My a Ukrajina, cestovatelská mapa

Kremenec

Kremenec také Kremjanec je historické město na západní Ukrajině. Nachází se na jihu historického regionu Volyň v dnešní Ternopilské oblasti, přibližně 80 km od Ternopilu. Prochází tudy silnice Rivne – Dubno – Kremenec – Ternopil. Město je sídlem Kremeneckého okresu. V roce 2013 zde žilo 21 729 obyvatel. Obyvatelstvo Kremence tvořili v roce 2001 z 97,6 % Ukrajinci, z 2,1 % Rusové a 0,05 % Poláci. Narodil se zde polský romantický spisovatel Juliusz Słowacki a ukrajinský spisovatel Jurij Pokalčuk.
V Kremenci je k vidění celá řada pamětihodností: dům rodiny Słowackých, budovy bývalého Vasiliánského kláštera ze 17. století, komplex jezuitské koleje, kostel sv. Stanislava, palác Karolíny Dzembovské, několik historických hřbitovů a nejrůznější přírodní zajímavosti.
Místo se poprvé zmiňje v roce 1227 jako město Halyčsko-volynského knížectví. 1382–1569 patřilo litevskému velkovévodství. V roce 1438 bylo městu uděleno magdeburské právo. V letech 1529 až 1535 byl jeho majitelem katolický kostel ve Vilniusu. Biskup Janusz, 1535 až 1556 pak polská královna a velkokněžna litevská Bona Sforza. Po uzavření Lublinského svazu v roce 1569 přešel pod polskou korunu. 1633 zástupce volyňské šlechty a královský úředník L. Drevynskyj a další královský úředník (tzv. choružyj) D. Malynskyj obdrželi královské privilegium založit v Kremenci pravoslavný klášter s církevním bratrstvem, které mělo právo provozovat nemocnici a tiskárnu. Později bratrství otevřelo vlastní školu. V letech 1636 až 1638 pracovala v klášteře tiskárna; její nejslavnější knihou je Gramatika, které se zachovalo šest výtisků.
V roce 1720 zde byla otevřena jezuitská vysoká škola. Podle projektu architekta P. Hyžického pro ni v letech 1731 až 1743 vystavěn komplex budov, který se zachoval až do dneška.
Po třetím rozdělení Polska v roce 1795 Kremenec připadl do Ruské říše. V roce 1805 se zde otevřelo Vyšší Volyňské gymnázium, které bylo přeměněno v roce 1819 na Volyňské lyceum, které fungovalo do roku 1832. Jeho materiální základna byla použita při založení Kyjevské university (nyní Národní univerzita Tarase Ševčenka v Kyjevě). Tato vzdělávací instituce přinesla Kremenci slávu „Volyňských Atén“. Celkem v gymnáziu a později v lyceu získalo vzdělání přes 600 lidí. Mezi nimi byli i později známé osobnosti polské komunity.
V letech 1836 až 1903 působil v Kremenci Volyňský duchovní seminář. K jeho studentům patřili metropolita N. Abramovič, historik A. Sendulskyj. V letech 1918 až 1919 patřilo město Ukrajinské lidové republice a od roku 1919 Polsku. V této době v Kremenci působil pravoslavný církevní seminář, ukrajinské gymnázium a polské lyceum.
Od roku 1939 bylo město součástí Sovětského svazu V roce 1940 byl ve městě zřízen učitelský ústav (provozován byl v letech 1940 až 41 a 1944 až 50), který byl v roce 1950 reorganizován na pedagogický ústav, převedený v roce 1969 do Ternopilu.
Pamětihodností města je botanická zahrada, založená v roce 1806. V roce 2001 byla zřízena Státní historická a architektonická rezervace Kremenec-Pochajiv, která zahrnuje 17 pamětihodností.
Ve městě je Oblastní humanitárně- pedagogický institut Tarase Ševčenka, který v roce 2002 vznikl z pedagogického lycea, zdravotní škola, umělecká škola, působí zde regionální muzeum, založené v roce 1937. V roce 2003 bylo otevřeno literaturně-memoriální muzeum J. Słowackého.
V Kremenci se narodili skladatel M. Verykivskyj, literární kritik a folklorista M. Korobka, spisovatelé H. Hordasevyč a J. Pokalčuk, banduristka a zasloužilá umělkyně Ukrajiny M. Popilevyč, zpěvák a překladatel V. Morozov, folklorista O. Vitenko, ruský spisovatel L. Koteljanskyj, polský básní J. Słowacki, židovský pedagog I. Levinson, geolog a geograf O. Čekanovskyj, americký houslista I. Stern, generál armády Ukrajinské lidové republiky O. Oseckyj, brigádní komisař Rudé armády M. Vajnsberg a O. Chotovyckyj, který byl pravoslavnou církví prohlášen za svatého.
V Kremenci studovali spisovatelé U. Samčuk, O. Ljaturynska, B. Charčuk, K. Kucjuk-Kočynskyj a A. Kolomyjec, slovanský vědec a historik J. Mulyk-Lucyk, pravoslavní arcibiskupové I. Skakalskyj a B. Jakovkevyč, doktoři věd E. Micevyč a P. Ostapčuk, předseda Rady ukrajinských nacionalistů O. Štul-Ždanovyč.
Ve městě pracoval literární kritik M. I. Petrov, historici M. Teodorovyč a A. Chojnackyj, malíři A. Ždacha a O. Safonov, botanik D. Mikler, absolvovali zde vojenskou službu V. Lypynskyj a ruský cestovatel M. Przewalskyj.
Hrad v Kremenci byl postaven ve 12. století. Ve 13. století byla původní dřevěná opevnění nahrazena kamennými. V zimě roku 1240 nedokázala horda nájezdníka Chan Batu tuto pevnost a hradní dobýt. Před Lublinskou unií patřil hrad litevským knížatům, poté polským králům. Po dlouhou dobu nikdo nemohl jeho vynikající opevnění překonat. Díky neuvěřitelnému úsilí a měsíci a půl obléhání v říjnu 1648 byl hrad nakonec dobyt kozáckými jednotkami pod vedením Maxima Kryvonosa a zničen. Od té doby nebyl hrad rekonstruován. Věž s bránou a obranné zdi přežily dodnes.
K přírodním útvarů například patří:



Zdroj: uk.wikipedia.org a resource.history.org.ua