Ukrajinská kronika 2021/10 (1.–10. dubna)

První dubnový den býval i v Ukrajině zasvěcen humoru a veselí, např. v rámci známé každoroční Jumoriny či Humoryny, kterou se proslavila Odesa. Letos se rozsah i charakter podobných akcí musel přizpůsobit nepříznivým okolnostem, ohrožujícím Ukrajinu ze dvou stran a dvěma různými způsoby. Mám na mysli nejen covid skutečný, ale i jeho obludnou velmocensky-vojenskou mutaci. Kdo je jejím šiřitelem, je známo.

I za této situace se některé aprílové akce po ukrajinských městech uskutečnily, jak naznačuje fotografie z oblastního města Vinnycja. Pocit dvojího ohrožení je však nepochybně vnímán v celé zemi a můžeme si jen klást otázku, který z obou nepřátel je nebezpečnější. Začneme opravdovým covidem, který zažívá v ukrajinských podmínkách třetí vlnu.

Dne 2. dubna byla v ukrajinských podmínkách poprvé překročena dvacetitisícová hranice denního počtu nakažených, počet zemřelých v první dubnové dekádě několikrát přesáhl čtyři stovky – nejvíce to bylo 481 obětí v jednom dni. Většina ukrajinských regionů se nyní dostala do nejhorší, tedy červené zóny a kyjevský primátor volá po plné uzávěře země.

Prezident Zelenskyj schválil za této situace plán očkování obyvatel, který předpokládá naočkování většiny obyvatel země do konce roku. První dávku vakcíny dostalo k 10. dubnu přes 378 000 lidí a v pořadníku je evidováno dalších skoro 442 000 čekatelů, což je na ukrajinské poměry dost malý počet. V zájmu zajištění očkovacího materiálu uzavřela Ukrajina smlouvu s firmou Pfizer o dodání deseti milionů dávek její vakcíny.

Za této složité situace průběžně narůstalo napětí u ukrajinsko-ruské hranice, k níž přesunul Putinův režim nebývalé množství vojáků i vojenské techniky. Je to sice působivá demonstrace síly, otázkou však zůstává, co může Rusko takovýmto postupem bezprostředně či v širší časové perspektivě získat. Prezident Zelenskyj je totiž zatlačován na stále výraznější protiruské postoje a snaží se tudíž o utužení vztahů se západními zeměmi.

Ukrajině byla vyjádřena slovní podpora jak Severoatlantickou aliancí a Evropskou unií, tak (v různém rozsahu) jednotlivými zeměmi obou těchto seskupení včetně České republiky. Výraznou symbolickou hodnotu lze přikládat padesátiminutovému telefonickému rozhovoru mezi ukrajinským a americkým prezidentem, uskutečněnému 2. dubna. Součástí americké reakce na ruské vydírání bylo poté vyslání dvou vojenských lodí do černomořského prostoru.

Nepřekvapí ani, že Volodymyr Zelenskyj označil 6. dubna vstup Ukrajiny do NATO za jedinou cestu, která může vést k ukončení války s Ruskem. Litva o něco později navrhla ostatním členům NATO, aby byl Ukrajině nabídnut plán aktivit umožňujících přiblížení jejího vstupu do aliance. Zelenskyj 8. dubna navštívil frontovou oblast včetně přední linie a poté uskutečnil pracovní návštěvu Turecka. Setkal se zde s prezidentem Erdoganem a probíral s ním další vývoj oboustranné spolupráce včetně vojenské sféry.

Přejdeme-li k vnitropolitické problematice, lze konstatovat pomalé, ale vytrvalé pokračování prezidentových snah o proměnu poměrů v Ústavním soudu a kolem kyjevského správního soudu. Průkazní materiál proti jejich hlavním představitelům, týkající se korupčních a jiných aktivit těchto osob, výrazně narůstá a je asi jen otázkou času, kdy prezident dosáhne cíle.

Novinkou je přijetí dalších státních hospodářských sankcí, schválených Radou národní bezpečnosti a obrany. Tentokrát mají být namířeny proti osobám z hospodářské sféry, které založily svou existenci na pašování nejrůznějšího zboží přes ukrajinské hranice. Takovéto jevy by přitom nebyly možné, kdyby se podařilo vymanit státní celní správu, resp. část jejích pracovníků, z osidel všudypřítomné korupce.

Specifickým příkladem, ilustrujícím přetrvávající problémy ukrajinské demokracie, byly události spojené s doplňujícími parlamentními volbami, které se konaly koncem března ve dvou volebních obvodech. Mandáty se uvolnily, když původní poslanci upřednostnili práci v samosprávných funkcích, do kterých byli mezitím zvoleni. Nepříjemným překvapením se bohužel staly několikadenní průtahy a nejasnosti, které doprovázely volby na území západoukrajinské Ivano-Frankovské oblasti.

Sčítání hlasů probíhalo u řady komisí velmi pomalu a s mnoha nesrovnalostmi, což vedlo k mnoha úvahám o regulérnosti volebního procesu. Vítězem byl nakonec prohlášen kandidát „strany moci“, tedy strany Služebnice lidu, známý herec silák („strongman“) Vasyl Virasťuk, určité pochybnosti však zůstaly. Chce-li se Ukrajina opravdu stát členským státem Evropské unie, bude se muset vyhnout takovýmto ukázkám nezralosti vlastní demokracie…

Končíme několika drobnými zprávami. Prezident Zelenskyj podepsal 8. 4. zákon o celostátním referendu, schválený parlamentem 26. ledna. Praxe ukáže, nakolik se podaří referendum tohoto typu uplatnit. Ukrajinská vláda zčásti legalizovala používání výrobků z konopí pro léčebné účely. Novinkou ze sociální oblasti je skutečnost, že od prvního dubna vzrostl minimální důchodový věk ukrajinských občanů na šedesát let. A na závěr jedno ukrajinské zadostiučinění. Přímo v Moskvě, na mistrovství Evropy ve vzpírání, dosáhla Ukrajina nehledě na covid obou typů nečekaně velkého úspěchu. Reprezentuje jej deset zlatých medailí, zatímco hostitelská země se musela spokojit jen se dvěma.

(boz)