„Opomíjení Bělorusové“ na českém území

Petr Hlaváček – Pavel Kotau: Bělorusko mimo Bělorusko

Může se zdát překvapivé, že na česko-ukrajinských stránkách umisťujeme krátkou recenzi bělorusistické publikace. Vyzývá k tomu především blízkost osudů i podobná současná situace obou národů a jejich států. Ukrajinci a Bělorusové se vzájemně potřebují a měli by i co nejlépe rozumět…

Pražský projekt Collegium Europaeum se prezentoval novou publikací téměř kapesního formátu. Věnovaná je zatím poměrně málo zpracovanému fenoménu - běloruskému exilu v meziválečném Československu. Po krátkém úvodním slově následuje dvacet portrétů exulantů (v tom tří žen). Biografie jsou řazeny podle roků narození zvolených osob, která připadla do období let 1877-1910, jejich život v Čechách však trval jen v jednom případě ještě několik let po r. 1945. 

Čteme-li tyto krátké údaje, vnímáme bezprostředněji tragiku osudu těch Bělorusů, kteří se na rozdíl od velkého počtu svých krajanů zapojili do boje o nezávislost své země. Nezřídka se vrátili do  její sovětizované části a za své emigrační aktivity tvrdě zaplatili: ze dvaceti představených osob jich téměř polovina zemřela v souvislosti s existenci meziválečné či poválečné sovětské moci v Bělarusi - byli popraveni, zahynula ve vězení, vyhnanství či rukama partyzánů nebo byli „jen“ dlouho vězněni a zemřeli na svobodě. Oproti tomu jiní exulanti mohli pokračovat po r. 1945 v aktivitách znovu, tentokrát už v západní Evropě nebo severní Americe. 

Dvě závěrečné kapitoly sledují osudy běloruského exilu po r. 1945 – v prvém případě mimo české prostředí, v tom druhém stručně referují o jeho obnovení v polovině 90. Let 20. století, zde je nastíněna náplň aktivit současné běloruské „hramady“ v Praze – jeden z jejích mladých příslušníků je ostatně jejím spoluautorem. Následuje ne umělecky ne zcela přesvědčivý úryvek z meziválečného autobiografického románu V. Valtara a podstatně zajímavější obrazová příloha se 17 obrázky – jiné jsou umístěny už na předcházejících stránkách.      

Ukrajinské vazby běloruského exilu jsou mnohostranně patrné a často vyústily v existenci společných organizací příslušníků obou národů – v meziválečné Praze jich připojilo dokonce pět. Ze „spárovaných“ institucí zasluhuje zmínky Běloruský vědecký kabinet při pražském Ukrajinském sociologickém ústavu. Zachyceny jsou doklady o studiu některých Bělorusů na ukrajinských vysokých školách zřízených v ČSR, o běloruské studenty studující na českých vysokých školách pak pečoval mj. Česko-ukrajinský komitét. Janka Stankievič přednášel těsně po válce na Ukrajinské svobodné univerzitě, když byla po odchodu svých učitelů z Prahy obnovena v Mnichově a bylo by možno uvést ještě několik dalších údajů.

Kniha, opatřená i základní bibliografií, je cenným příspěvkem k důležité kapitole dodnes pokračujícího zápasu o svobodnou a sebevědomou Bělarus a její vydání je třeba srdečně přivítat.


Hlaváček, P. – Kotau, P. (2016)Bělorusko mimo Bělorusko (Běloruští intelektuálové v meziválečném Československu). Praha, FF UK. Stran 144 (2). /ISBN 978-80-7308-687-9/

(boz)

Rubriky