Redaktor z chlívku: městská cesta Stepana Radčenka v románu V. Pidmohylného
Valerjan Pidmohylnyj: Město
Brněnské nakladatelství Větrné mlýny má „na svědomí“ velkou část překladů ukrajinské literatury do češtiny. V posledních letech jsou to například Dlouhé časy Vladimira Rafejenka, Felix Austria Sofije Andruchovyč nebo Bestiář Tani Maljarčuk. Všechny jmenované knihy jsou dílem soudobých autorů a stejného trendu se drží většina vydávaných překladů v jiných nakladatelstvích.
Česky v posledních letech vyšly knihy Oksany Zabužko, Serhije Žadana, Jurije Andruchovyče… Vydání románu Město z konce 20. let může tedy působit jako velká anomálie. Avšak Město bylo anomálií v tom nejlepším slova smyslu už v době svého vydání a možná právě proto se jej Větrné Mlýny a překladatel Miroslav Tomek rozhodli představit českému publiku.
V dnešní době to nemusí úplně vyniknout, ale fakt, že Město je román, je pro tehdejší dobu docela nesamozřejmý. Na Ukrajině 20. let nebyly delší literární žánry ještě úplně zažité, většina autorů psala spíše povídky nebo poezii. Přesto toto dílo, vydané v roce 1928, přežilo a u ukrajinských čtenářů se nyní, téměř sto let po svém vydání, těší popularitě.
Autor Města, Valerjan Pidmohylnyj, je jeden z nejvýznamnějších představitelů tzv. popraveného obrození (ukrajinsky: розстріляне відродження), tedy mladých autorů snažících se vydobýt Ukrajině během 20. let prestiž a respekt na kulturní frontě. V roce vydání Města mohl Pidmohylnyj dokonce navštívit Německo a Československo, což byla na tehdejší dobu velmi vzácná možnost.
Bohužel se celá tato generace nestihla více projevit a už začátkem 30. let byli Pidmohylnyj a podobně smýšlející autoři zatýkáni a ihned nebo po čase likvidováni. Pro většinu členů popraveného obrození tedy platí, že začali tvořit už velmi mladí, ale bylo jim dáno bohužel jen pár let. Pidmohylnyj byl popraven v době tzv. Velkého teroru roku 1937 – bylo mu tehdy necelých sedmatřicet.
Samotný děj není v případě Města až tak důležitý a ve své podstatě je vlastně velmi jednoduchý a předvídatelný. Jedná se o cestu mladého vesničana Stepana Radčenka, který se z pomocné síly přespávající v chlévě stává během tří let uznávaným spisovatelem. Mnohem výraznější jsou jednotlivá setkání Stepana, ať s lidmi (a to převážně ženami), nebo s městským prostředím a různými institucemi a situacemi. Velkou část obsahu zaplňuje také vhled do Stepanova nitra – jedná se o hrdinu velmi přemýšlivého, ale labilního, takže neustále přehodnocuje svoje vztahy s ženami, s kamarády a kolegy, i svoji kariéru.
Zajímavostí je, že v životě Stepana Radčenka a jeho autora Valerjana Pidmohylného se nachází plno styčných bodů (vesnický původ, zanechání studia na univerzitě, rychlá a úspěšná literární kariéra…). Ačkoli si to Pidmohylnyj údajně nepřál, byl román vykládán jako autobiografický.[1] Stepan je totiž postavou komplikovanou a v mnoha situacích jedná velmi nemorálně. Snahou bylo tedy ukázat nejednoznačnou moderní postavu v porevolučním moderním prostředí, než někomu dávat kladný příklad.
Pro českého čtenáře má Město ale docela dost úskalí. Nejde tu o kvalitu samotného díla, ale spíš o to, že postavy se téměř na každé straně odkazují na reálie, osoby i díla, která v našem prostředí prostě nejsou vůbec známá. Nevyvolávají tedy ve čtenáři ty reakce a asociace, které asi Pidmohylnyj zamýšlel. (Z vlastní zkušenosti třeba vím, že na oboru historie na Filozofické fakultě se člověk z dějin východní Evropy dozví něco pouze o Rusku a to ještě dost zkratkovitě – na druhou stranu je to z kapacitních důvodů asi pochopitelná věc).
