Ukrajinská kronika 2021/1 (1.–10. ledna)

Ukrajinský rok 2021 charakterizuje mimo jiné to, že v jeho závěru skončí první polovina pětiletého mandátu prezidenta Volodymyra Zelenského. V tu dobu bude už asi jasné, jak lze hodnotit čas vlády jeho samého i účelově založené „personální“ strany Služebnice lidu. Při překladu jejího názvu jsme dosud používali slova „služebník“, ženská forma názvu je vlastně přesnější.

Protože dny kolem 6. ledna jsou stále ještě termínem, který vnímá většina Ukrajinců jako ty pravé vánoce, zůstal politický život v prvních deseti dnech ledna viditelně v pozadí. Určitou výjimkou byl tradiční novoroční projev hlavy státu. Jeho režie byla pozměněna v tom smyslu, že prezident promluvil ke skupině asi třiceti dětí různého věku a snažil se jim přizpůsobit styl vystoupení.

Během čtrnácti minut tak mluvil o „superhrdinech“ z různých sfér ukrajinského života, vyslovil uznání obráncům Ukrajiny a jmenovitě zmínil i Vitalije Markova, propuštěného nedávno z nepodloženého uvěznění v Itálii. Zelenskyj také připomněl Donbas i Krym a obrátil se k obyvatelům obou regionů několika větami v ruštině. V závěru konstatoval, že Ukrajina nemá jinou možnost než se stát nesilnějším státem, tak jako se stal její občan Oleksij Novikov nejsilnějším mužem světa. Ke konci projevu dostaly také zúčastněné děti možnost pronést některá svá přání přímo od prezidentského pultíku.

Politikové i jiné osobnosti si poté dopřáli několik dní odpočinku. Zelenskyj vloni poněkud šokoval veřejnost svým utajeným výjezdem do Ománu, letos se proto omezil na lyžařský pobyt v karpatském rekreačním centru Bukovel. Zato např. předseda Ústavního soudu Tupyckyj si neodpustil osmidenní dovolenkový výjezd do vzdálené a nikterak levné Dubaje.

Tupyckyj sice v prvních dnech nového roku okázale nerespektoval rozhodnutí prezidenta o dočasném pozastavení výkonu své funkce. Tupyckyj i ostatní soudci se snaží zdůraznit nezávislost své instituce a varují před politickými zásahy. Mraky nad Tupyckým se však stahují a problémy, které nazrály na podzim v důsledku značně problematických protireformních rozhodnutí soudu, budou muset být konečně vyřešeny.

Většina obyvatel Ukrajiny ale vnímá asi jako tíživější sociální a zdravotní problémy. Pokud jde o první zmíněnou sféru, projevily se v ní hned od počátku ledna protichůdné tendence. K prvnímu dni roku byly sice zvýšeny minimální mzdy (a má k tomu během roku dojít ještě jednou), zároveň však vláda zvýšila domácnostem ceny za elektřinu. Tato skutečnost vedla k spontánním protestům nespokojených obyvatel a projevila se např. dočasným blokováním některých silnic. Vláda se nepochybně bude muset k tomuto tématu znovu vrátit.

Dalším dlouhodobým tématem je koronavirová epidemie. Vývoj v první dekádě nového roku byl pro Ukrajinu podstatně příznivější než v Česku. Počty uzdravených po většinu dnů převyšovaly počty nově onemocnělých. Celkem se dosud uzdravilo 71 % osob postižených covidem. Vládnou však výrazně obavy z nárůstu počtu nemocných po svátcích, tj. s příslušným několikadenním odstupem po 7. lednu.

Právě v souvislosti s touto hrozbou začala dne 8. 1. zesílená osmnáctidenní karanténa, která znovu citelně omezila obchodní sféru. V některých městech, např. v západoukrajinském Ternopolu, projevila městská správa tendenci vzpírat se těmto opatřením, ale nakonec ustoupili. Obecně se však poukazuje, jak to známe i u nás, na nesrovnalosti a nelogičnosti v nařízených opatřeních. Do jisté míry se symbolem této kritiky staly kupodivu ponožky, lépe řečeno problémy s jejich prodejem.

Ukrajina zatím nezačala s očkováním svých občanů, protože jednu z vakcín nejspíše získá až v únoru. Stát chce z pochopitelných důvodů získat vakcínu shodnou s těmi, které se už používají v evropských zemích, a vyhnout se vakcíně ruské, ačkoli existují politicky motivované snahy proruské opozice upřednostnit právě ji. Za zmínku stojí ještě ne zcela ověřené zprávy o tajném očkování některých politiků a bohatších osob vakcínou, dovezenou ilegálně z Izraele.

(boz)