Ukrajinská kronika 2020/20: druhá polovina října

Hlavním ukrajinským tématem druhé poloviny října měly být komunální volby, uskutečněné v neděli 25. 10. Hlasování bylo chápáno jako důležitý signál toho, na jakém stupni zůstaly zachovány loňské voličské sympatie jak vůči současnému ukrajinskému prezidentovi, tak vůči jeho stále ještě velmi mladé opoře – politické straně Služebník (či Služebnice) lidu.

Předvolební kampaň vykazovala značné množství dramatických rysů i různých činů sympatizantů či protivníků jednotlivých kandidátů a politických sil, které stály na hraně zákona nebo za ní. Nehledě na to i na četné kritické komentářů domácích politiků a veřejných činitelů byly volby prohlášeny mezinárodními pozorovateli za demokratické. Situace voličů při tom nebyla jednoduchá – v některých případech měli vyplnit a odevzdat čtyři různé lístky.

Problémem, který však silně ztížil hodnocení jejích výsledků, se stalo neuvěřitelně pomalé sčítání hlasů jednotlivými volebními komisemi i jejich následné schvalování a vyhlašování ústřední volební komisí. Do jisté míry to lze odůvodnit složitostí těchto voleb, které slučují do jednoho hlasování krajské i komunální volby, které jsou např. v České republice konány v různých časových termínech. Dlouho zůstávala jistotou jen míra účasti ve volbách, která dosáhla asi 37 %.

Výsledkem je ovšem to, že ve chvíli, kdy je tento přehled sestavován, tedy jedenáct dní po volbách, nejsou zcela kompletní výsledky stále ještě k dispozici. Takzvané exit poly, pořádané u volebních místností v řadách ukrajinských lokalit, se zabývaly téměř vždy primátorskými volbami. Právě ty vzbuzovaly největší pozornost, ač např. volby oblastních rad (analogie našich krajských zastupitelstev) nejsou o nic méně důležité.

Bylo by proto předčasné vyslovovat zde spekulativní závěry týkající se říjnových voleb jako celku. Bude třeba vrátit se k této tematice v příštích přehledech. Konec konců je důvodem i to, že se teprve bude konat (ve dvou listopadových termínech) druhé kolo hlasování o budoucích primátorech čtrnácti větších ukrajinských měst.

Zatímco v případě voleb do místních, okresních a krajských orgánů samosprávy se jednalo o volby jednokolové, při volbách primátorů či starostů větších měst je vyžadováno, aby vítězný uchazeč o funkci obdržel více než polovinu hlasů. Pokud se tak nestalo v prvním kole (v tomto případě 25. 10.), čeká dva kandidáty s nejvyšším počtem hlasů kolo druhé – jako v našich senátních volbách.

Je nesporné, že se ve výsledcích místních voleb projeví jako v minulých případech přetrvávající regionální zvláštnosti – jednou z nich je i národnostní faktor. V této souvislosti stojí za zmínku, že po volbách v Zakarpatské oblasti musely ukrajinské úřady vyjádřit protest proti nepřípustnému vměšování sousedního Maďarska, resp. dvou vysoce postavených státních úředníků, do ukrajinských vnitřních záležitostí. Následně byl těmto osobám zakázán vstup na ukrajinské území.

Zvláštní kapitolou voleb bylo tzv. prezidentské referendum či spíše pokus o průzkum veřejného mínění, prováděný v blízkosti volebních místností dobrovolníky, údajně za prostředky strany Služebník (Služebnice) lidu. Zájemci zde mohli, pokud chtěli, odpovědět na pět otázek zformulovaných prezidentem. Snad mělo jít o pokus, který by vedl k dalším popularizaci fenoménu lidového referenda, jehož slib hrál vloni nemalou roli v předvolební agitaci Zelenského coby kandidáta na prezidentský úřad.

