Ukrajinská kronika 2021/7 (1.–10. března)

Letošní vzpomínka na Tarase Ševčenka, spojená jako vždy se dnem 9. března, byla zbavena tak dramatických konotací, jako tomu bylo v roce 2014, těsně po vítězství Majdanu. Znovu a nikoli naposledy bylo ale možné vnímat skutečnost, jak úzce souvisí ukrajinské dějiny a jejich hlavní symboly se současnou etapou vývoje ukrajinských symbolů a jejich průvodními jevy.

Statni-cena-Sevcenka
Státní cena Tarase Ševčenka

Svědčí o tom např. výběr laureátů každoročně udělované, značně prestižní Ševčenkovy ceny, vlastně hlavního státního ocenění osob, které tvoří literaturu, výtvarné umění, divadlo, film a hudbu. Publicista Stanislav Asejev byl vybrán s ohledem na svou knihu líčící kruté poměry v části Donbasu, okupované Ruskem a vydávající se za „lidovou republiku“. Spisovatelka Oksana Lucyšyna byla zvolena za knihu, která velmi zajímavě popisuje, z kyjevsko-lvovsko-užhorodské perspektivy, památné události z počátku 90. let 20. století, z doby kolem vyhlášení ukrajinské nezávislosti.

Zapomenout nesmíme ani na nejnovější snahu o odsovětštění a „odruštění“ nejstarší vrstvy ukrajinských státních dějin, jejímž symbolem se stala nová rekonstrukce vzhledu kyjevského velkoknížete Jaroslava Moudrého, který vládl na přelomu 10. a 11. století. Tento pokus se plně rozešel s rusko-sovětskou verzí z 50. let minulého století. I takováto drobnost patří do souhrnu ukrajinských aktualit…

Pokud se vrátíme přímo do současnosti, můžeme registrovat řadu podobně organizovaných akcí, které se uskutečnily v Kyjevě a jiných ukrajinských městech 8. března. Byly to pochody aktivních představitelek současného ženského hnutí, které tímto způsobem manifestuje své nynější cíle, přání i stížnosti. Načasování těchto akcí svědčí o tom, že Mezinárodní den žen není v ukrajinských podmínkách považován za plně zprofanovaný svátek – naopak, a vstoupil do nové a, jak je patrné, smysluplné fáze své existence.

Ženy hrají v současném politickém a společenském životě nezanedbatelnou úlohu jak ve vládních a parlamentních kruzích, tak v oblasti soudnictví. Například ukrajinský Nejvyšší soud řídí žena, Valentyna Daniševska ze Zaporižžja. Právě její vystoupení na důležitém sjezdu ukrajinských soudců naznačilo, že si je vědoma problematičnosti působení části představitelů justice, kteří pracují nadále v intencích bývalého Janukovičova režimu a v protireformním duchu. Daniševska použila pro tyto lidi dokonce termínu „pátá kolona“. Výsledky a dopady zmíněného profesního shromáždění budou jasnější až s určitým časovým odstupem.

Kolomojskyj
Karikaturní koláž s Igorem Kolomojským

Blíží se druhé výročí zvolení Volodymyra Zelenského ukrajinským prezidentem. Současný nejvyšší představitel Ukrajiny se evidentně snaží přejít do ofenzivy a projevit důraznou aktivitu v některých důležitých oblastech. Patří sem jak pokračující ofenziva proti proruským silám v ukrajinské politice, tak nová vystoupení namířená proti mocným oligarchům. Zelenskyj chce přesvědčit veřejnost o své nezávislosti na těchto vlivných, ale z velké části velmi problematickým osobnostem.

Nyní je pozornost soustředěna na Igora Kolomojského, který byl dosud označován za osobu, jež usnadnila Zelenského vítězství ve volbách z r. 2019. Tento muž byl vnímán na jaře r. 2014 jako pozitivní osobnost, která v Dnipropetrovské oblasti zabránila realizaci podobného scénáře, jaký se uskutečnil v Donecku a Luhansku, zatímco v Odese a Charkově neuspěl. Kolomojskij se ale postupně posunul do jiného, méně příznivého světla a o žádném pozitivním vlivu této osoby na ukrajinské vnitřní poměry už dávno nelze mluvit. Pozornost vzbudily sankce, ohlášené proti Kolomojskému dne 5. března v USA pro jeho podíl na korupci velkého rozsahu.

V Ukrajině se nyní rozvíjí diskuse o problému dvojího občanství a o tom, nakolik je jeho existence přípustná či naopak škodlivá zájmům státu, zejména s ohledem na dlouho trvající postup Ruska vůči Ukrajině. Jak bude tato problematika nakonec řešena, zůstává nejisté. Naopak se zdá jisté, že v zemi natrvalo skončí každoročně realizované zavádění letního času, protože parlament v prvním čtení už odhlasoval jeho zrušení.

Pohřeb A. Zlenka
Pohřeb Anatolije Zlenka

Resort zahraniční politiky byl zasažen smrtí prvního ministra zahraničí nezávislé Ukrajiny, Anatolije Zlenka dne 1. března. Zlenko vytvářel především v době vlády prezidenta Kravčuka na počátku 90. let téměř z ničeho koncepci zahraniční politiky a diplomatických vztahů Ukrajiny se světem. Jeho nástupci už mohli pracovat v úplně jiných podmínkách. Současný ministr zahraničí Kuleba musí řešit kromě téměř „vynulovaných“ vztahů s Ruskem i efemérní problémy, které vnášejí dílčí a dočasné komplikace např. do vztahů se západními sousedy. V první dekádě března šlo např. o reakci na nevhodné vtipkování slovenského prezident Matoviče o Zakarpatské Ukrajině, kterou „slíbil“ nejvyšší představitel Slovenska výměnou za ruskou vakcínu Sputnik.

Osm milionů ukrajinských občanů se dočkalo 1. března dalšího zvýšení důchodů v průměru o 11 %, konkrétně 300 hryven. Není to příliš vydatná pomoc, ale vítaná jistě bude. Seniorská skupina patří nicméně k těm, jež jsou nejvíce ohroženy pokračující kovidovou epidemií. Posledních deset dnů přineslo po téměř dvojměsíčním uklidnění poměrů nový nárůst nově onemocnělých i zemřelých osob. Ukrajinský ministr zdravotnictví mluví v této souvislosti o začátku třetí vlny. Pomalu bohužel pokračuje očkování vakcínou, na kterou Ukrajina tak dlouho čekala. Počet osob, které už očkovány byly, se blíží teprve třiceti tisícům, což je na ukrajinské poměry opravdu velmi málo.

(boz)

Rubriky