Z hlubin dávnověku (VIII): Záhadní Kimmerijci

Na konci 12. století před naším letopočtem dochází k události, která je známá jako „kolaps doby bronzové“. Velké středomořské civilizace se hroutí pod náporem „mořských národů“. Nešlo však o katastrofu univerzální. V severozápadní Evropě tou dobou teprve vrcholí skandinávská doba bronzová, která vytváří nejskvělejší umělecká díla evropského umění této epochy, a v kaspicko-pontických stepích se formuje nový typ válečné síly – organizované šiky jezdců na koních, vyzbrojené krátkými reflexními luky a prvními železnými zbraněmi.

Z hlubin dávnověku (VI.): V rachotu válečných vozů

V polovině 2. tisíciletí př. n. l. byla ve střední Evropě vyspělá únětická kultura nahrazena kulturou lidu popelnicových polí. Jedna její podskupina, kultura lužická, je někdy dávána do souvislosti s etnogenezí Baltů a Slovanů. Ve vysychajících stepích východně od Volhy se mezitím formovaly válečnické kultury budoucích Indoíránců. Jejich vrcholným vynálezem byl dvoukolový válečný vůz, který se rychle rozšířil v celém prostoru od Irska po Čínu. Nastalo období permanentních válek a přesunů obyvatelstva.

Z hlubin dávnověku (V): Globalizace v době bronzové

Doba bronzová se stala dobou velkých změn. Eurasii křižovaly vysoce mobilní populace, které přinášely nové myšlenky, nové technologie, nový způsob života. A také zboží ze vzdálených krajů. Obchodní stezky a lodní trasy propojily kontinent od Baltu po Středozemní moře, od Britských ostrovů až k hranicím Číny.

Z hlubin dávnověku (IV): Střet kultur

Mezi lety 3000 – 2000 před naším letopočtem expandovaly protoindoevropské kmeny při hledání nových pastvin směrem na západ a na sever. Nevstupovaly ovšem na liduprázdná území. Střetávaly se s populacemi usedlých zemědělců, kteří stále žili podle zvyklostí doby eneolitické. Hlavním zdrojem obživy byla obilná pole, dobytek byl především platidlem a znakem bohatství, většina nástrojů se ještě vyráběla z kamene a kov byl stále ještě vzácný. Noví příchozí byli evidentně bohatší (měli mnohem více dobytka), technicky vyspělejší (vlastnili bronzové zbraně) a organizovanější (pohlavár-patron měl k dispozici houf oddaných klientů). Budili nepochybně strach, ale i závist.

Z hlubin dávnověku (III): Pastevci a lovci koní

V 5. – 4. tisíciletí př. n. l. přetrvávala na západní Ukrajině kultura trypilská. Na východ od Donu ale začaly postupně vznikat kultury se zcela ojedinělým způsobem hospodaření – společnosti, které kombinovaly pastevectví se sběračstvím nebo lovci-sběrači, kteří svou kořist štvali koňmo. Dobytek se stal platidlem a znakem bohatství. S přechodem na pastevecký způsob života nastala sociální diferenciace a změna společenských vztahů. V západní Evropě končí éra megalitických staveb, spojená na jihozápadě s kulturou zvoncových pohárů a na severu s kulturou nálevkovitých pohárů. Snad vlivem klimatické změny však došlo ve střední Evropě k povážlivému vylidnění.

Jedna z ukrajinských ztrát roku 2017: Larysa Krušelnycka

Povinností každého národa je neustále provádět „inventarizaci“ svého duchovního bohatství. Patří sem také přehled o významných osobnostech. Tento úkol je zvlášť důležitý v případě Ukrajiny. Rozsah ztrát duchovních hodnot i jejich nositelů zde totiž dosáhl ve dvacátém století katastrofických rozměrů.

Z hlubin dávnověku (II): Civilizace Bohyně Matky – kultura trypilská

Vznik pozoruhodné kultury trypilské, zmíněné už v minulém příspěvku, souvisel se změnami, které zasáhly území Ukrajiny asi před osmi tisíci lety. Vrchol trypilské kultury se datuje do doby 5000 – 3000 let př.n.l. U nás se v té době vyskytovala kultura lengyelská, do jejíhož okruhu spadá zajímavá kultura moravské malované keramiky.

Z hlubin dávnověku (I): Ukrajina kolébkou moderní Evropy

Autorka tohoto popularizačního článku není archeoložkou, ale nejstarší dějiny Ukrajiny ji výrazně zaujaly. Proto se rozhodla popsat v rozsáhlejším cyklu, jak se vyvíjely od pravěku přes starověk až po raný středověk vztahy obyvatel ukrajinského území k ostatní Evropě, mimo jiné k českým zemím a Slovensku.

Skytský meč z okolí Slovjansku a dobrodruh Igor Girkin

Válka v Donbasu začala 12. dubna 2014. Ve zmíněný den vpadl ruský dobrodruh Igor Girkin-Strelkov, tehdy třiačtyřicetiletý, se svou ozbrojenou skupinou do města Slovjansk a dočasně je ovládl. Vytvořil tak předsunutou baštu doneckého centra separatistického hnutí, na jehož vzniku i podpoře se významně podílelo a podílí Rusko.