
Kolomyja je historické město ležící v Haliči na západě Ukrajiny. Rozkládá se převážně na levém břehu řeky Prut. Je střediskem Kolomyjského okresu a samostatným městským okresem. Kolomyja je třetím největším městem Ivanofrankivské oblasti, v roce 2004 zde žilo přes 61 000 obyvatel.
Město bylo založeno pravděpodobně okolo roku 1200 haličským knížetem Kolomanem. Od 14. století pak byla oblast součástí Polska, resp. Polsko-litevské unie. Mezi lety 1772–1918 město patřilo s celou Haličí k Rakouskému císařství. Během 19. století Kolomyja díky obchodu a železnici Lvov – Černovice otevřené v roce 1866 rychle vyrostla. Okolo roku 1900 měla přes 30 000 obyvatel. Po polském intermezzu v létech 1918 až 1939 obsadila město Rudá armáda a v srpnu 1941 německý Wehrmacht. V březnu 1942 bylo zřízeno ghetto pro 18 000 Židů z města a okolí, kteří zde tvořili polovinu obyvatelstva. O rok později bylo uzavřeno a přes 16 000 Židů bylo odvezeno na smrt do vyhlazovacího tábora v Bełżci.
V Kolomyji se nachází možná jediné a určitě nejznámější muzeum kraslic, které se stalo i jedním z tzv. divů Ukrajiny. Kolomyja je také známa jako centrum huculské kultury a přirozené středisko historického regionu Pokutí. Od názvu města je odvozen i název tradičního ukrajinského písňového útvaru a tance kolomyjky. V současnosti se také obrací pozornost na kulturu a osud kolomyjských Židů.
Kolomyja uzavřela přátelství s jihopolským městem Nysa, kam bylo po 2. světové válce repatriováno mnoho kolomyjských Poláků.
Kolomyja leží přibližně na půli cesty mezi Ivano-Frankivskem a Černovicemi. Prochází tudy hlavní silnice a železnice. Z hlavní tratě odbočují velmi pomalé lokálky směrem na Deljatyn, a dále na Rachiv v Zakarpatí, a na Stefanešty a na Ternopil. Funguje také přímé spojení s Kyjevem. Je zde zastoupen textilní a slévárenský průmysl. V okolí se nacházejí také ropné vrty.
Zdroj: Wikipedie