POJĎME UŽ POTŘETÍ SOUTĚŽIT O NEJZAJÍMAVĚJŠÍ TEXTY VĚNOVANÉ UKRAJINĚ!

Vyhlášení prvního ročníku soutěže reportáží o Ukrajině jsme v roce 2019 uvedli větou: „Víme toho všichni o Ukrajině příliš málo a musíme se stále učit“. To samozřejmě platí i dnes, o dva roky později. Myslíme si ale, že jsme všichni v mezičase aspoň několik kroků směrem k lepšímu poznání Ukrajiny udělali. Rozhodně v tom chceme pokračovat, a proto vyhlašujeme už třetí ročník soutěže.

Kolik je „zeměpisných středů“ Evropy a kde je ten ukrajinský?

Přemýšleli jste někdy o tom, kde by mohl být střed Evropy? Možná víte o tom, že se mluví o řadě takových středů a třeba byste je chtěli navštívit. V takovém případě čtěte dál a chystejte se na cestu, která nemusí, ale také může vést docela daleko. O titul zeměpisného středu Evropy totiž soutěží řada zemí.

Kyjev, I love You aneb láska na první pohled a první soljanku

O ukrajinské kultuře se v Česku téměř nemluví… až na Černobyl, Gogola a Bulgakova (vše v souvislosti s Ruskem), v médiích se také útržkovitě objevil Majdan a Donbas, komik v prezidentském křesle, největší prostor ale dostávají „levné pracovní síly“ z řad ukrajinských mužů a žen. O polsko-ukrajinské válce platí totéž, člověk se dozví mnohem víc z návštěv polských muzeí a filmů než z hodin dějepisu na českých středních školách. Nicméně Ukrajina, respektive stereotypy, nejsou v Česku vnímány tak pejorativně jako ty polské, dalo by se říct, že jsme vůči Ukrajině takoví… apatičtí.

Soutěž o nejhezčí a nejzajímavější vyprávění o Ukrajině podruhé a jinak!

Vloni byl vyhlášen vůbec první ročník soutěže reportáží o Ukrajině. Tehdy jsme ho uvedli větou: „Víme toho všichni o Ukrajině příliš málo a musíme se stále učit“. To samozřejmě platí dál, i když jsme snad díky onomu prvnímu ročníku nějaký ten krůček kupředu udělali. Aspoň si to myslíme. Vyhlašujeme proto druhý ročník soutěže.

Varšavské povstání a jiné (dnešní) katastrofy

Text známého českého historika, profesora Jiřího Peška, byl psán v první srpnový den. Není věnován pouze Ukrajině (úvahy, které jsou jí věnovány, najdete v závěru), ale to je právě dobře – občas nám unikají historické, zeměpisné a jiné souvislosti. Proto jej se svolením autora přetiskujeme na našich stránkách.

Majdan, viděný tenkrát z Prahy (VIII.)

Osmý dopis je úvahou o věcech, které přesahovaly rozsah událostí roku 2014. Chtěl jsem upozornit na nesmyslnost úvah o potřebě či nezbytnosti rozdělení Ukrajiny. Ty se tehdy začaly rojit nejen mezi Čechy, ale zmátly také mysl části Ukrajinců. Dlouhodobé důsledky této nové situace jsme ovšem tehdy ještě neuměli odhadnout…

Majdan, viděný tenkrát z Prahy (VII.)

Sedmý dopis byl napsán dva dny po útěku poraženého a poté sesazeného prezidenta Janukoviče z Kyjeva. Kdo si vzpomene na ty dny, vybaví si atmosféru nevěřícné radosti z toho, že kyjevské události skončily právě takto. Ale v pozadí žilo zároveň vědomí toho, co říká Viktor Dyk v básni z 28. října 1918: „boj teprve nám nastává…“

Mírový proces nebo plíživá krádež svobody?

5. prosince před 24 lety se odehrála možná jedna z největších geopolitických krádeží v historii lidstva. Ukrajina, třetí jaderná mocnost na světě, pod příslibem družby, spolupráce a partnerství, o jaderné zbraně přišla. Aby necelých dvacet poté byly všechny smlouvy porušeny a byl zahájen útok na její územní celistvost a suverenitu.

Boj o tak zvanou „ruskou pravdu“ či spíše proti ní

Nejnovější události v rusko-ukrajinských vztazích nutí člověka k přemýšlení i k opakovanému analyzování toho, co sám prožil, jak se naučil vidět a hodnotit dění ve světě. Dřív se tomu říkalo sebezpytování. Tím spíš to platí pro Čechoukrajince (nebo Ukrajinočecha?), který za celý svůj život jen občas vytáhl paty z české kotliny.