Kaniv

Kaniv či Kaněv je město v Čerkaské oblasti na střední Ukrajině, přístav na pravém břehu Dněpru, mezi Čerkasy (cca 80 km) a Kyjevem (130 km). Město je centrem Kanivského okresu a v roce 2006 zde žilo 25 100 obyvatel. O Kanivu je zmínka již okolo roku 1078 v pateriku Kyjevskopečerské lávry. Jeho poloha na Dněpru z něj učinila zastávku na trase z Novgorodu do Byzance.
Od 16. století byl Kaniv součástí Kyjevského vojvodství I. Rzeczpospolité. Roku 1600 město přijalo Magdeburské právo. Během kozáckého povstání roku 1648 dobyl město načas Bohdan Chmelnický, při bouři „hajdamáků“ v roce 1768 pak Maksym Zalizňak. Roku 1775 se stalo majetkem posledního polského krále Stanislava A. Poniatowského, který se zde roku 1787 setkal s ruskou carevnou Kateřinou II. Velikou. Jejímu impériu již o 6 let později – po druhém dělení Polska – patřila většina Ukrajiny.
Koncem 19. století mělo město 8 855 obyvatel, z toho dvě třetiny tvořili Ukrajinci, třetinu Židé, několik procent pak Rusové a další. Během osvobozovacích bojů 2. světové války probíhala v okolí města tzv. Korsuň-ševčenkovská operace. Roku 1972 bylo naplněno jezero mohutné Kanivské přehrady, o rozloze 675 km², jejíž hráz stojí poblíž města.
Kaniv je poklidné okresní město s říčním přístavem a potravinářským, především mlékárenským průmyslem. Železnice sem nebyla nikdy zavedena. S okolím má Kaniv četná autobusová spojení. Na přehradě Kanivské vodní elektrárny se provozuje lodní doprava. Ve městě je muzeum Tarase Ševčenka a lidového umění.
Na kopci nad městem je pohřben nejznámější ukrajinský básník Taras Ševčenko (1814–1861). V roce 1978 se na protest proti rusifikaci Ukrajiny poblíž jeho hrobu upálil Oleksa Hirnyk. V roce 2007 mu bylo in memoriam uděleno vyznamenání „Hrdina Ukrajiny“.
Zdroj: Wikipedie