Publicistika Josyfa Sirky po třech a půl letech

Josyf Sirka. Aktualno 10

Publicistický žánr hraje v podmínkách nezávislé, ale složitě se vyvíjející Ukrajiny značně velkou úlohu za situace, kdy země čelí každodenní či spíše každohodinové informační agresi svého mocného souseda. Až příliš často máme přitom dojem, že Ukrajinci, ale nejen oni, zůstávají v boji s nepřátelskou propagandou o krok či dva pozadu.

Je tedy důležité znát pokud možno dobře vývoj zmíněného novinářského žánru v ukrajinských podmínkách. Není v našich silách věnovat se tomuto úkolu systematicky, ačkoli přímo v Ukrajině dnes působí řada známých a plodných publicistů. Chceme tu však upozornit na dlouhodobé publicistické snahy jazykově ukrajinského emigranta, který byl původně československým občanem a na Západě žije už od konce 60. let 20. století.

Josyf (slovensky Jozef) Sirka pochází z obce Ublja (Ubl´a) přímo u slovensko-ukrajinské hranice, kde se narodil v roce 1936 – ještě za života T. G. Masaryka. Dialektu rodné vsi věnoval monografii, která se dočkala dvou vydání, a kromě toho se věnoval také obecnější rovině velmi složité jazykové situace východoslovenských Rusínů, Ukrajinců či Rusínů-Ukrajinců: všemi těmito termíny bývají obyvatelé severní části Prešovského kraje označováni.

Sirka získal v 60. letech, která pracovně strávil v Prešově, řadu praktických novinářských zkušeností (mj. z práce v tamním ukrajinském rozhlasu). Patřil ke stoupencům Pražského jara, za pobytu v Římě ho však v srpnu 1968 překvapila sovětská invaze do Československa. Neváhal a stal se emigrantem, působil v ukrajinské redakci rozhlasové stanice Svoboda a poté jako univerzitní učitel v západním Německu – tam bohatě využil svých jazykovědných znalostí. Dnes žije v kanadském Torontu, kde pravidelně píše komentáře k současnému ukrajinskému vývoji. Najít je lze např. na stránkách www.ukrpohliad.org.

V roce 2017 jsme představili v pořadí šestý soubor jeho knižně vydaných novinářských textů. Protože se autor snaží prezentovat své texty zcela systematicky, vydal vloni už desátý svazeček svých aktuálních komentářů – první „Aktualno“ bylo publikováno ve vzdáleném roce 2007 v Užhorodě. Jubilejní desátý vyšel ve Lvově. Tentokrát nabízí Sirka shrnující autorskou žeň z krátkého období mezi květnem roku 2018 a srpnem následujícího roku.

Jedná se o 26 autorských textů, k nimž je přidáno několik poněkud kuriózních textů jiných autorů. Netuším, o jak velkou část Sirkovy produkce z uvedeného období se jedná, podstatné je však to, že jsou všechny věnovány Ukrajině v době na sklonku prezidentování Petra Porošenka a v prvních měsících vládnutí jeho nástupce. Tematika Sirkova rodného regionu v těchto jeho textech zastoupena není.

Část textů se bezprostředně týká přímo prezidentských voleb z března minulého roku. Sirku lze označit za Porošenkova příznivce, byť byl často vůči exprezidentovi dosti kritický a leccos mu oprávněně vytýkal. Zároveň však vyslovoval ve svých textech námitky proti způsobu volební argumentace Porošenkova vítězného soupeře i proti typu „politické kultury“, který bývalý komik na počátku roku 2019 reprezentoval. Při posuzování voličské skupiny, o kterou se Zelenskyj opíral, připomíná Sirka názory T. G. Masaryka, týkající se povrchnosti a diletantismu, které někdy zhoubně ovlivňují názory a sympatie části voličů, v nemalé míře těch mladších.

Je zajímavé číst Sirkovy texty s mírným časovým odstupem. Vedou totiž k úvahám, zda a jak se nový prezident „zaučil“ ve funkci. Umožňují tudíž konstatovat, nakolik a v čem ukázal Zelenskyj jinou tvář než v době předvolební kampaně či ještě dříve. To platí i v případě některých osob, které Zelenskyj vyzdvihl do vysokých funkcí, např. Andrije Bohdana nebo Oleksije Razumkova.

Sirka věnuje vytrvalou pozornost také fenoménu ruské agrese vůči Ukrajině i postupů a metod, kterých Putinův režim užívá. Kriticky poukazuje na nedostatečně ráznou a někdy přímo mlhavou odvetnou politiku Ukrajiny a dává jí za příklad některé obranné metody, uplatňované vůči sousedům Izraelem. Některé texty reagují na případ ukrajinských námořníků, zajatých Ruskem i s třemi jejich plavidly u krymského pobřeží v listopadu 2018, i na časově následující válečný stav, vyhlášený v jižních a východních oblastech Ukrajiny. Sirka píše také o úloze ukrajinské páté kolony i o nezdravých rysech ukrajinské politiky a roli různých oligarchů a „polooligarchů“ v ní. Problémy jsou to známé, ale dlouhodobé a nesnadně léčitelné.

Sirka se vrací opakovaně také k jazykovým tématům, zejména k neustávajícímu boji o roli ukrajinštiny coby státního jazyka země a ke stálým útokům na tento její status. Upozorňuje na nedůslednost ukrajinských novinářů, kteří přispívají k přetrvávání řady rusismů ve vlastním jazyce. Pohoršuje ho přetrvávající nesprávně prováděná transkripce cizojazyčných osobních a zeměpisných jmen do ukrajinštiny. Poněkud neústrojně působí v této souvislosti šestnáctistránkový exkurs, upozorňující na jazykové zvláštnosti a schopnosti ukrajinštiny. Dokázat ji mají krátké prózy, sestavené výhradně ze slov začínajících týmž písmenem.

Vydání tohoto útlého svazečku zaštítil Haličský vydavatelský spolek. Náklad je značně miniaturní (120 výtisků) a lze tedy předpokládat, že knížka je určena především knihovnám. K mnoha čtenářům se příslušný svazeček asi nedostane. Promlouvá ostatně k lidem, kteří si pro sebe autorem posuzované problémy vyřešili a dospěli k podobným názorům jako autor. Složitějším úkolem by bylo přesvědčit odpůrce nebo lidi neznalé či váhající. Na tento úkol však autorovy názory a komentáře, ač jsou leckdy zajímavé, stačit nemohou.

Sirka, J. (2019): Aktualno 10, Lviv, Halycka Vydavnyča Spilka. Stran 118 (2). /ISBN 978-617-7809-15-8/

(boz)