Lesja Ukrajinka, její nejbližší a Praha (II. 1903–1911)

O ukrajinsko-pražském literárním místopisu počátku 20. století víme zatím jen málo. Vztah Lesji Ukrajinky k Praze vnáší do této tematiky specifické prvky. Několik dní z jara roku 1903, kdy Lesja se sestrou Oksanou navštívily Prahu, bylo zdánlivě jen epizodou. Bohatý archiv rodiny Kosačů, ze které Lesja vzešla, však naznačuje opak.

Klíčovou roli zde hraje postava „přiženěného“ příslušníka rodiny, ukrajinského sociálního demokrata Mychajla Kryvyňuka, který v Praze studoval na vysokém učení technickém. Právě on asi přivedl Lesju i její sestru na návštěvu do rodiny Horbačevských na Vinohradech. Lesja vzpomínala v dopisu, který poslala Ivanu Horbačevskému z Egypta 9. 9. 1909, jak zde byli v upřímné krajanské i rodinné atmosféře přijati. Rozuměli si určitě i s oběma profesorovými dcerami, které byly o půl generace mladší než Lesja.

Kontakt s Horbačevskými pokračoval, jak napovídá pohlednice s motivem kyjevského nábřeží, poslaná do Prahy 24. 8. 1903 ze Zeleného háje v poltavském regionu. Adresátkou byla Olha Horbačevská, jedna z profesorových dcer. Pohled s pozdravem celé pražské rodině spolupodepsaly nejen tři Lesjiny sestry, ale i Kryvyňuk, který se o prázdninách vypravil na Ukrajinu. Později Lesja poslala Horbačevskému jednu ze svých sbírek a dočkala se písemného poděkování. Přímý kontakt s Horbačevskými udržoval v Praze Kryvyňuk.

Vraťme se ale zpátky do závěru roku 1903. Dvaatřicetiletý student byl už zpátky v Praze a Lesja mu napsala 25. 11. z gruzínského Tbilisi. Pozdravovala odtud všechny společné pražské známé, snad tedy i další ukrajinské studenty, kteří se tehdy v Praze učili. O půl roku později zaujal Kryvyňuk vedoucí roli v rámci této studentské komunity v Praze. Členové spolku Ukrajinsko-rusínská hromada, založeného v r. 1902, ho zvolili 13. 5. 1904 předsedou. Nahradil v této funkci Hryhorije Herasymovyče, také studenta pražské techniky.

Kryvyňuk odjel po skončení akademického roku na Ukrajinu a vysloužil si u jedné účastnice letního pobytu přezdívku „čornyj Čech“. Podstatnější bylo, že řešil důležitou osobní záležitost. Asi o tři roky dříve se sblížil s Lesjinou mladší sestrou Olhou (1877–1945). Ta se právě chystala ukončit závěrečnými zkouškami studia medicíny v Petrohradě – jinde v carské říši nemohly tehdy ženy takové vzdělání získat. Olha v Petrohradě neunikla v roce 1903 zatčení z politických důvodů a ve vazbě se nacházela právě v době, kdy její sestry Lesja a Oksana navštívily Prahu. Při příjezdu Kryvyňuka na Ukrajinu v létě roku 1904 se nepochybně s Olhou dohodli na tom, že začnou společný život právě v Praze.

Jak už jsme psali, Lesju Ukrajinku pojilo s Kryvyňukem dlouholeté přátelství. V letech 1897 a 1898, kdy byl carskými úřady vězněn on, mu dedikovala dvě své básně. Měla maximální pochopení pro rozhodnutí své sestry a projevovala starost o její hmotné zabezpečení v Praze. Zároveň se snažila z Tbilisi komunikovat s matkou, která se k Olžinu záměru stavěla kriticky.

Poměry v rodině byly tehdy asi dost bouřlivé, Olha však dosáhla svého a na počátku ledna 1905 do Prahy odcestovala. Zřejmě pak žili s Kryvyňukem na Vinohradech v Puchmajerově ulici a on pokračoval ve studiu na české technice, v r. 1903–1904 byl dokonce zapsán i na technice německé. Lesja jim oběma nebo každému zvlášť vícekrát psala. V některých jejích dopisech nacházíme zajímavé informace o revolučním dění v Ruské říši, viděném ze zakavkazské perspektivy. V závěru dopisu ze dne 20. 3. 1905 se sestry ptala trochu s nadsázkou: „Ještě mi, Liciku, napiš, co se tam u vás v Evropě děje a jak se vy oba, Evropané, máte. Určitě líp než my, Asiaté.“

Po skončení semestru oba Kryvyňukovi odjeli v létě r. 1905 na Ukrajinu. Tehdy už Olha čekala dítě – mělo se narodit koncem roku. Když se přiblížil čas porodu, sestra Oksana i matka uvažovaly o cestě do Prahy s cílem pomoci nastávající matce. Také Lesja naznačovala v dopisu Kryvyňukovým z 6. 12. 1905, že by do Prahy přijela ráda a že by to bylo lepší řešení než cesta maminky, mohla však slíbit jen třítýdenní pobyt.

