Kolik je „zeměpisných středů“ Evropy a kde je ten ukrajinský?

Přemýšleli jste někdy o tom, kde by mohl být střed Evropy? Možná víte o tom, že se mluví o řadě takových středů a třeba byste je chtěli navštívit. V takovém případě čtěte dál a chystejte se na cestu, která nemusí, ale také může vést docela daleko. O titul zeměpisného středu Evropy totiž soutěží řada zemí. Jmenujme je podle abecedy: Bělarus, Česko, Estonsko, Litva, Maďarsko, Německo, Polsko, Slovensko a také Ukrajina.

Nejzápadnější střed Evropy byl nejednou hledán v Německu. Mluvilo se o Drážďanech nebo o místě u hory Dyleň na německo-české hranici. Do Německa by nejspíše připadl i střed Evropské unie, ale tu ztotožňovat s Evropou je samozřejmě ošidné a nesprávné.

Početné středy Evropy jsou uváděny s různým odůvodněním na mnoha místech Česka. Je to dlouhý výčet: hora Brno-Radíč na Rokycansku, Břežany nad Ohří, vrch Kohout u Benešova nad Černou, Locus perennis u Lišova, okolí Kouřimi, vrch Melechov u Ledče nad Sázavou. Z Moravy se uvádějí Klášterní zahrada v Lipníku nad Bečvou, okolí Třebíče, Znojma a Žďáru nad Sázavou, ale také brněnský Zelný trh a na závěr lze připojit slezský Brušperk.

Teď je na řadě Slovensko. V roce 1815 byl oznámen nález tamního středu Evropy poblíž města Kremnica, a to ve vesnici Krahule. Místní vědci zjistili, že ústředním bodem Evropy je kopec, který leží na rozvodí Baltského a Černého moře. Metoda, která umožnila takovou lokalizaci, není známa. Jediné informace o výpočtech středu Evropy jsou uvedeny na pamětní desce poblíž kostela svatého Jana Křtitele na vrcholu kopce.

S určitým zpožděním našli svůj střed Evropy i v Maďarsku. Odtud na základě topografických údajů oznámili, že geometrický střed Evropy se nachází ve vesnici Tállya ve slavné vinařské oblasti Tokaj. Kromě adres místních vinařů se nyní na mapě turistických tras objevil nový objekt a od roku 2000 stojí v centru vsi památník s informační deskou.

Svůj střed Evropy má i Polsko. Roku 1775 se jej pokusil určit výpočtem Szymon Antoni Sobiekrajski, astrolog a kartograf Stanislawa Augusta Poniatowského, posledního panovníka Rzeczi Pospolité čili polsko-litevského státu. Dospěl k závěru, že toto místo se nachází na náměstí v Suchowole na západním okraji Litevského velkoknížectví. Dnes je to jihovýchod Polska, ale v tomto regionu se nacházelo odedávna etnické území Bělorusů.

Pojďme do sousední Litvy. Francouzský národní institut při výpočtu těžiště geometrického útvaru v Evropě našel v roce 1989 jeho střed v obci Purnuškės, 25 km severně od Vilniusu. Guinnessova kniha rekordů uznává Bernotai (26 km severně od Vilniusu) za „oficiální“ geografický střed Evropy. Vláda Litvy má také speciální certifikát Francouzské akademie věd. To však nevylučuje další výpočty v závislosti na metodice použité při rozhodování.

Hned vedle je Bělarus a také tato země vykazuje od nedávné doby dvě místa, která chtějí být středem Evropy. Vypravit se za nimi je možno k jezeru se zajímavým jménem Šo nedaleko města Vicebsku nebo přímo do historického města Polack.

Nakonec se dostáváme k Ukrajině, a to na její západní okraj. Náleží do obce Dilove (dříve Trebušany) v Rachovském okresu Zakarpatské oblasti. Uvedená, poměrně velká lokalita (má přes 3 500 obyvatel) leží nad řekou Tisou. Nelze ji označit za horskou (průměrná výška činí 352 metrů nad mořem), bývá však východiskem výstupů na pohraniční horu Pop Ivan. Dilove samotné je vzdáleno jen pár stovek metrů od ukrajinsko-rumunské hranice. V obci se dochoval dřevěný chrám z roku 1750 a v jejím okolí lze najít dva vodopády a chráněné rezervace borovicí-vejmutovek a tisů.

