Ukrajinská kronika 2020/11: první polovina června

Naděje, že koronavirová vlna, šířící se na ukrajinském území od března, už vyvrcholila a končí, se během první poloviny června zcela rozplynula. Ukázalo se naopak, že tato země a její pokulhávající zdravotnictví mají hlavní zkoušku asi teprve před sebou. Už teď je jasné, že tato skutečnost poznamená nemalou část druhého roku vládnutí Volodymyra Zelenského.

V průběhu první poloviny června stoupl počet evidovaných nemocných zhruba o třetinu (z 24 340 na 32 476), hlavně se však výrazně zvedly denní přírůstky nemocných ze zhruba 300–350 případů na dvojnásobek i více. S tímto nárůstem nestačí držet krok přírůstek počtu uzdravených, který stále ještě nedosáhl hranice 50 % onemocnělých. Bolestí Ukrajiny je i skutečnost, že zde onemocnělo v rámci své služby až příliš mnoho lékařů, což svědčí o nedostatečné míře jejich ochrany.

Další narůstání epidemie a počtu nemocných jsou vysvětlovány příliš laxním přístupem, který zvolila velká část obyvatel po začátku rozvolňování karanténních opatření. Další, v pořadí třetí etapa odvolávání kroků, omezujících normální život, proto nepřipadá skoro v polovině ukrajinských regionů v úvahu. Ústavní soud ještě nerozhodl o podnětu Nejvyššího soudu ze 4. 6. ohledně toho, zda zavedení karanténních opatření bylo z právního hlediska v pořádku.

Bez ohledu na to se nyní uvažuje o zpřísnění opatření proti těm, kdo tato opatření nedodržují. Dokonce i prezident Zelenskyj byl spolu s dalšími osobami pokutován za to, že na počátku června popíjel při návštěvě oblastního města Chmelnyckyj kávu „nepředpisovým způsobem“. Celkem bylo v době trvání karantény zatím řešeno 12 500 správních přestupků, souvisejících s porušením vyhlášených pravidel a byly uděleny pokuty v celkové výši 4 500 000 hryven – nevíme ovšem, kolik jich bylo reálně zaplaceno…

Zajímavé je srovnání s poměry v Polsku, které je počtem obyvatel s Ukrajinou srovnatelné a v polovině června také překonalo hranici 30 000 onemocnělých, přičemž vykazuje větší počet zemřelých (1 272 oproti ukrajinským 912). V Polsku byl nicméně proveden více než dvojnásobek kontrolních testů (1 200 000 proti 507 000 ukrajinských). Propojení problémů obou zemí naznačuje skutečnost, že do Polska přijelo přes všechna omezení v dubnu 34 000 tzv. zarobitčanů a v květnu už 94 000. Přestože je teď v Polsku o zhruba 350 000 těchto lidí méně než vloni, možný zdroj dalšího šíření epidemie je nabíledni. Podstatné je i to, že v důsledku koronavirové epidemie poklesly příjmy ukrajinského státního rozpočtu zatím skoro o 40 % a počet nezaměstnaných stoupl o více než čtvrt miliónu.

Za této situace se uskutečnila ve dnech 2. až 4. června další série zasedání ukrajinské Nejvyšší rady. Vláda byla doplněna o členy, kteří obsadili dosud uprázdněná místa. Tak se stala Olha Stefanišyn vicepremiérkou pro otázky evropské integrace a Oleksandr Tkačenko ministrem kultury a informační politiky. Neobsazeny zůstávají další dva posty – funkce ministrů osvěty a ekologie. Ve vládě se pracuje na zdokonalení jejího programového prohlášení, ale např. i na nové územní reformě, která má zmenšit stávající počet okresů. Dne 13. 6. vláda zrušila zákaz vjezdu cizinců na území Ukrajiny, platný od března.

