Ternopil, město mnoha tváří

Ternopil je město ležící v západní části Ukrajiny na řece Seret. Městem prochází hlavní železniční trať mezi Lvovem a Kyjevem a silnice Lvov – Vinnycja – Umaň. Ternopil je hlavním městem Ternopilské oblasti. Žije zde přibližně 219 000 obyvatel.V roce 1540 zde byla polským velitelem Janem Tarnowskim založena pevnost proti tatarským nájezdům. Roku 1540 byla městu polským králem Zikmundem I. Starým garantována městská práva. V roce 1544 byl dokončen Tarnopolský hrad a město odrazilo první útoky tatarů. Na základě lublinské unie v roce 1569 připadlo Polsku. Během Chmelnického povstání bylo město vypáleno a zažilo pogromy na židovské obyvatelstvo. Za svou existenci bylo město několikrát vyplundrováno Turky a Tatary. Po prvním dělení Polska od roku 1772 patřilo Rakousku, v letech 1809 až 1815 Rusku, v letech 1815 až 1918 opět Rakousku, respektive Rakousku-Uhersku. Na přelomu 19. a 20. století prodělalo rychlý rozvoj a stalo se obchodním centrem oblasti. Na podzim 1915 se v blízkosti města odehrávaly boje 1. světové války (mj. bitva u Zborova) a byla u něj zastavena ofenziva rakousko-uherských a německých vojsk.
Po 1. světové válce bylo město střídavě součástí Ukrajinské lidové republiky, Polska a bolševického Ruska. Konec listopadu 1918 — 2. ledna 1919 zde sídlila Západoukrajinská lidová republika. Od roku 1919 až do září 1939 bylo město součástí 2. polské republiky a hlavním městem jejího Tarnopolskéhu vojvodství. V září 1939 po přepadení Polska Německem bylo připojeno k Sovětskému svazu (Ukrajinská SSR). V roce 1939 mělo město 40 000 obyvatel, z toho 77 % Poláků, 10 % Ukrajinců a relativně vysoký počet Židů. Od 3. července 1941 do 14. dubna 1944 bylo obsazeno Německem, které vedlo židovské pogromy. Polská Zemská armáda založená proti nacistické nadvládě tehdy bránila etnické Poláky proti násilí ze strany ukrajinských nacionalistů (UPA). Ternopil byl osvobozený Rudou armádou 15. dubna 1944. Poté byl až do vyhlášení ukrajinské nezávislosti 24. srpna 1991 součástí Sovětského svazu.
Ternopil je sídlem Ševčenkova činoherního divadla, filharmonie a několika muzeí a galerií. Z dochovaných památek stojí za vidění především několik kostelů, zejména kostel Zmrtvýchvstání (Воздвиженська церква), dominikánský z 18. století, a také místní zámek založený v 16. a přestavěný v 19. století.
Na řece Seret byl již v době založení města zbudován velký rybník, který na počátku 20. století téměř zanikl, avšak v padesátých letech byl přestavěn na nádrž o rozloze 3 km², jež v sovětské éře nesla název Komsomolské jezero. Dnes slouží především rekreačním účelům a v jeho okolí se nacházejí rozlehlé parky.
Ve městě je zastoupen především potravinářský, bavlnářský, strojírenský a farmaceutický průmysl. Ternopil je od roku 1870 důležitým uzlem na železniční trati Lvov – Chmelnyckyj – Žmerynka – Kyjev/Oděsa, další tratě vedou do Černovic, Šepetivky a Chodoriva. Městem rovněž prochází západovýchodní evropský silniční tah E50, frekventovaná silnice vede severním směrem na Kremenec, Dubno a Rivne. V Ternopilu je rovněž několik vysokých škol.

Ternopilská oblast je jednou z nejmenších samosprávných oblastí Ukrajiny. Rozkládá se v západní části země. Jižní část náleží historickému regionu Halič, severní Krem'janeččyna je součástí Volyně. Většina oblasti má pahorkatinný ráz. V současné době zde žije zhruba 1 110 000 lidí. Oblast má největší podíl Ukrajinců a velmi malé zastoupení národnostních menšin. Obyvatelé se živí převážně zemědělstvím.
Městy oblastního významu jsou Ternopil, Berežany, Čortkiv a Kremenec, zbylá města jsou okresního významu. (Pozn. Město oblastního významu je druh obce na Ukrajině zavedený v roce 1932. Tato jednotka má městskou radu, které předsedá starosta. Každý region má alespoň jedno město oblastního významu a taková města bývají centrem kultury a průmyslu v regionu. Jedno z nich je vždy administrativním centrem regionu. Obvykle mají tato města přes 50 tisíc obyvatel, ale existují i výjimky s menším počtem, jimž je status udělen rozhodnutím ukrajinského parlamentu.).
Zdroj: Wikipedie