Chust a Masarykova kolonie

Chust leží v oblasti Podkarpatské Rusi (dnešní Zakarpatská oblast) na soutoku řek Riky a Tisy, necelých 10 km severně od hranic s Rumunskem. Město má dnes asi 32 tisíc obyvatel.
První písemná zmínka o Chustu je z roku 1329, kdy dostal městská privilegia. Zdejší hrad však byl postaven už v roce 1090 za uherského krále Ladislava na obranu proti Kumánům. Byl zničen při vpádu Mongolů do Uher a znovu vystavěn v roce 1318. Král Matyáš Korvín zde v roce 1458 věznil svého strýce Michaela Szilágyiho. Za Dóžova povstání (1514) obsadili hrad místní poddaní. V roce 1526 se oblast stala součástí autonomního Sedmihradska, roku 1546 však byla císařem Ferdinandem I. dobyta zpět. Město zničili v roce 1594 Turci, ovšem hrad nedobyli. 17. srpna 1703 se hrad vzdal kurucům a byla zde vyhlášena nezávislost Sedmihradska. Habsburkové jej v roce 1711 dobyli zpět. 3. července 1766 byl hrad zasažen bleskem a oheň jej vážně poškodil. Při bouři v roce 1798 spadly i věže a od té doby je hrad v rozvalinách. Během maďarizace bylo město v roce 1882 přejmenováno na Csebreny.
V roce 1910 měl Chust 10 292 obyvatel, z toho 5 230 Rusínů, 3 505 Maďarů a 1 535 Němců. V roce 2001 zde žilo 89,3 % Ukrajinců (včetně Rusínů), 5,4 % Maďarů, 3,7 % Rusů a 0,4 % Romů. Do Trianonské smlouvy v roce 1920 patřil Uhersku. V létě 1919 nad ním převzalo kontrolu rumunské vojsko, ale podle Saint-Germainské smlouvy nakonec město připadlo Československu jako součást Podkarpatské Rusi. Po první vídeňské arbitráži v roce 1938 se stalo hlavním městem Podkarpatské Rusi. 16. března 1939 bylo obsazeno maďarskou armádou a 24. října 1944 Rudou armádou. Město se stalo součástí Ukrajinské SSR a v roce 1991 nezávislé Ukrajiny.
V roce 1868 zde rabín Moše Shick (1807–1879), rodák z Brezové pod Bradlom, založil židovskou školu (ješivu). Navštěvovalo ji přes 800 studentů a byla tak největší ve východní Evropě.
K pamětihodnostem Chustu patří již zmíněná zřícenina hradu, kostel sv Alžběty ze 13. století nyní protestantský, barokní římskokatolický kostel z 18. století, barokní řeckokatolický kostel rovněž z 28. století, synagoga z 19. století a Masarykova kolonie (zahradní město) architekta Jindřicha Freiwalda z dvacátých let dvacátého století.
Česká kolonie, dříve Masarykova kolonie, je bývalá kolonie nízkých obytných domů, zbudovaná pro potřeby československých úředníků ve 20. letech 20. století. Místní obyvatelstvo ji označovalo pod názvem Malá Praha. Ministerstvo veřejných prací nechalo v roce 1923 vypsat veřejnou soutěž, která měla vyřešit problematiku nedostatečného počtu bytů ve městě. V soutěži uspěl architekt Jindřich Freiwald a výstavbu realizovala stavební společnost Freiwald & Böhm. Vzhledem k neexistujícímu územnímu plánu pro město bylo nezbytné podrobně kolonii naprojektovat i přilehlým okolím. Čtvrť se nacházela v oblasti, která je na pomyslné přímce mezi místním nádražím a hlavním náměstím (dnes Náměstí nezávislosti). Stavební práce probíhaly v letech 1924 až 1925. Kolonii tvořily různé stavby, ať už rodinné domy, dvojdomky či nájemní patrové domy. Vzhledem k chybějící infrastruktuře nebyla kolonie napojena na kanalizační síť. V blízkosti kolonie byl také vybudován národní, resp. Slovanský dům, který měl k dispozici první moderní kinosál, ubytovací kapacity a restauraci.
Zdroj: Wikipedie