Literatura

Léto včetně své poprázdninové části bude zakrátko pryč a s ním skončí právě včas i náš cyklus. Autorka dnes uzavíraných Letních etud o sobě v předchozích textech sem tam něco prozradila, poslední text ale z tohoto hlediska vypovídá více. „Kontakty“ mluví o ní, o samotě a jejím překonávání.

Bouřky samozřejmě patřily k letní Sázavě také, i když nás navštěvovala jen občas. Zrovna tyhle chvíle jsem v paměti neuchoval. Jak je ale vidět z této předposlední letní etudy, autorku jedna z bouřek, které se přehnaly nad krajem, donutila o lecčem uvažovat – samozřejmě jinak než v případě mnohadenního vytrvalého deště.

Devátá letní etuda vznikla nepochybně při jedné autorčině cestě k Sázavě. Kodrcavý vláček, který jezdí už více než stovku let podle jejího toku, vozí nejrůznější pasažéry. Setkání s nimi může být překvapující a může znamenat docela nevšední zážitek. Tak tomu bylo určitě i v tomto konkrétním případě.

V moderní české poezii nenajdeme mnoho prací s ukrajinskou tematikou. V 19. století se po nějakou dobu rozvíjel zájem řady českých autorů o ukrajinské dějiny kozácké doby i některé jejich slavné osobnosti. Když se před koncem 19. století vyčerpal, tak se žádné náhradní, přitažlivé a potřebné téma nenašlo.

K původnímu souboru letních etud, který vyšel na počátku r. 1967 v prešovském časopise Duklja, jsem nakonec přidal ještě tři, protože se letním námětem docela hodí k ostatním. V případě etudy dnešní přistupuje ještě čistě osobní důvod. Byl jsem totiž, aniž bych o tom měl tehdy tušení, učiněn jejím hrdinou.

Námět sedmé etudy nepatří mezi veselé, ale i on náleží k našim životům. Popsaný příběh se stal určitě v roce 1966. Ten lesnatý kopec za řekou, proťatý malou silničkou a provrtaný krátkým železničním tunelem, jsme viděli od naší chaty. Kousek dál byla malá vesnice, odkud opravdu jen výjimečně směřoval do vzdáleného městečka pohřební průvod.

Vznik etudy o kometě snad souvisí s návštěvou ve vesnické obecní knihovně. Byla v malém domku za mostem přes Sázavu a spravovala ji laskavá paní, která musela stihnout ve vsi všechno možné – byla nejen knihovnicí, ale také asi jedinou učitelkou na místní malotřídce a navíc ještě obecní kronikářkou.

Žádná z dosavadních letních etud se bezprostředně netýkala Ukrajiny. Stopy a ohlasy ukrajinského světa přivážel do chatky nad Sázavou autorčin manžel s nezvyklým jménem Orest. Někdy s sebou na chvíli přivezl i hosta, třeba historika Ivana Lysjaka-Rudnyckého, když se tento muž poprvé po r. 1945 znovu mohl podívat do Čech.

Je tu druhá polovina prázdnin a také ukrajinské Letní etudy, vzniklé kdysi u řeky Sázavy, jsou v polovině. Ta čtvrtá je věnována vytrvalému letnímu dešti. Napsat něco obecnějšího o takovémto obecně známém jevu není snadné. Déšť samozřejmě patřil neodmyslitelným způsobem k prázdninám a k „naší řece“.

Léto u Sázavy bylo pro nás děti příležitostí k poznávání. Nesloužilo k němu ani tak těch pár přivezených učebnic, i když se do nich občas nahlédlo. Daleko víc nás ovlivňovala příroda, která byla všude kolem – na loukách, v lesích i řece. Četli jsme v téhle knize každodenně a získávali poznatky a zkušenosti k nezaplacení.