Česká asociace ukrajinistů

V této části cyklu se obracím k vlastním vzpomínkám. Závěr roku 1991 prožívali v českém prostředí zcela specificky představitelé dvou skupin spjatých s Ukrajinou – národní a profesní. Čeští Ukrajinci i ukrajinisté, kteří získali možnost rozvíjet aktivity pouhé dva roky předtím, se snažili nové možnosti co nejvíce využít. Jejich organizace, o jejichž počátcích jsme už psali, se snažily Ukrajinu různými způsoby popularizovat.

V loňském roce se konal již čtvrtý ročník překladatelské soutěže z ukrajinštiny do češtiny. Dne 10. prosince 2020 byly vyhlášeny výsledky. Vzhledem ke stávající „koronavirové“ situaci se neuskutečnilo tradiční předávání cen v budově Velvyslanectví Ukrajiny v České republice, ale organizátoři zvolili on-line setkání.

Letos budeme občas vzpomínat i na česko-ukrajinské události roku 1991. Jsou vzdáleny právě tři desetiletí a to už je časová vzdálenost, po které paměť uchová jen zlomek kdysi prožitého. Jako vůbec první přichází na řadu připomínka události, která souvisí s odborným výzkumem ukrajinské tematiky.

V posledních letech se v Česku začíná vytvářet tradice každoročního konání různých ukrajinských akcí, které sledují trvale určitý konkrétní cíl. Mezi ně patří také soutěž překladatelů z ukrajinštiny do češtiny, která má potenciál dále se rozvíjet. Její třetí ročník vyvrcholil 6. 12. vyhlášením vítězů.

Ve středeční podvečer dne 13. prosince 2017 se na ukrajinském velvyslanectví v Praze uskutečnilo slavnostní vyhlášení výsledků 1. ročníku překladatelské soutěže z ukrajinského jazyka do jazyka českého. Soutěž pořádala Česká asociace ukrajinistů ve spolupráci s Velvyslanectvím Ukrajiny v České republice.

Osvětu o Ukrajině lze šířit jak lehčím a jednorázovým způsobem třeba na sídlišti Černý Most, tak soustavněji, koncentrovaněji a detailněji přímo v srdci hlavního města. Na mysli mám cyklus přednášek ukrajinské bohemistky a literární kritičky Iryny Zabijaky, která v Praze pobývá jako představitelka nejmladší ukrajinské badatelské generace.