Autem do Čerkas (a ještě kousek dál)

Nikdy bych se nenadál, že v blízké době poznám Ukrajinu z mnoha stránek, a hlavně na vlastní kůži. Avšak nejen vinou covidu se všecko seběhlo tak rychle a neočekávaně, že jsem se vrátil po deseti dnech domů plný vzpomínek, zážitků a nezapomenutelných okamžiků. Nebudu se tady sáhodlouze rozepisovat o tom, že u nás v práci pracovala ukrajinská rodinka: dcera Alina s maminkou Ninou a jejím přítelem Leonidem.

KYJEV VERSUS nebo POST PRAHA, část 2

Kyjev se po Majdanu začal měnit. U supermarketů nebo přímo u pokladen se objevili dobrovolníci. Pořádali sbírky potravin pro vojáky a nestačili odvážet plné vozíky. Dobrovolníci pletli maskovací sítě, darovali auta na potřeby vojáků, sháněli drahé vojenské termografické kamery, moderní neprůstřelné vesty a přilby.

KYJEV VERSUS nebo POST PRAHA, část 1.

Něco o zážitcích ze života v hlavních městech – českém a ukrajinském V srpnu 2012 jsem dostal příležitost přestěhovat se z Prahy na delší dobu do ukrajinského hlavního města. Jelikož jsem původem z Ukrajiny, nedělal jsem si iluze o tom, jak vypadá život a životní styl v Kyjevě zejména v té době. Před odjezdem do Kyjeva jsem v sobě nicméně nesl určitou naději: snad to nebude tak hrozné, když tam žije a pracuje spousta známých a kamarádů. Snad je toto město jiné, než si představuji.

Moje volyňské prázdniny

Ve facebookové skupině Cestujeme po Ukrajině na mne vyskočila fotka sklizní na poli v Rivnenské oblasti. A já se ponořila do svých vzpomínek na to, jak jsem trávila jako dítě na takovém poli prázdniny. Narodila jsem se ve městečku Dolyna v Ivano-Frankovské oblasti, na tzv. Prykarpatí. Mí rodiče ale pocházejí z Volyně, kam jsem jezdila několikrát za rok.

Lvov za kačku

Lvov je pro mě TOP STROP mnou navštívených měst roku 2019! Láska na první pohled i chuť prvního sousta na jazyku… Proč znovu Ukrajina? Byla jsem zde v dubnu a nyní, skoro na konci roku, po zhruba dvanácti cestách, a tedy i zemích, které jsem měla tu čest letos vidět a zažít, mohu říct jediné… Právě ukrajinský trip do Kyjeva a Černobylu byl tou nejúžasnější cestou roku 2019! 

Ukrajinské dobrodružství: Krátce ve Lvově

Vždy jsem měl dojem, že Ukrajina v zahraniční turistice nějak zvlášť nevyniká. Možná, že důvodem je i to, že kolem sebe nevytváří tak zvučný a viditelný boom, který by mohl zaujmout více zahraničních turistů. Je tohle důvod, že se Ukrajina neumí zahraničnímu turismu výrazně otevřít? Nevím, ale určitě je to ohromná škoda!

Výsledky 3. ročníku soutěže o nejhezčí a nejzajímavější vyprávění o Ukrajině

Letos jsme už potřetí vyhlásili soutěž o nejzajímavější text o Ukrajině. V zadání bylo uvedeno, že zúčastnit se mohou nejen autoři cestopisných reportáží, ale i textů vzpomínkového obsahu. Obávali jsme se totiž, že ani letos nebude zdravotně-epidemická situace zahraničnímu cestování příliš příznivá. K dílčímu zlepšení poměrů sice v letních měsících došlo a na Ukrajinu se v jistém rozsahu jezdilo, teď už je ale zase všechno složitější.

Odesa 2021 (8). Mušličky V. Ševčenkovým parkem

Je čas konečně se přiblížit z „našeho“ lermontovovského hotelu k centru města. Brzy jsme se přesvědčili, že není problémem absolvovat příslušný přesun pěšky. Jednou z možností je vydat se jednou z ulic rovnoběžných s linií moře a v pravou chvíli zahnout v pravém úhlu. Putovat lze ale také ve stínu stromů většího městského parku, kterým do centra rovněž dorazíte.

Odesa 2021 (7). Mušličky IV. Cesta dolů k moři a zase zpět

Lermontovská ulička, o které jsem už něco napsal, se pro nás stala východiskem dvou možných cest – jednu či druhou jsme počátkem srpna denně nastupovali. Směrem od hotelu doprava jsme se vydávali k centru města. Pokud jsme zabočili doleva, dalo se dojít jenom k moři. Sestup k němu i výstup trvaly něco mezi deseti a patnácti minutami.