Vláda, ať bude ještě chvíli nekompletní či ne, se bude v každém případě potýkat s odporem opozice. Strana Holos, jejíž zakladatel a v minulosti i šéf Svjatoslav Vakarčuk se mezitím vzdal poslaneckého mandátu, sbírala v parlamentu podpisy za odvolání ministra vnitra Avakova. Proti němu se demonstrovalo před budovou parlamentu i mimo Kyjev, prezident Zelenskyj i premiér se ho však zastali. Porošenkova strana Evropská solidarita se snaží přímo o odvolání celé současné Šmyhalovy vlády, fungující pouhé tři měsíce, a rovněž sbírá podpisy potřebné k projednání věci v parlamentu. Příčinou kritiky ministra vnitra Avakova v parlamentu i mimo něj jsou přetrvávající dílčí skandály, které se objevují na různých místech v rámci policejního sboru – v poslední době zaujal případ z města Pavlohrad, kde byla odhalena přímo banda policistů obviňovaná z různých kriminálních činů.

Parlament schválil např. ještě zákon o zodpovědnosti za zločiny uskutečněné zločinnými uskupeními, tzv. „vory v zakoně“ – významnými kriminálními autoritami, které nemusejí být místními občany, ale na Ukrajině se občas objevují. Schváleno bylo i usnesení o uctění obětí genocidy krymských Tatarů, odsuzující Rusko za trvající omezování jejich svobod a práv.

Vnitřní neklid v zemi vyvolává trvající snaha bývalých mocných z Janukovičovy doby o „revanš“. Strana zvaná Opoziční platforma za život se dožaduje od Ústavního soudu přezkoumání zákona o amnestii účastníků Majdanu a zároveň se projevuje snaha o revizi textu nedávno přijatých zákonů o jazyce a o osvětě. Zatímco bývalá prominentní představitelka Strany regionů Raisa Bohatyrjova byla zbavena obžaloby, pokračují snahy o diskreditaci exprezidenta Porošenka a vyšetřování jeho aktivit. Značná část ukrajinské veřejnosti však tyto snahy rezolutně odmítá a píše o tom v otevřených dopisech Zelenskému. Povzbuzující je snad to, že v rámci nedávno zřízeného nejvyššího protikorupčního soudu je patrná snaha bojovat s metodou úplatkářství ve veřejném životě. Tak byl poslanec kyjevské oblastní rady (či zastupitelstva) Mefodij odsouzen k pěti letům vězení a konfiskaci části majetku za přijetí úplatku ve výši 5 000 dolarů, zjištěné v dubnu minulého roku.

Zatímco poměr nálad vůči současnému prezidentovi i proti jeho předchůdci zůstává v zásadě zachován, strana „Služebník lidu“ je na tom co do voličských sympatií zřejmě hůře a objevují se stále znovu doklady o nepříliš ideální soudržnosti Zelenského tábora. S kritickými výtkami vůči prezidentovi vystupují jeho bývalí přední spolupracovníci Andrij Bohdan a Oleksij Hončaruk, odvolaní na počátku roku. Ve své kritice šéfa prezidentského úřadu Jermaka zase neustává parlamentní poslanec Služebníka lidu Leros, a tak by bylo možné pokračovat.

Pokud jde o válku, lze opakovat, že bez velkých praktických výsledků pokračuje vyjednávání v Minsku o Donbasu, na které Ukrajina nově vyslala čtyři zástupce, reprezentující okupované části Donecké a Luhanské oblasti. Jedná se o respektované osobnosti, které musely regiony opustit po jejich vnitřní i vnější okupaci Ruskem a vykonavateli jeho politiky. Rusko reagovalo na tento krok tvrzením, že Ukrajina prý fakticky opustila tzv. minský vyjednávací proces.

Za zmínku stojí dvě drobničky ze sféry zahraniční politiky. Írán ohlásil, že je téměř ukončeno vyšetřování lednového sestřelení ukrajinského dopravního letadla z jeho území a že je v této souvislosti obviněno šest osob. Tzv. černé skříňky ze zničeného stroje však Ukrajině nevydal. Kromě toho se Ukrajina stala účastnicí Programu rozšířených možností při NATO. Je však otázkou, nakolik jí to pomůže v přibližování alianci za situace, kdy tento proces nadále blokuje jeden ze členů NATO – Maďarsko.

Jen jako zajímavost z tzv. běžného či každodenního života uveďme skutečnost, že v červnu byly uvedeny do provozu silniční kamery, sledující převýšení povolené rychlosti v Kyjevě a Kyjevské oblasti. Za prvních pouhých pět dní bylo díky tomu registrováno zhruba 200 000 případů porušení dopravních předpisů.

(boz)