Zmínky o Češích a Slovácích v písních UPA
Termín „povstalecké (popř. partyzánské) písně“ je v ukrajinském kontextu používán v souvislosti s Ukrajinskou povstaleckou armádou. Ta byla vytvořena na podzim r. 1943 a jejím hlavním protivníkem se staly od počátku r. 1944 vojenské jednotky stalinského režimu. V prostředí UPA se rozvinula ve velkém rozsahu publicistika a literární, zejména básnická činnost. Vzniklo zde ale také opravdu velké množství nových písní a někdy byly upravovány i texty písní starších.
Kde, kdy a jak mohli povstalci takové písně zpívat pro vlastní potřebu i potěšení, přesně nevíme. Znal a zpíval je ovšem širší okruh posluchačů z řad sympatizantů ukrajinského hnutí odporu v prostředí západoukrajinského venkova. V obou případech žily asi povstalecké písně nejvýrazněji v prvních letech po r. 1944, kdy ještě sovětské trestní jednotky nedosáhly v boji proti ukrajinským povstalcům výrazného úspěchu. První povstalecké písně ovšem vznikaly ještě před návratem sovětské moci na západoukrajinské území. Platí to nepochybně také v případě zajímavé Písně o Uzbekovi, o které jsme tu už psali.
Téma povstaleckého hudebního folklóru je ukrajinskými odborníky pečlivě zkoumáno. Povstaleckým písním ze 40.–90. let 20. století se věnoval v rozsáhlé monografii z r. 2003 etnograf Hryhorij Demjan. K dispozici už měl úctyhodný sborník povstaleckých písní z r. 1996, nazvaný prostě „Pisni UPA“ a redigovaný Zenovijem Lavryšynem. Publikace obsahuje přes šest stovek textů a notových záznamů. Písně jsou rozděleny z obsahového hlediska do čtrnácti skupin – nejpočetnější jsou hymny a pochody, ale spadají sem i historické písně, písně o osudu ukrajinského národa, o povstaleckém světovém názoru, o osudu povstalců i jejich dívek, matek a příbuzných, dále písně z vězení a trestných táborů, písně milostné, o vojenském životě, zábavné či žertovné. Nechybějí ani svérázné koledy, jichž je v edici osmapadesát. Výčet uzavírají časově pozdější písně z doby po ukončení odboje. Jak je patrné, žánrové spektrum povstaleckých písní bylo opravdu široké.
Lavryšyn čerpal při sestavování své edice z nebývalého množství zdrojů – uvádí jich ke sto třiceti. Patřil k nim i cyklostylovaný zpěvník „Povstanskyj sťah“ (Povstalecký prapor), jehož podtitul (Zbirnyk revoljucijnych piseň) není nutno překládat. Místo vydání této nevelké, ale autentické sbírky neznáme, rok vydání (1947) je však na titulní straně uveden. Čtyřiašedesátistránkový zpěvník sestavil příslušník UPA Sanyk, o němž se dodnes nepodařilo nic určitého zjistit – asi patřil k osobám, které v boji se stalinismem zahynuly. V jeho zpěvníku, obsahujícím dvacítku písní, poměrně dlouhý doslov a několik poznámek, najdeme také píseň „Vidkryvaj nam, svite, bramy“. Její název by se dal přeložit slovy „Otevři nám, světe, brány“. Nerýmovaný a vskutku neumělecký překlad písně o osmi slokách, z nichž první a druhá se na konci opakují, by zněl asi takto:
„Otevři nám, světe, brány co nejšíře, když teď ukrajinští povstalci vyrážejí na dalekou výpravu.
Půjdeme k sousedům i k rodným bratrům, vždyť ještě žijeme a bijeme své katy a bijte je také vy!
Kolchozníku od Dněpru, zmučený sovětským katem, zvedni výš hlavu a bij, bratře, tuhle holotu!
Bratře z Bukoviny, zatažený s námi do nového jařma, spoj se s povstalci a bij katy Ukrajiny!
Poláci a Bělorusové, místo abychom společně hynuli, dejme se dohromady a vyžeňme přivandrovalce!
