Od nuly k prvnímu a tisícímu příspěvku a ještě dál

„Počítadlo“ příspěvků, vložených na naše webové stránky, dospělo v této chvíli k prvnímu čtyřcifernému číslu. Vybízí to k malému ohlédnutí, protože tisícovka textů, vztahujících se k tématu „My a Ukrajina“, už něco znamená. Vypovídá o výsledcích úsilí, trvajícího už skoro čtyři roky.

Takhle to začalo
"Click" a My a Ukrajina byl spuštěn...

Soubor redakční korespondence začal reálně fungovat v závěru roku 2016. Chtěli jsme vytvořit pro začátek určitý „zásobník textů“ jako základ další pravidelné práce. První recenze knih jsem začal psát o prázdninách roku 2016. S administrátorem a dalšími zainteresovanými osobami jsme probírali podobu hlavičky stránek i základní kritéria obsahu a členění materiálů, které budou publikovány.

S předběžným vkládáním se začalo na počátku listopadu. Jako první přišel na řadu rozhovor s ruskojazyčným prozaikem z Odesy Jevgenijem Demenkem, dále pak úvaha o knize japonsko-amerického historika Kuroyamy, věnované historickým základům svébytné tváře Donbasu, a filmová recenze, pojednávající o „Gamerovi“, tedy filmovém debutu Olega Sencova.

Stránky, už zčásti naplněné obsahem, byly spuštěny a veřejnosti zpřístupněny 7. ledna 2017. Samozřejmě jsme o svém záměru informovali skupinu osob, u které jsme mohli předpokládat určitý zájem. S napětím jsme očekávali, co se bude odehrávat dál. První odpověď došla obratem od poměrně známé a plodné prozaičky česko-ukrajinského původu. Příslušný mail si dovolím ocitovat:

Jsem momentalne na Lago di Garda, ozvu se podrobneji z domova. Jsem moc rada, ze jste zalozili stranku, je to potreba. Dekuji. Nedavno jsem byla na radiu Svobodna Evropa, v kontaktu s /…/, hodne mi toho vysvetlila. Osobni, konkretni zpravy z Ukrajiny-Zakarpatske oblasti mam z prvni ruky, nabidla jsem bydleni ve svem dome Ukrajince Olze se synem. Zije s nami jiz pet let. Urcite napisu nejakou emotivni drobnicku, nekdy mne mistni arogance uplne rozzhavi do ruda. Papa a jeste jednou diky!!!

Tedy první a nadějný příslib spolupráce – vše ale dopadlo jinak, jak se dalo čekat. Úplná rozžhavenost autorky vychladla a emotivní drobničky jsme se bohužel nedočkali dodnes. Ta situace se bohužel opakovala i v několika dalších případech, i když už nešlo o tak známé osobnosti. Pochopili jsme díky tomu, že k organizační a redakční práci patří jako neodlučitelná součást určité množství skepse. Přesto jsme se dočkali některých pěkných článků od lidí, kteří ukázali, že psát dokážou.

Dokladem může být třeba článek pětistý, vyprávějící o městu Ivano-Frankivsk. A co třeba ještě neukončený seriál „Z dávné minulosti“, informující o pravěké i starověké historii Ukrajiny a širokého okolí? Nebo příběh o tom, co vše se stalo v rámci jedné rodiny mezi Prahou a městem Šepetivka. Omlouvám se, ale úplně všechny podobné materiály tu ocitovat nelze… Všem autorům těchto a dalších materiálů děkujeme tím spíše za doplnění a obohacení toho, co jsme vytvořili ve „vlastní kuchyni“. Nemenší dík patří těm, kdo dodané texty obětavě pročítali, opravovali je i stylisticky dotahovali a také pomáhali vybírat ilustrace, které zprvu ke škodě věci scházely.

Ani dnes nás samozřejmě neopouští jistota, že mezi čtenáři našich stránek je mnoho šikovných lidí, kteří jsou schopni napsat pěkný materiál o tématech, která spadají do naší sféry zájmu. Zveme je znovu ke spolupráci, která zdaleka nemusí být omezena jen na účast v naší cestovatelské soutěži. Budeme rádi poznávat Ukrajinu také prostřednictvím vašich textů, pojednávajících o Ukrajině a česko-ukrajinských vztazích! Zpracování této tematiky není vždycky snadné a vděčné, jeho význam však lze sotva zpochybnit…

Pokud by se nám v budoucnu tento úkol dařilo plnit víc a lépe než dosud, byli bychom ještě spokojenější. Nemuseli bychom mít čas od času pocit, že si na stránkách povídáme až příliš často tak trochu sami se sebou. Že by to bylo jen proto, že sobě ani jiným autorům neplatíme žádné honoráře? My jsme ale vznikli jako volontérský projekt a zůstali jsme jím, což říkám nikoli poprvé a zároveň s určitou hrdostí.

Při bilancování, iniciovaném dokončením první tisícovky příspěvků, nemáme nakonec úplně špatný pocit. Soustředili jsme nemalé množství skoro vesměs původních materiálů, k nimž občas přibyly první překlady některých textů z ukrajinštiny do češtiny. Nicméně tu druhou tisícovku bychom dělali rádi více ve spolupráci s vámi, milé čtenářstvo. Prosíme proto znovu o aktivní spolupráci: pojďme dělat stránky My a Ukrajina společně! Jen to zajistí jejich větší obsahovou pestrost, zajímavost a především mnohozvučnost…

Takže, pojďme se s novou chutí a vytrvalostí věnovat vytváření druhé tisícovky!

(boz)

Rubriky