Ukrajinská kronika 2021/8 (11.–20. března)

Závěrečná dekáda zimy, tentokrát bohaté na sníh, potvrdila, že také Ukrajina bude naplno konfrontována s třetí vlnou koronavirové epidemie. Stalo se to rok od času, kdy se i zde epidemie, zprvu v nevelkém rozsahu, přihlásila o slovo. Kolem poloviny letošního března se Ukrajina znovu přiřadila k zemím, kde jsou počty nakažených značně vysoké.

Vláda i níže stojící úřady přistoupily vzhledem k růstu počtu nemocných i zemřelých k obnovení řady omezujících opatření. Vyhlášena byla přísná uzávěra Kyjeva a podobná opatření platí také ve Lvovské oblasti a v řadě oblastních center. Počet očkovaných první dávkou vakcíny překročil hranici 104 000 osob. Nejnovější covidová vlna bude trvat podle názoru ministra zdravotnictví Stepanova do konce dubna.

Protože válka s Ruskem pokračuje, ukrajinský prezident musí i za této situace prohlubovat snahy o upřesnění dalšího strategického postupu. Narůstá význam jedenadvacetičlenné Rady národní bezpečnosti a obrany. V tomto grémiu je kromě prezidenta zastoupen premiér, čtyři vicepremiéři, pět ministrů, hlavní velitel ukrajinské armády, šéfové bezpečnostní služby a vnější rozvědky, ale také šéf parlamentu a prezident ukrajinské akademie věd.

Dne 11. března byl schválen členy rady dokument nazvaný Strategie deokupace a reintegrace dočasně okupovaného území Autonomní republiky Krym a města Sevastopol. Rada pokračuje v prohlubování tvrdého sankčního postupu proti představitelům někdejšího Janukovičova režimu, kteří dnes žijí převážně v Rusku – diskutovat lze samozřejmě o praktických dopadech těchto opatření. Dále rada rozhodla o nezbytném prověření všech zpísemněných rozhodnutí exprezidenta Janukoviče.

Překvapující novinkou je nejnovější úkol, který rada dala Bezpečnostní službě Ukrajiny. Ta má prověřit počínání 236 z celkem 450 ukrajinských poslanců, kteří 27. dubna 2010 schválili ratifikaci tzv. charkovské smlouvy Ukrajiny s Ruskem. Tento dokument prodloužil právo Ruska a jeho Černomořské flotily užívat vojenskou základnu v Sevastopolu do roku 2042 výměnou za zlevnění ruského plynu dodávaného na Ukrajinu. Snaha rady zabývat se relativně vzdálenou událostí vyvolala diskusi o tom, zda a jak lze postihnout způsob hlasování tehdejších poslanců i tehdejšího předsedy sněmovny Volodymyra Lytvyna.

Další pákou V. Zelenského, sloužící k prosazování jeho záměrů, je prezidentská administrace, resp. úřad hlavy státu. Ta podala jménem prezidenta do parlamentu zaslán návrh zákona na likvidaci Obvodního správního soudu města Kyjeva, který se v rámci svých pravomocí pod vedením soudce Vovka soustavně pokoušel o likvidaci řady reformních inovací uskutečněných v době po Majdanu.

V Kyjevě se konal 13. března další, kupodivu už jedenáctý sjezd strany Služebnice lidu, která byla ještě koncem května 2019, na počátku vládnutí V. Zelenského, silou zcela virtuální. Závěry sjezdu naznačily logické směřování tohoto subjektu k větší sevřenosti a akceschopnosti. Schváleny byly např. nové stanovy a sjezd řešil mimo jiné otázku, jak reálně prosazovat prezidentskou politiku i na úrovni regionů. V zájmu realizace takového záměru má pokračovat budování stranických struktur na nižších úrovních. Sjezd také vyzval Volodymyra Zelenského, aby se v r. 2024 podruhé ucházel o prezidentský mandát.

Zjevné je přitom, že Služebnice lidu není názorově zcela jednotným celkem, což bývá problémem všech ukrajinských politických stran v důsledku velikosti země a názorové rozrůzněnosti jednotlivých regionů. Sjezd i užší vedení strany jednaly kromě jiného o případu konfliktního poslance Dubinského, který byl už dříve vyloučen z frakce strany. Následovalo jeho sesazení z funkce vedoucího její odbočky v Kyjevské oblasti. Nakonec se Dubinskij dočkal za porušení stanov a neposlušnost přímo vyloučení ze Služebnice lidu. Prezidentská strana si však bez ohledu na všechny dosavadní případy tohoto typu nadále udržuje pohodlnou většinu v parlamentu.

Podíváme-li se na oblast zahraniční politiky, přinesla druhá březnová dekáda další doklady toho, že Rusko není ochotno projevit ochotu ani k těm nejmenším ústupkům ve věci Krymu, Sevastopolu a okupované části jihovýchodní Ukrajiny. Prokázala to nejen okázalá moskevská oslava pseudoreferenda z r. 2014 o anexi Krymu. Následoval totiž Putinův dekret, fakticky znemožňující občanům Ukrajiny i jiných států držení půdy na Krymu a fakticky tuto půdu zabavující. Rusko okázale ignoruje názor mezinárodního společenství a věří, že mu žádné sankce neuškodí. Děje se to za situace, kdy Evropská unie prodloužila 12. 3. o další půlrok platnost svých sankcí za narušování územní celistvosti Ukrajiny – namířeny jsou proti 177 jednotlivcům a 48 hospodářským subjektům.

Pokud jde o prohlubování ukrajinsko-evropských vztahů, mohou nás zajímat dvě zahraniční cesty. Ukrajinský premiér Šmyhal navštívil Německo a jednal tam hlavně o prohloubení hospodářské spolupráce. Brzy nato přijel do Kyjeva litevský prezident a pronesl na půdě parlamentu napůl ukrajinsky a napůl litevsky velmi přátelský projev. Kuriózní je skutečnost, že nevhodné vtipkování slovenského premiéra Matoviče na konto Zakarpatska a jeho předání Rusku za „sputnik“ přispělo k počátku pádu tohoto politika.

Vzhledem k tomu, že bouřlivá demonstrace radikálně naladěných aktivistů proti prezidentu Zelenskému, ministru vnitra Avakovovi a generální prokurátorce Venediktové se konala až 20. března večer, ponecháváme hodnocení této akce i její důsledky až do příštího pokračování kroniky.

(boz)