Česká publikace o snahách a zápasech ukrajinského pravoslaví

Josef Mlejnek jr.: Boj o svatého Vladimíra (Křesťanství a nacionalismus v zápase o ukrajinskou autokefalitu)

Okruh ukrajinských reálií, o kterých lze získat podrobné informace v češtině, roste sice pomalu, ale přece.  Nyní už toto konstatování platí také pro oblast církevně-politickou. Zasloužil se o to politolog Josef Mlejnek mladší, který vydal knížku o ukrajinském pravoslaví a o jeho boji za rovnocenné postavení ve světě východního křesťanství.

Mlejnek-BojAutor patří k vysokoškolským učitelům a publicistům, kteří se dlouhodobě zajímají o ukrajinskou tematiku. Dosud se věnoval hlavně zkoumání současných ukrajinských politických reálií a v souvislosti s tím také dějinám země ve dvacátém století. Nyní Mlejnek překvapil rozsáhlou monografií o ukrajinském pravoslaví - jeho dějiny, ale i kulturní a osvětové výboje zůstávaly v českém prostředí doposud téměř úplně neznámé. 
Hlavní motivací k sepsání této v češtině ojedinělé publikace poskytly události z přelomu let 2018 a 2019, které vedly ke vzniku Pravoslavné církve Ukrajiny a k jejímu uznání hlavním činitelem světového pravoslaví, konstantinopolským patriarchou. Také my jsme na našich stránkách po několik měsíců sledovali s napětím a sympatiemi tento dramatický a nejednoduchý proces.

Mlejnkova kniha představuje svérázný a fundovaný český příspěvek k tomuto základnímu problému církevně-politického dění na ukrajinském území. Autor přitom není religionistou a zdůrazňuje, že náboženské důvody pro něj nebyly při volbě tématu primární. Jako politolog se pokusil vykreslit českým zájemcům díky interdisciplinárnímu přístupu propojení a vzájemné ovlivňování církevně-náboženských a politických složek života současné ukrajinské společnosti.

Ke splnění svého záměru přistoupil zodpovědně. Nejprve předkládá krátkou, ale užitečnou metodologickou kapitolu, kde se zamýšlí i nad složitými terminologickými otázkami. Poté se věnuje obecně pravoslavné tematice v jejím východoslovanském výměru – v tomto rámci si všímá také starších historických předpokladů vzniku dnešní situace. Snad bylo možno věnovat trochu více pozornosti jak ukrajinské pravoslavné církvi z doby těsně před jejím podřízením Moskvě koncem 17. století, tak snahám Ukrajinské autokefální pravoslavné církve, založené v Ukrajině roku 1921, jež po roce 1944 vynuceně působila jen v západním exilu.

Jádro knihy představuje podrobná analýza situace v ukrajinském pravoslaví a výkladu o jeho nadále přetrvávajícím rozdělení do dvou hlavních organizačních složek, které se dlouhodobě liší v pohledu na samostatnost ukrajinského pravoslaví, resp. v názorech na to, zda o tento cíl usilovat a jak ho dosáhnout. Užitečné je také následné připojení výkladu o Ukrajinské řecko-katolické církvi - té se sledované události zdánlivě netýkají, ale skutečnost je jiná.

Jakmile dočteme, náš respekt vzbudí závěrečná třicetistránková bibliografie. S potěšením lze mimo jiné konstatovat, že autor značnou měrou přihlédl i k ukrajinským zdrojům. Tento přístup nebyl ve starší české literatuře, zabývající se východoslovanskou složkou pravoslaví, běžný. Názor Ukrajinců a tím spíše Bělorusů, snažících se o emancipaci „jejich“ pravoslaví, býval ignorován. Jistě to souviselo i s nevlídným postojem představitelů pravoslavné církve českých zemí k aspiracím, které by mohly oslabit (a v budoucnu jistě oslabí) Ruskou (státně) pravoslavnou církev.

Mlejnek si v plné míře uvědomuje provázanost náboženství a nacionalismu (či národního fenoménu), která je stálým doprovodným jevem vývoje církví i území státních a národních celků, v jejichž rámci působí. Termín „nacionalismus“ není autorem samozřejmě používán v jeho „nadávkovém“ protiukrajinském výkladu, na který jsme byli za minulého režimu v českém kontextu zvyklí. Autor samozřejmě ví, že existuje i ruský nacionalismus a že se nacionalismy, konkrétně právě ruský a ukrajinský - povahou značně rozdílné - zákonitě střetají a střetat budou. Vnitřní boj o podstatu dalšího vývoje ukrajinského pravoslaví, velmi silně a negativně ovlivňovaný z Ruska, vnímá Mlejnek jako svého druhu „identitně-politický“ konflikt spojený s národním a státně-politickým dozráváním Ukrajinců i s přetrvávajícím nejasně vymezeným národním vymezením části z nich.

Ocenit je možno ještě dva rysy knihy. Předně se jedná o autorovu snahu o používání korektní terminologie. Nejednou se v textu zamýšlí nad nejednoznačností a diskusním charakterem termínů Rus, ruský, staroruský apod. v jejich středověkém kontextu – podobně diskusním je podle autora ostatně i obsah pojmu Byzanc. Obsahovou složitost oněch „ruských termínů“ si ovšem většina českého auditoria dodnes neuvědomila a tato skutečnost snadno nahrává minulým i současným moskevsko-ruským interpretacím.

Neméně významné je autorovo zamyšlení nad někdejším a možná i budoucí rolí Kyjeva a tedy i celé Ukrajiny v pravoslavném světě. Svědčí o tom používání termínů jako náboženský kyjevocentrismus, kyjevská civilizace či zamyšlení nad Kyjevem jako jakýmsi dvoupůltým Římem, postaveným do nesnadné pozice mezi dosavadními „třemi Římy“ – tedy Římem, Konstantinopolem a Moskvou.

Autor sleduje emancipační snahy ukrajinského pravoslaví se sympatií, i když si občas klade otázku, do jaké míry podobné decentralizační snahy mohou oslabit pravoslaví jako celek. Z Mlejnkova výsledku je také jasné, že vidí složitost a dlouhodobost celého procesu, který by měl zajistit ukrajinským pravoslavným organizační i duchovní osvobození od ruských vlivů a, jak doufáme, pozvolna končící státně-církevní dominance.

Kniha je užitečným příspěvkem k vnímání současných k dílčímu, ale značně podstatnému aspektu současného ukrajinského zápasu, který vnímáme spíše díky dění na frontě v Donbasu. Doufejme, že Josef Mlejnek, který touto knížkou jakoby oslavil nedávné padesátiny, bude ve výzkumu a výkladu ukrajinské problematiky pokračovat…


Mlejnek, J. jr. (2020): Boj o svatého Vladimíra (Křesťanství a nacionalismus v zápase o ukrajinskou realitu). Brno, Centrum pro studium demokracie a kultury. Stran 263 (1). /ISBN 978-80-7235-493-3/

(boz)

Rubriky