Vzpomínky uprchlého ukrajinského premiéra

Nezávislá Ukrajina se do dnešního dne mohla „pochlubit“ dvěma předsedy vlády, kteří za různých okolností opustili svou zemi a zcela zmizeli z jejího veřejného života. Prvním z nich byl Pavlo Lazarenko, druhým Nikolaj Azarov. První z nich byl odsouzen a uvězněn v USA, druhého přivítalo jako exulanta putinovské Rusko.

Výsledky putinovské propagandy jsou zřetelné

Výsledky výše putinovské propagandy jsou zřetelné. Pozoruhodným rysem rubriky Z redakční pošty deníku Právo je to, že už nejednou otiskne pod sebou dva texty kriticky zaměřené proti Ukrajině. Tak je tomu i v čísle z 18. září, kde nejprve Jaroslav Kánský konstatuje, že je mu bližší názor pánů Jičínského a Bělohradského (a tedy snad i V. Klause?) na situaci v Ukrajině než názory A. Mitrofanova a J. Pehe. Hned nato Jaromír Línek upozorňuje A. Mitrofanova na to, že nejen v Kyjevě, ale i v Donecku lze v nemocnici nalézt beznohého vojáka, který chce dále bojovat.

Dva příspěvky zčásti se otírající o Ukrajinu přineslo Právo č. 175 z 28. 7.

Dva příspěvky zčásti se otírající o Ukrajinu přineslo Právo č. 175 z 28. 7. Na dvojstraně věnované komentářům ujišťuje Zdeněk Jičínský že „konfrontační politika není užitečná“. Jde samozřejmě o vztah k Rusku, na jehož obranu Jičínský přispěchá vždy ve stopách Václava Klause a Miloše Zemana. Tentokrát se odvolává na francouzského premiéra z let 1988-1991 Michela Rocarda (1930-2016) a cituje část jeho „politického testamentu“ (Le Point z 23. 6. t.  r.).

Publicista z Prešovska o aktuální ukrajinské problematice

Autor patří k ukrajinským odborníkům, kteří vzešli z etnicky ukrajinské (dle dnešního názvosloví spíše rusínské) severovýchodní části poválečného Československa, tedy z tzv. Prešovska / Prjašivščyny.