Lvov, město, kudy káčely dějiny

Město Lvov na západě Ukrajiny má bohatou historii. Lvov je největší město západní Ukrajiny a kulturní, vzdělávací, dopravní a hospodářské centrum celé západní části země. Město leží v kopcovitém terénu na okraji vysočiny Roztoččja na říčce Poltvě, 60 km na východ od hranice s Polskem. Od svého založení v 13. století mnohokrát vyměnilo barvy. Byl centrem Haličsko-volyňského knížectví, později hlavním městem Haliče, poté po staletí součástí Polska, Rakouska, , což vtisklo městu originální středoevropský ráz, Maďarska a sovětského impéria. Zachovalé historické centrum města zapsané na seznamu světového dědictví UNESCO nabízí atrakce jako třeba Trhové náměstí (Ploshcha Rynok). Chcete-li si vychutnat neopakovatelný výhled na město, vystupte na věž radnice. Oslnivá budova lvovské opery je místem, kde se konají představení světové úrovně. Dnes je Lvov sídlem Lvovské oblasti. Žije zde přibližně 724 tisíc obyvatel.
Lvov byl založen Danielem Haličským, králem haličsko-volyňským, okolo roku 1250. Název dostal podle Danielova syna Lva. Později zde bylo hlavní město království. Roku 1349 byl dobyt polským králem Kazimírem III. Velikým a obdržel magdeburské právo (1356). V letech 1434–1772 zde bylo sídlo Ruského vojvodství Polska, resp. Polsko-litevského státu. Již od počátku zde byla židovská menšina, sídlili zde také němečtí kolonisté. Město postupně vyrostlo ve významné kulturně-hospodářské centrum, největší mezi Kyjevem, Varšavou a Krakovem.
V letech 1649 a 1655–1656 obléhala město kozácká vojska Bohdana Chmelnického, město však nebylo dobyto. Roku 1656 jej obléhali též Švédové, kteří je dobyli až při dalším nájezdu roku 1704. Roku 1772 se výsledkem prvního dělení Polska stal Lvov a celá Halič součástí habsburského Rakouska. Přestože státní správa prosazovala germanizaci, byl Lvov i během 19. století jedním z hlavních center polské i ukrajinské kultury. Tehdy město velmi rychle rostlo, zvláště po příchodu železnice. Od roku 1867 zde zasedal parlament Haličského království (Haličský zemský sněm).
V listopadé 1918 zde sídlila vláda Západoukrajinské lidové republika. V období mezi dvěma světovými válkami byl Lvov třetím největším městem 2. Polské republiky. V letech 1939–1941 byl obsazen Rudou armádou, 1941–1944 byl součástí hitlerovského Generálního gouvernementu. Po 2. světové válce byl Lvov oblastním městem Ukrajinské SSR Sovětského svazu, rusifikace se ho však dotkla relativně málo. Od roku 1991 je město součástí nezávislé Ukrajiny a vedle Kyjeva hlavním centrem ukrajinské kultury, které v září 2006 oslavilo 750 let existence. V roce 2004 byl Lvov jedním z center Oranžové revoluce, v roce 2014 vedle hlavního města jedním z hlavních center Euromajdanu. Místní radnice dokonce na krátkou dobu vyhlásila nezávislost na Janukovyčově vládě.
Ve 30. letech 20. století byl Lvov třetím největším polským městem (po Varšavě a Lodži). V roce 1931 ve Lvově žilo 312,231 obyvatel, z čeho Poláci tvořili 63,5 % (200,000 osob), Židé 24 % (75,000 osob) a Ukrajinci 10 % (31,000 osob) obyvatel města. Po 2. světové válce sem přišli Ukrajinci (z ostatních částí Ukrajiny a z Polska) a Rusové. Většina Poláků byla přesídlena do západního Polska (mnoho jich bylo zavražděno nebo odvlečeno během války). Židovská menšina, která před válkou tvořila asi čtvrtinu obyvatelstva, čítá po holocaustu jen několik tisíc příslušníků.
Lvov je důležitým náboženským střediskem. Kostely tu má několik křesťanských církví. Sídlí zde Lvovská arcidiecéze a do roku 2005 zde sídlila i Ukrajinská řeckokatolická církev, jež zde má nejvíce věřících. V roce 2001 navštívil město papež Jan Pavel II.

Lvovská oblast je jednou z 24 samosprávných oblastí Ukrajiny. Leží v západní části země u hranic s Polskem. Oblast je centrální částí historického regionu Halič. Hlavním městem je Lvov. Oblast se dále dělí na 20 okresů. S přibližně 2,53 milionu obyvatel je jednou z nejlidnatějších oblastí země. Lvovská oblast je převážně pahorkatinná s průměrnou výškou okolo 300 m., na jihu se zvedají lesnaté Karpaty. Území se svažuje jednak na sever k Volyni (údolí řeky Buh), jednak na jihovýchod (údolí Dněstru). Na severozápadě do oblasti zasahuje vysočina Roztoččja, jejíž nejvyšší vrchol – kopec Vysokyj Zamok – leží v samém centru Lvova.
V pánvi při úpatí Karpat jsou ložiska ropy a zemního plyn, na severu oblasti leží Lvovsko-volyňská uhelná pánev. Ve městě Brody se setkávají ropovody Družba a Oděsa-Brody. Rozšířen je strojírenský a chemický průmysl a různá odvětví lehkého průmyslu, zejména potravinářský. Oblastí prochází hlavní silniční i železniční tah Krakov – Přemyšl – Lvov – Kyjev/Oděsa. Důležitá železniční trať Lvov – Stryj – Čop a hlavní silnice vedou též přes Užhorod/Mukačevo do Maďarska a na Slovensko. Hlavními železničními uzly jsou Lvov a Stryj. Ve Lvově je mezinárodní letiště.
Zdroj. Wikipedie