Slováci milující svobodu i neústupní Češi, povstaňme proti ´bratrům´, kteří jsou našimi katy!“
Vidíme tedy, že mezi dvě textově totožné úvodní a závěrečné sloky jsou vloženy čtyři strofy oslovující různé potenciální spojence ukrajinských povstalců jak v jejich vlastní zemi, tak za ukrajinskými hranicemi. Je zajímavé, že mezi národy, jež jsou vyzývány k revoltě proti stalinské nadvládě, byly vedle Poláků a Bělorusů zařazeni ještě Slováci i Češi. Snad to souvisí se zprávami o velkém rejdu několika sotní ukrajinských povstalců, který směřoval v létě roku 1947 z jihovýchodního Polska přes většinu Československa do západních zón Rakouska a Německa. Oba národy obnoveného Československa jsou zde charakterizovány stručně a pozitivně, tuto píseň však nepochybně žádný z jejich příslušníků neslyšel. Při postupu na západ nebylo ukrajinským povstalcům do zpěvu. „Neústupní Češi“, kteří o rok dříve učinili z komunistické strany nejsilnější politický subjekt své země, chuť a vůli k povstání proti sovětským bratrům neprojevili a samotná tato myšlenka by jim tehdy připadala nesmyslná nebo dokonce svatokrádežná.
Nyní se můžeme věnovat stručněji druhé písni, kterou vytvořili a nepochybně zpívali ukrajinští povstalci. Jednalo se o parodii původní sovětské hymny, známé Internacionály – zrovna tak ovšem zparodovali i novou sovětskou hymnu úředně schválenou v roce 1944 a známou pod jménem „Sojuz něrušímyj“ (Nenarušitelný svaz). V souvislosti s naším tématem nás ale zajímá tzv. Antibolševická Internacionála, zpívaná na tehdy běžně známou melodii. Nový text napsal povstalec s pseudonymem Lisovyk – ani o jeho životě a osudu nevíme nic. Jeho pseudointernacionálu známe z jiných zdrojů než píseň o otevírání bran Evropy a světa. Její první sloku lze přeložit následovně: „Stalin mučí hladový lid – svou ´rodinu proletářů´ – a jako v hloubi sopky už proti němu vře hněv. Všichni nenávidí Moskvu a všichni proklínají Kreml, protože dobře vědí, na koho otročí“. V dalších slokách je oslaven narůstající odpor ukrajinského povstání, které svádí s Moskvou poslední, rozhodující bitvu. O ní se mluví, ovšem v úplně jiném smyslu, i v refrénu skutečné Internacionály.
Ve čtvrté sloce se pak objevuje tento lapidární obraz: „Moskvu (tedy sovětskou moc – pozn. autora) už poznali také Poláci, Estonci, Finové a Lotyši, poznali ji Čechové a Bulhaři a nenávidí ji celou duší“. Je zde tedy vyjmenováno šest z podstatně většího počtu národů, které se dostaly po druhé světové válce do sféry sovětského vlivu. Dva z nich (Estonci a Lotyši) byly přímo začleněny do SSSR. Oproti tomu čtyři ostatní si formálně udržely nezávislost, zažily však (s výjimkou Finů) přímé podřízení sovětským politickým, hospodářským i vojenským strukturám.
Přesnější datum vzniku této písně určit nelze, ale nepochybně zapadá do doby nedlouho po roce 1945. Mezi oběma písněmi, na které jsme tu upozornili, tedy zeje zhruba dvouletá přestávka, jsou si však svým obsahem poměrně blízké. Spojuje je snaha hledat v blízkém i poněkud vzdálenějším okolí spojence ukrajinského povstaleckého hnutí, jejichž podpora by pomohla vytvořit společné hnutí odporu proti stalinismu. Tato ukrajinská touha a naděje však nedošla v druhé polovině 40. let naplnění. Na realizaci této představy bylo nutno čekat ještě dalších více než čtyřicet let.
(boz)
- Pro psaní komentářů se přihlaste