Na konci knihy jsou sice poměrně podrobné vysvětlivky, ale není na ně v textu nijak odkazováno, takže je velmi snadné je přehlédnout. Na druhou stranu pohled na Ukrajinu 20. let je aspoň pro mě to nejcennější, co Město nabízí. Jak jsem už psala výše, hlavní postava, Stepan, nevzbuzuje příliš velké sympatie a jeho vztah k ženám je na dnešní poměry velmi nezdravý a patriarchální. A jakožto žena se prostě asi nedokážu povznést nad to, že jeho partnerky působí jenom jako jakési příčky na žebříku za slávou a úspěchem. Rozumím přitom tomu, že mohou sloužit jako alegorie Stepanova vývoje.
Stepan je postava přesvědčivá a vzbuzující emoce, a jeho úvahy jsou zajímavé a realistické, v žánru psychologické prózy však ve světové literatuře existují mnohem výraznější díla. Bojím se, že ani hrdinovy existenciální pocity nepřidají knize v českém prostředí na věhlasu…Velmi výrazné jsou pasáže, v nichž hrdina projevuje svoji fascinaci životem ve městě, vším tím šumem a ruchem a celkově urbánní krajinou. To v dnešních čtenářích z poměrně vysoce urbanizovaných zemí jako Česko i Ukrajina může vyvolat trošku úsměvné pocity – přece jenom to, že se člověk sveze tramvají nebo si zajde na oběd do restaurace, už není nijak výjimečné.
Na druhou stranu pro nás kniha představuje skvělý pramen a vhled do tehdejšího vnímání světa. Pidmohylného oslava města časově koresponduje s rozmachem futurismu (na Ukrajině, v Rusku i v Evropě), konstruktivismu a celkového optimismu ohledně rozvoje vědy a techniky. Zároveň je kouzelné, že jenom pár ulic od Chreščatyku, hlavního kyjevského bulváru, žije Stepan na začátku románu v chlívku spolu s krávou a nocleh si musí odpracovávat nošením vody a dříví, což ukazuje dvě velmi kontrastní prostředí vedle sebe.
Obávám se ale, že i přes plastické popisy Kyjeva a zajímavé exkurzy do literárního, univerzitního i každodenně měšťanského prostředí, nedokáže kniha běžnému českému čtenáři v roce 2021 mnoho nabídnout. Bude přehlušena mocnou konkurencí valící na trh denně nové a nové tituly. Anotace románu je ještě ozdobena květnatými pochvalami o úspěchu knihy doma na Ukrajině, které jsou samozřejmě pravdivé. Na druhou stranu se člověk nemůže ubránit pocitu, že se tu jedná primárně o marketing a snahu v tak výrazné konkurenci na nevelkém českém trhu zaujmout. Kniha tak může vzbuzovat přílišná očekávání, která se potom kvůli neznalosti kontextu nevyplní.
Na druhou stranu, pro užší skupinu čtenářů, kteří se o Ukrajinu zajímají nebo k ní mají bližší vztah, je počin Pidmohylného, Tomka a Větrných mlýnů cenný. Znamená první vlaštovku z díla autorů popraveného obrození a literární ukázku života a mentality Kyjeva v křehkých a dynamických 20. letech.
Další recenze a rozhovor o překladu lze najít zde:
https://www.svetovka.cz/2020/02/1-2020-recenze/
https://www.advojka.cz/archiv/2020/11/dvacata-leta-v-kyjeve
Pidmohylnyj, V. (2019): Město. Přel. Miroslav Tomek. Brno, Větrné mlýny. Stran 416. /ISBN 978-80-7443-345-0/
(klat)
[1] JACKANIN, Ivan. Pidmohylnyj Valerjan, Město. In: iLiteratura.cz [online]. 11. 1. 2021 Dostupné z: http://www.iliteratura.cz/Clanek/43907/pidmohylnyj-valerjan-mesto. [cit. 2021-01-21].
- Pro psaní komentářů se přihlaste