Ještě jedna ukrajinská koljadka v českém převleku

Dnes začnu vzpomínkou. Maminka mé choti několikrát vyprávěla, jak velké překvapení ji potkalo někdy v polovině dvacátých let minulého století ve východočeské Chocni. Jednou, zrovna 6. ledna, zašly se svou maminkou náhodou k známým a našly je nečekaně u svátečního stolu. Svátky slavila rodina ukrajinského železničáře z Haliče, který našel ve východních Čechách útočiště a práci.

Takovéto překvapení není vyloučeno ani v dnešní době, kdy se počet Ukrajinců, žijících v Čechách, zmnohonásobil. Vánoce slavené v lednovém termínu věřícími východní větve křesťanství, vnímají Češi jako zajímavou zvláštnost. Tyto „druhé vánoce“ přitom nejsou ničím, co by se nutně mělo mechanicky rušit a sjednocovat s tradicí převládající v západním světě. Názory mohou být různé, ale myslím, že máme před sebou jeden z užitečných příkladů mnohotvárnosti světa a přístupu k svátku, který vybočuje z řady obyčejných dní.

Před dvěma týdny, v době před vánocemi slavenými v prosincovém termínu, jsme popsali pokus o překlad několika ukrajinských koled do češtiny z konce 19. století. Tuto snahu projevily dvě mladé Češky, které se nedlouho předtím vrátily z haličského měst Kolomyja do Prahy. Dnes se vracíme ke koljadkám podruhé a v podobné souvislosti.

KarelDostálLutinovV Novém Jičíně vycházel na přelomu 19. a 20. století literárně-společenský měsíčník pro náročné a nikoli konzervativní katolické čtenáře. Něco vypovídá už název časopisu: „Nový život“. Duší tohoto vydavatelského projektu byl prostějovský farář Karel Dostál Lutinov. V třetím čísle třetího ročníku, tedy počátkem roku 1898, se objevila v rubrice „Forum“ nepodepsaná drobnička, o kterou se snad postaral sám redaktor. Pod titulkem „Koleda rusínsko-karpatská“ čteme zajímavý písňový text, začínající slovy „Či doma býváš, pane hospodáři“ a opatřená krátkým komentářem. K němu se vrátíme, teď však zauvažujme, jak se text, který představujeme níže, dostal na stránky Nového života a kde hledat jeho předlohu.

Karel Dostál Lutinov neuvedl, kde koledu našel, ale při troše štěstí lze zdroj objevit. Musíme se vrátit o více než jednu generaci zpátky, do roku 1860. Tehdy vydal jazykovědec a etnograf Ignác Jan Hanuš, vrstevník známějšího Karla Jaromíra Erbena, knížku s neobvyklým názvem „Bájeslovný kalendář slovanský čili Pozůstatky pohansko-svátečných obřadův slovanských“. Neobvyklý byl nejen název, ale i metoda autorovy práce, která vyvolává v mnoha ohledech pochybnosti. Autor, sledující postupně zvyklosti v rámci jednotlivých měsíců roku a křesťanských svátků, věnoval velkou pozornost i koledování. V závěru kapitoly nazvané „Koledy v čas 12 nocí vánočných“ čteme text označený jako „koleda rusínskokarpatská“:

 

 

Či doma býváš, pane hospodáři?

Tvá podlaha pozametaná, tvé stolíky ponakrývané,

Za tvojím stolem tři milí hosté, milí hosté tři, ne jediný.

Jeden host je světlé sluníčko, druhý host jasný měsíček, třetí host drobný deštíček.

Sluníčko praví: Není nade mne, když osvětlím

hory, doliny, církve, kostely i vše oltáře (pristoly).

Jasný měsíček: „Není nade mne! Když osvícím temnou nočičku,

radují se hosté (kupci) na cestách a volečky u vozu.

Drobný deštíček: „Není nade mne! Když já přijdu třikráte na vesně měsíce května,

vzradujouť se žita a louky, žita, celá jarní setba.“

Není však nad Tebe, veliký náš Bože.

Ty kážeš sluníčku: „svěť všemu světu!“

Ty kážeš měsíčku: „svěť všemu světu!“

Ty kážeš deštíčku: “Navlaž suchosť země!“

 

IgnacJan HanusHanuš pak připojil ještě podobně toporný překlad dalších dvou koled (jedna byla přeložena jen zčásti), ty nás tu však tolik nezajímají. Vraťme se k textu o třech neobvyklých hostech, vedoucích spor o prvenství. Pro českého čtenáře je podstatné, že vlastně vůbec nepůsobí vánočně – Ježíšek, Betlém, pastýři a další podobné priority tu úplně scházejí. Zdá se, že Hanuš sám možná v této věci váhal, ale jeho zařazení všech tří koled je jednoznačné. Písně ho určitě zaujaly právě svou nevšedností, což naznačuje i jeho komentář: „Jsouť zajisté prvnější koledy důležité ze strany bájeslovného obsahu, zvláště poslední pozoruhodné ze strany ethického obsahu pohanství.“ Že se v písních tohoto typu vzájemně doplňují prvky křesťanské i předkřesťanské, na tom se shodují i dnešní badatelé.

Hanuš, který působil deset let jako profesor lvovské univerzity, se zmínil o koljadce, jež nás tady zajímá, ve své knize ještě jednou v souvislosti s charakteristikou deštíku a citoval zde příslušnou partii v originále, byť v přepisu latinkou. Díky tomu můžeme dohledat možný zdroj, odkud čerpal. Cesta vede k profesorovi lvovské university Jakovu Holovackému, jednomu ze zakladatelů novodobé ukrajinské literatury v Haliči. Tento autor vydal v roce 1854 ve Vídni středoškolskou chrestomatii (či antologii) textů církevně-slovanských a „drevněruských“.

Druhé použité adjektivum však znamená v případě podstatné části uvedených ukázek texty staroukrajinské, vzniklé jak v Kyjevě, tak v západní části Ukrajiny. V závěru této učební knihy najdeme ukázky několika lidových písní a mezi nimi je i „píseň, ve které nacházíme stopy zbožnění Slunce, měsíce atd.“ Je to nepochybně předloha Hanušova překladu a Holovackyj později takovýto text zařadil i do své velkolepé trojdílné sbírky západoukrajinských lidových písní, která patří mezi jeho nejzáslužnější díla.

Nepřekvapí, že koljadka o Slunci, Měsíci a deštíčku zaujala badatele Hanušova typu. O tento písňový žánr se ostatně skoro souběžně zajímal Karel Jaromír Erben a také on v roce 1859 přeložil jiné tři koljadky do češtiny. V českém prostředí přetrvával po většinu 19. století zájem o slovanský písňový folklór v českém prostředí.

To samé nelze říci o závěru téhož století, charakterizovaném manifestem České moderny. Co mohlo zaujmout Karla Dostála Lutinova? Vypovídá o tom krátký dovětek, který ke koljadce připojil: „Líbí se vám ta tenzona? Bylo by již na čase, školní slovesnosti a čítanky postavit na samostatný základ slovanský.“ Starodávná koljadka z Ukrajiny tu tedy posloužila k úvaze o tom, jakou roli by měly nadále hrát vztahy ke slovanským literaturám v českém prostředí. Říká nám tohle ještě něco?

(boz)

Rubriky