„Referendum“ samozřejmě vzbudilo značný odpor oponentů současného prezidenta, kteří poukazovali na nereprezentativnost výsledků této akce. Třetina lidí, kteří přišli do volebních místností, se totiž prezidentova průzkumu nezúčastnila. Samotný průzkum je ostatně nesporně analogií podobných šetření, prováděných průběžně různými sociologickými (či rádoby sociologickými) institucemi, samozřejmě s menším počtem respondentů. Nelze tak vyloučit, že celý tento pokus současného prezidenta, který nemůže mít bezprostřední právní či politické důsledky, vyústil jaksi do prázdna.

Uplynulých čtrnáct dní potvrdilo přetrvávající podivné poměry v ukrajinském soudním systému, jehož podstatná část se stále zřetelněji staví proti pokusům o další reformování země. Tyto problémy jsou dlouhodobé a většinou zanikají ve stínu jiných záležitostí, nyní však vypluly naplno na hladinu. Pozornost vyvolal už 19. října rozsudek kyjevského soudu ve věci dalšího rozšiřování knihy Vachtanga Kipianiho o procesu s básníkem-disidentem Vasylem Stusem a o pochybné roli současného proruského politika Medvedčuka v této kauze.

Jako daleko podstatnější a politicky závažnější se však jeví rozhodnutí Ústavního soudu Ukrajiny, který 27. 10. zrušil řadu článků, obsažených v už dříve schválených antikorupčních zákonech. Toto rozhodnutí bylo učiněno z podnětu proruských poslanců parlamentu a vedlo k obavám z toho, že vážně poškodí současné ukrajinsko-evropské vztahy a způsobí např. pozastavení bezvízového styku Ukrajinců nebo finanční pomoci Ukrajině.

Prezident Zelenskyj reagoval na rozhodnutí soudu velmi kriticky a navrhl, aby parlament pozastavil všem členům soudu výkon mandátu. Tuto iniciativu však odmítla opozice všech barev, protože ji považuje za projev snahy prezidenta nadměrně zasahovat do problematiky ukrajinského soudnictví. V parlamentu se vyskytly návrhy řešit situaci méně drastickým způsobem. V každém případě se v souvislosti se vzniklou situací mluví po dlouhé době o ústavní krizi, která může ohrozit i mezinárodní pozici ukrajinského státu. K této problematice, která bude naplno řešena až v listopadu, se samozřejmě vrátíme, a to obšírnějším komentářem.

Logicky zůstaly ve stínu dvou popsaných velkých témat další události, jako prezidentem obsahově rozsáhlé výroční poselství, přednesené v parlamentu 20. října. Jeho hodnocení situace vyvolalo podle očekávání značně rozporné reakce. Za zmínku stojí také návštěva na principu dobrovolnosti zformované delegace asi stovky poslanců Služebníka lidu. Tato skupina, která představovala asi čtvrtinu celého poslaneckého sboru, se vydala 21. 10. na dvoudenní návštěvu frontové oblasti v Donbasu. Její účastníci si zde chtěli upřesnit znalost problémů těchto těžce postižených částí Ukrajiny.

Pokud jde o církevní, popř. církevně-politickou problematiku, nelze v našem přehledu opomenout skutečnost, že Kyperská pravoslavná církev, resp. rozhodující většina jejích hierarchů, uznala 24. 10. autokefalitu Pravoslavné církve Ukrajiny. Je potěšující, že další, svým stářím velmi podstatná organizační složka pravoslavného světa se vzepřela diktátu Ruské pravoslavné církve, prosazovanému v ukrajinských záležitostech.

Končíme jako už mnohokrát covidovou tematikou. Celkový počet onemocnělých vystoupal v Ukrajině za druhou polovinu října od 298 872 na 395 440, počet uzdravených se zvýšil z 125 377 na 161 441 (představuje to už dlouho méně než polovinu onemocnělých) a počet 5607 zesnulých vzrostl na 7 306. Nejvyšší registrovaný počet zemřelých během jednoho dne byl zaznamenán 29. října a činil 173 osoby. Platnost karantény na území Ukrajiny byla za této situace pochopitelně prodloužena, zatím do konce tohoto roku.

(boz)