Malířství

V posledních letech bylo možno v Praze navštívit několik výstav, které dokumentovaly tvorbu současných ukrajinských výtvarníků. Nyní přišla řada na kolektivní výstavu skupiny umělců, která mohla po jeden týden vystavovat v Tančícím domě na nábřeží u novoměstského Jiráskova náměstí. Pražským zájemcům se tak naskytla možnost posoudit různé podoby směřování současné ukrajinské tvorby.

Jméno ukrajinského novináře Romana Suščenka je v Ukrajině známo snad stejně jako jméno režiséra Olega Sencova, v zahraničí se však o Suščenkovi ví méně. Oba přitom reprezentují, ač každý jinak, kus ukrajinské kultury, držený za ruskými mřížemi. Tuto skutečnost je třeba připomínat v dosti lhostejném českém prostředí stále znovu.

Ještě necelé dva týdny, do konce července, lze navštívit malou výstavu obrazů jedné z ukrajinských výtvarnic, které se usadily v Praze. Najdete ji v areálu pražského emauzského kláštera v malé místnosti kousek za hlavním vchodem a nese název Dar domova. Obrazů Natalie Matvijenko se tam vešlo jen jedenáct, stojí však za to si za nimi zajít.

Kdo procházel 29. března v podvečer Jakubskou ulicí na Starém městě pražském, zaznamenal v přízemí jednoho z domů hudbu, zpěv a seskupení nemalého počtu lidí. Slavily se zde pětadvacáté narozeniny Galerie v Jakubské. Dnes je takových uměleckých stánků v centru Prahy bezpočet, jen málokterý se ale dá označit za česko-ukrajinský.

Ivan Marčuk patří k nejvýraznějším ukrajinským malířům posledních desetiletí. Ti, kdo znali jeho dílo zatím jen z reprodukcí, se dočkali možnosti prohlédnout si v Praze menší soubor jeho akrylových maleb. Výstava je instalována v Galerii Jakubská ve stejnojmenné ulici pražského Starého Města a přístupna bude do neděle 10. září.

Výstava fotografií z dnešního života, resp. umrtvování, krymských Tatarů není jediná, kterou lze v současnosti vidět v pražském Starém Městě. Ukrajina udává různým způsobem tón další prezentaci dokumentárních snímků české fotografie a zároveň asi první pražské výstavě malířky z Ukrajiny.

Nakladatelství Osnovy připravilo reprezentativní publikaci, umožňující nahlédnout do vývoje ukrajinského umění v posledních zhruba devadesáti letech. Zajímavý je materiálový základ publikace, který nabídla soukromá sbírka vybudovaná v předchozích dvou desetiletích Borysem a Teťanou Hryňovovými.