Výročí

Dnes uplynuly právě dva roky od okamžiku, kdy jsme s Bohdanem spustili webové stránky My a Ukrajina. Vedeni myšlenkou přispět svou troškou do mlýna v procesu vzájemného pochopení a sblížení Čechů a Ukrajinců, jehož realizace nám tu v České kotlině poněkud chyběla, připravili jsme jednoduchý web a začali publikovat.

Letos je tomu právě čtvrt století od doby, kdy začal pracovat v Praze ve velmi stísněných podmínkách první velvyslanec Ukrajiny, která zvolila svou cestu z trosek Sovětského svazu. Zároveň však vzpomínáme i jiného výročí: před 150 lety se v kyjevském regionu narodil muž, který se stal ukrajinským představitelem v Československu už v roce 1919.

Ještě poměrně nedávno, do počátku tohoto roku, se nedalo o příliš aktivní práci ukrajinského velvyslanectví v Praze ve směru k české veřejnosti mluvit. Od konce minulé zimy se situace výrazně změnila k lepšímu. Ukrajinská mise hledá různé způsoby, jak o Ukrajině a její kultuře informovat a ke slovu přišla několikrát i hudba.

Historie je to teprve tři roky stará, ale vše se zdá být ve vzpomínkách velice živé. A zdá se být nejisté, zda má smysl osobní vzpomínku založenou na tehdejších záznamech psát. Nebyl jsem přímým účastníkem, vše jsem sledoval jen z dálky jako milióny jiných lidí – pravda, určitě jsem patřil mezi svědky dění vybavené větším „srdečním nasazením“.

Mezi ukrajinské státní svátky patří také 22. leden, nazvaný Dnem sobornosti. Toto těžko přeložitelné slovo znamená jednotu všech území Ukrajiny ve společném státě. Svátek je připomínkou událostí z ledna 1919, kdy bylo v Kyjevě ohlášeno spojení do té doby ruské a rakousko-uherské části Ukrajiny.

Česká republika letos neslaví žádné klíčové výročí, na které by byla soustředěna většina pozornosti médií, jako předloni na výročí Husova upálení či vloni na rok narození Karla IV. Příští rok však bude na řadě sté výročí vzniku zaniklého Československa. Na co má vzpomínat v roce 2017 Ukrajina a bude se nás to nějak týkat?