Jak je to ale s tamním středem Evropy? V letech 1885 – 1887 provedli geografové z císařsko-královského vojenského geografického ústavu ve Vídni geodetické průzkumy před plánovanou stavbou železnice mezi městy Rachovem a Marmarošským Sihotem, který se dnes nachází v Rumunsku. Po důkladném prostudování této oblasti instalovali na místě u dnešního Dilového dvoumetrový kamenný památník.

Na něm najdeme latinský nápis tohoto znění:„Locus Perennis. Delicentissime cum libella librationes quae est in Austria et Hungaria confectacum mensura gradum meridionalum et paralleloumierum Europeum. MD CCC LXXXVII“. V překladu z latiny text znamená:„Toto je trvalé a přesné věčné místo, které je určeno speciálním zařízením vyrobeným v Rakousku-Uhersku v evropském systému zeměpisných šířek a délek v roce 1887.“

Takových míst s identickými pomníky najdeme na území bývalého Rakousko-Uherska několik, o středu Evropy však nevypovídají nic. Nicméně za sovětských časů, v roce 1977, byla vedle původního pamětního sloupu v Dilovém, postavena sedmimetrová stéla s nápisem, který oznamuje, že právě na tomto místě leží geografický střed Evropy. Jak dospěli sovětští odborníci k tomuto závěru, není jasné. V úvahu připadá i to, že nebyl správně pochopen smysl sloupu a latinského nápisu.

Turistická přitažlivost místa tím byla nicméně zvýšena a v blízkosti stély samozřejmě najdeme malý trh, kde se nabízí med, likéry, různé bylinky, suvenýry, huculské oblečení a další. Nedaleko se nachází také Ekologické a vzdělávací centrum „Střed Evropy“ – jedna ze součástí Karpatské biosférické rezervace. Centrum vzniklo v červnu roku 2010 a jeho budovu postavili v tradičním huculském stylu. O rozšíření znalostí návštěvníků se tu snaží nevelké muzeum. Najdeme v něm informace o dilovském „středu Evropy“, ale k prohlédnutí tu jsou i sbírky huculského nádobí, výšivek, řezbářských prací a také malé dioráma „Zvířecí svět Zakarpatska“ a vitráže.

Expozice prvního patra je věnována Karpatské biosférické rezervaci, v druhém patře jsou umístěny informace o turistických atrakcích Zakarpatska, jeho historii, přírodě a kultuře. Můžete si tu koupit i různé suvenýry a pořídit si vlastní fotografii v huculském oblečení. V areálu najdeme i restauraci „Muzeum-Kolyba“, kde můžete ochutnat ukrajinské speciality, zejména huculské. V areálu se také aždo epidemie covidu konaly každoročně Dny evropského dědictví.

Do Dilového se tedy stojí zato podívat nezávisle na tom, kde vlastně střed Evropy je. V rámci kontinentu lze zkrátka najít mnoho jeho středů v závislosti na metodě stanovení. O tomto problému vznikl i celovečerní německý film Poláka Stanislawa Muchy Die Mitte neboli Střed Evropy, kde je představeno jedenáct lokalit sedmi zemí. Některé jsou odlišné od těch, které jsme jmenovala na začátku článku, ale Dilove ve filmu představeno je.

Kde by mohl být ten pravý střed Evropy, nikdo neví a asi nikdy vědět nebude. Přitom jsou ale všechna výše uvedená místa jistě jedinečná. V průběhu let se stala turistickými atrakcemi a v každém z nich lze najít řadu zajímavostí. Proto stojí za to podívat se i do Dilového, až to bude možné…

Autor fotografií: Karpatská biosférická rezervace.

                                                                                                                                              (osim)