Ukrajinistika

V posledních letech se v Česku začíná vytvářet tradice každoročního konání různých ukrajinských akcí, které sledují trvale určitý konkrétní cíl. Mezi ně patří také soutěž překladatelů z ukrajinštiny do češtiny, která má potenciál dále se rozvíjet. Její třetí ročník vyvrcholil 6. 12. vyhlášením vítězů.

Vzpomínky na rok Pražského jara se nikdy neobejdou bez zmínek o týdeníku Literární listy, který vycházel od března do srpna jako nástupce neméně známých Literárních novin. Co znamenala v roce ´68 zkratka LL, snad ví každý pamětník. Srpnová okupace vydání týdeníku ukončila, čeští spisovatelé se s tím však nehodlali smířit.

Druhý ročník Mezinárodní konference ukrajinistů v Praze hostily ve dnech 10. až 11. listopadu 2018 prostory pražské Filozofické fakulty UK. Akce byla věnována stoletému výročí zahájení činnosti diplomatické mise Ukrajinské lidové republiky v Praze a přednesené příspěvky se týkaly hlavně česko-ukrajinských vztahů.

Druhý dopis, kterým Ukrajinci Československa v srpnu 1968 dali jasně najevo své názory, byl adresován Svazu spisovatelů Ukrajiny v Kyjevě. Zatímco M. Mindoš se v dopise Alexandru Dubčekovi vyhnul zasazení problému Ukrajinců Prešovska do širšího kontextu, pro spisovatelský dopis bylo vědomí této věci základní prioritou.

Propagaci kterékoli země a její kultury lze vždy dělat na dva způsoby. Jednak shora, akcemi na objednávku, ovlivněnými politickými požadavky. Dokladem mohou být Dny ukrajinské kultury, o kterých zde byla řeč. Postupovat lze ale také obráceně: zdola, z iniciativy jednotlivců. I po této stránce byly květen a červen roku 1968 zajímavé.

Ve středeční podvečer dne 13. prosince 2017 se na ukrajinském velvyslanectví v Praze uskutečnilo slavnostní vyhlášení výsledků 1. ročníku překladatelské soutěže z ukrajinského jazyka do jazyka českého. Soutěž pořádala Česká asociace ukrajinistů ve spolupráci s Velvyslanectvím Ukrajiny v České republice.

Vnitřní napětí, které narůstalo v Československu v roce 1967, se nejviditelněji projevovalo přímo v hlavním městě státu. Jeho regiony, zvláště ty zcela okrajové, žily často značně odlišnými problémy. Velmi zajímavé, leckdy nesnadno pochopitelné poměry vládly v nejvýchodnější části republiky, asi sedm set kilometrů za Prahou.

Ve dnech 24. – 26. 11. patřila budova proti Mánesovu mostu s výhledem na Pražský hrad ukrajinistům z pěti zemí. Účastníci mezinárodní konference se do malé posluchárny ve třetím patře vměstnávali nesnadno, ale nakonec se podařilo. Skoro třicetihodinový odborný maratón, rozdělený do tří dnů, mohl začít.

Snahy o nové formy prezentace či popularizace spisovatelů různých národů jsou dnes vnímány jako nezbytnost. Vítaným prostředkem jsou stále častěji výjezdy do zahraničí, kde autoři vystupují na setkáních s překladateli i jinými zájemci. Jedna taková komorní akce propojila vloni všechna tři ukrajinistická centra České republiky.

Potřeba uspořádat větší ukrajinistickou konferenci v Praze byla pociťována už dávno a v posledních několika letech se ještě více zvýraznila. Zahraniční ukrajinisté jsou často těmi prvními, kdo utváří povědomí o Ukrajině a způsob nazírání na ni. Pokud takoví odborníci chybí, nutně to má negativní důsledky pro image a pro pochopení Ukrajiny v zahraničí.