Onen dopis je plný zpráv o revolučních událostech v tehdejším Kyjevě. Po desetiletích zákazů se tam poprvé rozvíjelo, byť s nesnázemi, ukrajinské politické hnutí a ukrajinský periodický tisk. Lesja se zmiňuje mimo jiné o chystaném sjezdu ukrajinské sociální demokracie a o sporech tzv. autonomistů s jejich odpůrci – jednalo se o řešení vztahu ukrajinských sociálních demokratů k celoruské straně. V této souvislosti Lesja prosila o zaslání materiálů z brněnského sjezdu celorakouské sociální demokracie, který řešil obdobnou tematiku v roce 1899, mimochodem i za účasti ukrajinských hostů.

Další, o osm dní pozdější Lesjin dopis byl psán už za úplně jiné situace. Syn Kryvyňukových Mychajlyk, zvaný pak familiárně „Bobryk“ nebo „Bobreňatko“, si totiž pospíšil na svět bez pomoci kohokoli z širší rodiny. Lesja blahopřála písemně sestře i Kryvyňukovi a znovu uvažovala, že by do Prahy na jaře roku 1906 přijela. Nedošlo však k tomu – počátkem dalších prázdnin odjeli naopak mladí rodiče se synáčkem na Ukrajinu. Matka s Mychajlykem už poté zůstala v Kyjevě, kde pracovala v nemocnici, a Lesja občas pomohla dítě hlídat. Sama neměla možnost stát se matkou, ale o pokrocích svého malého synovce v chození, stravování i mluvení se v některých dopisech zmiňovala s nefalšovaným zaujetím a potěšením.

Kryvyňuk mezitím udržoval s rodinou z Prahy písemný kontakt a na vánoce nebo v létě se na Ukrajinu vracel. Pokoušel se v Čechách dokončit studia, zároveň se však nadále věnoval sociálně-demokratické organizační činnosti. Předsedou ukrajinského studentského spolku v Praze zůstal s malou přestávkou až do roku 1908. Uvažoval také o dopisování do nově vzniklých ukrajinských časopisů. Lesja Ukrajinka přitom asistovala: dokládají to její dopisy z 6. 12. 1905 a 17. 2. 1906. V r. 1907 vyšla stať Kryvyňuka v časopise Ridnyj kraj, který redigovala Lesjina matka Olena Pčilka. Tématem byla smrt známého politika a publicisty Edvarda Grégra. O rok později napsal Kryvyňuk do téhož časopisu o smrti známého básníka Svatopluka Čecha. Lesjina sestra Olha i matka Olena připojily překlady Čechových básní.

Kryvyňuk navštívil Ukrajinu i v létě r. 1907. Když se chystal vrátit do Prahy, byl přímo v domě rodičů carskou policií zatčen a po několik měsíců vězněn. V důsledku toho musel jeden rok studia vynechat. Naposledy se jako student zapsal na pražskou techniku v akademickém roce 1908–1909. Jak se dovídáme z přípisu v úřední knize uvedené školy, byl nakonec ze studia vymazán pro nezaplacení školného za letní semestr. Tím jeho studium skončilo: nedosáhl ani v sedmatřiceti letech absolutoria, ač měl za sebou jedenáct semestrů. Ze svého dlouhého pobytu v Praze se vrátil k rodině a do Čech se už nikdy nepodíval. Lesja Ukrajinka psala sestře Olze 16. 11. 1909: „Po Praze ať se Vám příliš nestýská. Kdo nemusí jezdit do ciziny, třebas i krásné, ten je šťastný, ačkoli si ne vždy své štěstí uvědomuje.“

Jako by tu sama komentovala své neustálé, zdravotně motivované cesty z Ukrajiny do jiných zemí. Do Prahy napsala pozdrav profesoru Horbačevskému ještě v únoru 1911, sama se ale do Čech už nikdy nepodívala. Důležité je však to, že s životem jejích sester i jednoho ze synovců zůstalo toto město spjato ještě víc než šest desetiletí.

(boz)