části Černého moře přiléhající ke Kerčskému průlivu a tím opět komplikuje průjezd do Azovského moře. To sice zůstalo aspoň ze severní strany pod teoretickou správou Ukrajiny, její pozice v tomto prostoru je však nesmírně ztížena. Reálně Ukrajina kontroluje jen nejbližší okolí přístavů Mariupol a Berďansk. Do Černého moře byly od východu přesunuty dokonce lodi ze vzdálenějšího moře, patřící do ruské Kaspické flotily.

Ve světě je nadále vyjadřováno znepokojení nad vzniklou situací a zaznívá varování, aby Rusko upustilo od myšlenky na případný vpád na ukrajinské území. Ať už k této věci mluví kdokoli z předních západních státníků nebo zástupci NATO či představitelé stranických seskupení v Evropském parlamentu, je reakce Ruska táž. Jeho představitelé tvrdí, že Rusko má právo uskutečňovat na vlastním území přesuny vojsk, kde a jak se mu zlíbí.

Nejvýraznějším projevem ukrajinských protiaktivit byla návštěva ukrajinského prezidenta ve Francii uskutečněná 16. dubna. Nešlo jen o bilaterální jednání, protože k Zelenskému a nejvyššímu představiteli Francie Macronovi se na dálku připojila i německá kancléřka. Šlo tedy o vrcholné jednání většiny států tzv. Normandské čtyřky bez zapojení ruského prezidenta. Slovní podpora obou západoevropských mocností Ukrajině byla opět potvrzena, což se dalo očekávat, zůstává ale otázkou, co konkrétního z toho pro nejbližší dobu vyplývá. Pokud jde o jiné významné ukrajinské představitele, do západní Evropy cestoval také ministr obrany Anatolij Taran. Vystoupil s projevem v podvýboru Evropského parlamentu pro otázky bezpečnosti a obrany.

Zcela zamrzlé ukrajinsko-ruské vztahy charakterizovalo kolem poloviny dubna vzájemné vypovězení dvou diplomatů, jehož prvotním iniciátorem bylo Rusko. Ve srovnání s nejnovější česko-ruskou „diplomatickou výměnou“ je to ovšem epizodka. Velké pokroky nezaznamenala ani tzv. minská vyjednávání, kde se nesmiřitelné zájmy obou států dlouhodobě střetají. Nejnověji se vyjednává o opatřeních, která by zajistila výraznější obnovu příměří dohodnutého v červenci minulého roku. To se v prvním čtvrtletí roku tohoto začalo do značné míry hroutit – napovídá tomu rostoucí počet obětí na ukrajinské straně, ale lze předpokládat obdobný nárůst také na straně ruských vojsk působících v Donbasu.

Ukrajinská vnitřní politika stojí za této situace poněkud ve stínu. Nedořešen zůstává problém obou soudů, které představují brzdu dalšího rozvíjení ohlášených reforem justice, tedy soudů ústavního a kyjevského obvodního. Iniciativy prezidenta, které mají situaci vyřešit, parlament ještě neprojednal. Zároveň je v prezidentském prostředí připravován návrh pozoruhodně působícího zákona o statusu oligarchů, který má řešit tuto svrchovaně politickou otázku.

Připravována jsou i další opatření proti kriminálním autoritám, které poškozují stát organizováním a krytím machinací spojených s pašováním zboží ve velkém. Za zmínku stojí ještě to, že ukrajinská vláda povolila zřizování filiálek zahraničních universit na ukrajinském území – z tohoto opatření jsou však vyloučeny vysoké školy ruské.

Do života země nadále zasahuje třetí vlna koronavirové epidemie. Ministr zdravotnictví už oznámil, že tato vlna je právě na vrcholu a výhledově se dá očekávat zlepšování situace. Nicméně počet nakažených zůstává vysoký – 20. dubna překonal číslo 12 000 a 15. dubna se dokonce blížil číslu 17 500, denní počet zemřelých pak převyšoval po většinu dní této dekády čtyři stovky. V Kyjevě byla zesílená karanténa prodloužena do konce dubna. Určitou naději vzbuzuje zrychlení dodávek očkovací vakcíny Pfizer a zároveň pomalý, ale zřetelný nárůst počtu očkovaných, který přesáhl hranici 477 000 osob.

Vrátíme-li se k tomu, co tíží Ukrajinu daleko více a co je spojeno s jejím východním sousedem, hodí se na závěr konstatovat, že ve dnech po polovině dubna bylo možno vnímat v souvislosti s tzv. vrbětickou aférou určitou změnu rozsahu a pojetí českého zpravodajství o Ukrajině a jejím aktuálním ohrožení. Důvod je zřejmý a za této situace nezbývá než doufat, že česká reflexe dění ve východoevropském prostoru nabude nových a pozitivnějších rysů. Vlastní zkušenosti obyvatel Česka se záměry a chováním imperiálního a imperialistického Ruska je z tohoto hlediska k nezaplacení.

(boz)